With or without love? (CZ)

Part 15

„Tati já jsem vážně v pořádku." Řekla jsem dnes už snad po sté, ale můj otec se nezdál být s odpovědí spokojený.

„Byla jsi tři měsíce v komatu..." A bla bla bla. Tohle už jsem taky slyšela minimálně stokrát. Byla jsem mimo skoro tři měsíce. Skoro! Ani jsem nevnímala jeho řeč, už jsem uměla nazpaměť, tak jsem jen čekala, kdy přestane mluvit, abych se mohla konečně vydat do školy.

Když jsem dorazila, tak na mě všichni zírali, jak na ducha. Připadala jsem si jako první den. Všichni najednou ztichli, když mě uviděli. V tu chvíli jsem měla srdce až v krku a nebýt Liama, který se najednou objevil za mnou, tak bych asi utekla. Otočila jsem se a vrazila do něho.

„Hayley?" Zkřížil si ruce na hrudi a nadzvedl jedno obočí. „Někam se chystáš?" Chytl mě za ramena a otočil. Znovu jsem se setkala s pohledy ostatních. Podívala jsem se na Liama, který je všechny pomalu vraždil pohledem. „Nemáte co na práci?" Zakřičel pak a najednou mi nikdo pozornost nevěnoval.

„Děkuju." Zašeptala jsem a pousmála se. Liam na mě mrkl a oba jsme se vydali ke svým skříňkám.

Do třídy jsme dorazili jako poslední, takže jsme neměli moc na výběr, kam si sednout. Jedno místo bylo volné před Masonem a jedno vedle něho a Hayden. Oba jsme očividně chtěli místo před Masonem, ale já vyhrála. Liamovy oči na sekundu změnily barvu, jakmile se otočil k Hayden, tak jsem viděla, jak zatíná ruce v pěst.

„Co je s ním?" Otočila jsem se k Masonovi, který se podíval na Hayden a Liama.

„Dlouhý příběh." Otočil se zpátky ke mně. Podívala jsem se na Liama, který právě vypadal, že se brzo přemění.

„Liame!" Zašeptala jsem. Vůbec se nepohnul, jen jeho oči se zaměřily na mě. „Soustřeď se!" Podívala jsem se na jeho ruce a pak zpátky do očí. Liam očividně pochopil. Kývl hlavou a zavřel oči.

„Tak třído, jsem rád, že vás tu o prázdninách všechny vidím." Uslyšela jsem pana Yukimuru a ihned jsem se otočila čelem k němu. „Obzvlášť slečnu Whitteovou." Usmál se na mě a opět se na mě všichni otočili.

„Liame uklidni se!" Už vím, proč se předtím málem proměnil. „Byla to jen žvýkačka!" Zašeptala jsem, když hodil kalhoty celé od žvýkačky do skříňky. Podíval se na mě takovým pohledem, že jsem nevěděla, jestli se začít smát nebo utíkat pryč.

„Pěkný šortky!" Prošla kolem Hayden a mrkla na něho. Liamovy oči okamžitě zežloutly. Přitiskla jsem ho k nejbližší zdi a držela ho tak pevně, jak jsem jen dokázala.

„Uklidni se! Nemůžeš se tady přede všemi proměnit! Soustřeď se!" Šeptala jsem a ruce stále měla položené na jeho hrudníku. „Dokážeš to." Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Když je znovu otevřel, měly opět normální barvu.

„Děkuju." Zašeptal a opřel si hlavu o zeď. Bez jediného slova jsem se otočila a chtěla odejít, ale narazila jsem do Bretta. Ihned jsem si vzpomněla na všechno, co jsem ‚prožila' v komatu.

„Proč se vůbec staráš? Je to můj život!" Mávala jsem kolem sebe rukama a slzy mi tekly po tvářích.

„Sakra, protože tě miluju!" Zakřičel a okamžitě se zarazil. Moje čelist klesla tak hluboko, jak to jen šlo a oči se otevřely dokořán. Nedokázala jsem ze sebe dostat byť jen hlásku. Brett se v mžiku oka otočil a rozběhl se pryč. Stála jsem tam, ani nemrkala a stále sledovala místo, kde ještě před chvílí stál.

„Na co zíráš Whitteová?" Zkřížil si ruce na hrudi a nadzvedl jedno obočí. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něho. Všechno se mi to stále vracelo a nemohla jsem to dostat z hlavy. Podívala jsem se na chodbu, která byla najednou prázdná a temná. Stála jsem jak zhypnotizovaná.