With or without love? (CZ)

Part 1

Procházela jsem chodbou, nová škola, nový začátek. I když to byl začátek v polovině roku, je vždycky hrozný. A obzvlášť když jste nadpřirozená bytost. Ale možná by to mohla být výhoda. Alespoň pro tentokrát.

Nesnáším první den v nové škole. Všichni mě sledují a prohlížejí si mě a netuší, že slyším každou jejich připomínku. Jedna z výhod. Perfektní sluch.

Dorazila jsem ke své skříňce a zhluboka se nadechla. Uložila jsem si většinu učebnic a nechala si jen tu, co jsem momentálně potřebovala. Znovu se zhluboka nadechla. Slyšela jsem, jak někdo stojí vedle mě a čeká, až si ho začnu všímat. Zavřela jsem dvířka a otočila se k té osobě. Usmála jsem se, stejně tak on.

„Ty jsi tu nová že? Jsem Stiles.“ Řekl a natáhl ke mně ruku. Jeho čokoládové oči se dívaly do těch mých. Byly tak uklidňující.

„Hayley.“ Podala jsem na oplátku svou ruku. „Moc mě těší Stilesi.“ Stále jsme sledovali oči jeden druhého. Stiles mě později představil zbytku jeho party. Scott, Lydia, Kira, Malia a Liam. Liama a jeho kamarády jsem potkala už předtím. Byli stejně staří, tudíž jsme spolu byli v jedné třídě. Zaujal mě jeho kamarád Garret. Takový odstín modré v jeho očích jsem nikdy dřív neviděla. Ani ty mé nemají takový odstín. Moje jsou skoro až azurově modré. Ty jeho vypadaly tak nějak tajemně. Nedokázala jsem z něho spustit oči.

Na konci dne jsem stála opět u skříňky a opět jsem slyšela někoho, jak stojí vedle. Zavřela jsem ji a opět se k němu otočila. Byl to Garret.

„Můžu ti s něčím pomoc?“ Usmála jsem se na něho a vzhlédla k jeho očím. Když jste vysocí jako já, je vzácnost najít někoho menšího. A Garret byl asi o hlavu vyšší než já.

„Možná. Třeba přijít na trénink lakrosu a být mým talismanem.“ Přiblížil se a nasadil lstivý úsměv.

„Lakros není můj šálek čaje.“ Zašeptala jsem s kuráží v hlase a sledovala jeho reakci. Přiblížil se natolik, že mi šeptal přímo do ucha. Nakonec jsem souhlasila, i když mi ta hra vůbec nic neříká. Dorazili jsme na hřiště, pozdravila jsem Stilese, Scotta a Liama a posadila se vedle Kiry, Malie a Lydie.

„Být tebou, dám si na Garreta pozor. Nemá tu moc dobrou pověst.“ Pronesla Lydie a podívala se jeho směrem, jako kdyby ho chtěla probodnout pohledem.

„Místní bad boy?“ Zeptala jsem se a všechny zároveň souhlasily. „Co udělal tak hrozného?“ Podívala jsem se na ně.

„Zatím nic. Jen je to jedna velká záhada.“ Pronesla Lydie a stále ho propalovala pohledem. Kira i Malia s ní jen souhlasily.

„Možná je na čase tu záhadu rozluštit.“ Tentokrát jsem pohled k němu upřela já, jen nebyl vražedný, ale lstivý. Nakonec jsme změnily konverzaci. Bylo mi s nimi opravdu skvěle, jako kdybychom se znaly od malička. Ke konci tréninku mi zazvonil telefon, a když se na displeji objevila mámina fotka, nedovolila jsem si to nezvednout. Musela jsem odejít. Rozloučila jsem se s Kirou, Malií a Lydií a pomalu opouštěla tribunu. Ohlédla jsem se směrem na hřiště a viděla, jak mě Garret sleduje. Usmála jsem se na něho a odešla. Doma jsem ještě vybalovala spoustu věcí. Byla jsem unavená jako kotě, což nebylo moc daleko od pravdy.

Druhý den jsem před školou narazila na Liama s Masonem a Garretem. Flirtovat s ním mě ohromně baví. Ve třídě provokuje on mě. Sedí hned za mnou, takže má nejlepší příležitost. Pokaždé jsem se škodolibě usmála. Chtěla jsem čím dál víc rozluštit záhadu jménem Garret. Později toho dne mi Stiles nabídl, že mě provede po městě.

Seděli jsme v jeho autě, když mu zazvonil telefon. Stihla jsem si všimnout, že volá Scott. Slyšela jsem všechno, co řekl. Jen mi to nedávalo smysl. Hned potom, co Stiles položil telefon, změnil směr cesty a jel ke Scottovu domu. Chtěl, abych počkala v autě, ale to jsem rozhodně nehodlala. Vběhli jsme do domu, vypadalo to, že nikdo není doma. Ale byla slyšet voda, jako ze sprchy. Rozeběhli jsme se tím směrem. Našli jsme Scotta s Liamem, Liam pod vodou. Když mě Scott viděl, snažil se vymyslet nějakou výmluvu. Viděl, že to nepomáhá. I přes jeho námitky jsem přišla k Liamovi blíž. Nechápala jsem, jak je možné, že se mění, aniž by byl úplněk.