With or without love? (CZ)

Part 5

*pohled Stilese*

Pro všechny z nás bylo těžké sledovat Hayley, jak se trápí kvůli Garretovi. Dokonce i Malia, která ji nejprve neměla moc v lásce. Ale držela se statečně. Všude mimo školu se dokázala ovládat a překonat to, ale ve škole to bylo jiné. Všude viděla Garreta. Pokaždé na ni někdo z nás dával pozor. Naposledy to byl Scott. Jednou se přihlásila i Malia, která ji vzala v noci na vyhlídku, všichni jsme si mysleli, že se zbláznila, ale Hayley se ulevilo. Nebo to dobře hrála.

„Héj, Scotte!“ Křičel jsem a řítil se skrz chodbou. „Našli další tělo. Carrie Hudsonová. Byla taky na tom seznamu.“ Řekl jsem a vzhledem k tomu, že běh není moje silná stránka, chytal dech.

„To není možné. Garret je přece mrtvý.“ Řekl Scott a nevěřícně se na mě podíval. Ani jeden z nás si nevšiml Hayley, která stála kousek opodál.

„Garret nebyl jediný. Když jsme byly s Malií na té vyhlídce, viděly jsme někoho, jak pronásleduje Carrie. I kdybychom chtěly, nedostaly bychom se tam včas. Je jich víc, kdo má seznam.“ Řekla a podívala se na nás. „Garretem to neskončilo a neskončí, dokud nebudeme všichni ze seznamu mrtvý.“ Dodala.

„Ale jak je můžeme ochránit, když nemáme pořád třetí část seznamu?“ Zeptal se Scott. My s Hayley jen pokrčili rameny.

Lydia s Malií procházely všechny záznamy o vraždách nadpřirozených bytostí. Snažily se přijít na další klíč, který odemkne poslední část seznamu, ale neúspěšně. Byl jsem si jist, že moje jméno se na seznamu neobjeví, stále jsem pořád byl jen člověk, ale nemohl jsem snést, dívat se na ně, jak se bojí. Nedávali to znát, ale já věděl, že to jen hrajou. Dokonce i Scott měl strach, ale ne o sebe. Měl strach o ostatní a hlavně o Kiru a Liama.

Další den se měl psát test, který ukáže vaše schopnosti pro další studium. Psal jsem ho jen já, Scott, Malia a Kira. Lydia ho psala už v prváku, Hayley s Liamem teprve byli v prváku a Brett byl o rok výš, než ti dva. Malia z toho byla neuvěřitelně vynervovaná. Co vím, učila se na to z nás nejvíc.

„Malie uklidni se. Učila ses na to jakou dobu, To zvládneš.“ A s těmi to slovy jsem jí políbil. Neochotně kývla hlavou a snažila se o úsměv, ale stejně nevypadala, že by jí to nějak uklidnilo. Před testem nám vzali telefony a udělali otisky prstů. Nikdo nevěděl proč, ale nikdo ani neprotestoval. V klidu jsme si psali test, Malia naprosto vynervovaná, když najednou Sydney omdlela. Všichni se k ní ihned otočili. Lydiina máma se k ní ihned vydala. Sydney tvrdila, že je v pořádku, ale na rukou se jí udělali puchýře, jako kdyby měla popáleniny. Po chvíli začalo omdlívat dalších pár lidí. A v tu chvíli se test zrušil. Malii se neuvěřitelně ulevilo, ale my jsme zůstali ve škole uvězněni, díky karanténě. Paní Martinová si totiž myslela, že jde o jakousi záhadnou nemoc, která je extrémně nakažlivá. Tudíž se většina města shromáždila před školou a sledovala, co se bude dít dál. Scott, Kira i Malia vypadali stále v pořádku, ale já si připadal, že brzo omdlím.

Mezitím Derek společně s Deatonem našli vlkodlaka z jiné smečky, otráveného tím samým „jedem,“ jako jsme byli my. Vlčí mor. Existoval jen jeden lék, který by je zachránil od jisté smrti. Nějaká houba, která byla zavřená v trezoru Haleových.

O léku jsme nevěděli, ale Malia i Scott vypadali, že brzo nejspíš umřou, proto jsme se museli dostat do trezoru Haleových, abychom je alespoň ukryli, než najdeme řešení.. Ale ze školy nás nikdo nepustil a vchod byl venku. Musel být i jiný vchod. Jak znám Dereka, určitě nemají jen jeden. Hledali jsme po celém dolním patře, nakonec úspěšně a my našli trezor. Trezor jsme sice našli, ale neměli jsme se tam jak dostat. Nikdo z nich nedokázal ovlivnit přeměnu v jejich vlčí, potažmo kojotí formu. Naštěstí Malia měla vytažené drápy, které narostly jen tak. Otevřela trezor a okamžitě spadla dovnitř. Stejně tak Scott a Kira, plazili se a všichni najednou vykřikli, že nic nevidí.

Hayley a Liam stáli venku před školou a oba slyšeli, jak srdce toho druhého bije, jak splašené. Pak přišel i Brett a přiřítila se Lydia.

„Co se tu děje? Je tam moje máma!“ Křičela, když našla mého tátu, jak stojí se Scottovým a sledují budovu.

„Je tam i Stiles a Scott.“ Dodal a podíval se na ni ustaraným pohledem. Hayley vypadala naprosto vyděšeně. Ještě nikdy předtím jsme ji takhle neviděli. Brett se ji pokusil obejmout, ale ona se vyprostila a dál se třásla.

Než jsem se stačil dostat do trezoru, zavřel se. Začal jsem bušit na dveře a křičet, ale nepomáhalo to. Po chvíli jsem se rozeběhl zpátky do třídy, kde jsem začal hledat svůj telefon.

„Nenamáhej se. Není tu žádný signál.“ Uslyšel jsem učitelův hlas, který si v klidu četl noviny, jako kdyby se nic nedělo. Vyběhl jsem na chodbu a rozhlížel se kolem sebe. Všude byli nějací lidé v žlutých oblecích, jeden z nich ke mně přišel, myslel jsem si, že se mi to zdá, ale byl to Scottův táta.

„Lydii volal Derek, lék je prý v trezoru.“ Řekl a já nezaváhal ani na minutu a okamžitě vyběhl. Dorazil jsem do šaten, kde na mě už někdo čekal. Byl to ten samý učitel, co si před chvílí četl noviny. A mířil na mě zbraní.

„Nemusíte se bát, pane Stilinski, virus lidi nezabíjí. Ale tohle ano, pokud mi neřeknete, kde se nacházejí vaši přátelé.“ Jeho výraz byl klidný, jako by tohle dělal denně.

„Myslím, že jsem je viděl jít do knihovny. Určitě šli do knihovny.“ Řekl jsem a podíval se na něho.

„Budu počítat do tří a pak zmáčknu spoušť, pokud mi neřekneš, kde skutečně jsou.“ Dodal a hlaveň mi přiložil k čelu a začal odpočítávat. „Jedna…dva…“ Zavřel jsem oči a čekal, až mi kulka projede hlavou, než stačil říct tři, ozval se výstřel. Cítil jsem, jak mi na obličeji přistála krev, ale já byl stále naživu. Otevřel jsem oči a uviděl ho, jak leží na zemi a mezi oči má díru po střelbě. Zvedl jsem hlavu a uviděl Scottova otce. Rozeběhl jsem se k trezoru a začal bušit na dveře. Doufal jsem, že mě slyší. Křičel jsem tak silně, že mě museli slyšet i ve třídách o patro výš. Nic se nedělo. Moje puchýře najednou zmizely a bylo mi líp. Všem nahoře se udělalo líp, jen jim třem ne. Stále jsem nepřestával bušit do dveří, klekl jsem si na zem a stále pokračoval. Už to vypadalo beznadějně, ale pak se konečně otevřely dveře trezoru a vyšel Scott. Kira a Malia se začínaly probouzet. Rozeběhl jsem se k ní a objal ji tak pevně, jak ještě nikdy.

Dveře školy se pak otevřely. Lydia se ihned rozeběhla za mámou, Hayley za mnou a Liam za Scottem. Jen Brett zůstal na místě a pozoroval nás. Hayley objala i Malii, vždycky jsem si myslel, že se nemají rády, ale díky bohu, asi jsem se mýlil. Odešli jsme domů, ale Hayley i Brett zůstali. Hayley se k němu otočila a její pronikavě modré oči sledovaly ty jeho. Přišla k němu, zašeptala slova „děkuju ti,“ objala ho a odešla. Brett se musel sklonit, aby mu mohla šeptat do ucha. Než zmizela úplně, ještě se na něho otočila a usmála se.