Všichni je známe, jsou přeci všude!
V lesích, na zahradách, ve sklepech i na půdách a hlavně v našich domech, kolikrát i v teráriích.
Někteří z nás je nesnáší, jiní si je hýčkají. Ale tak či tak... ten infarkt z nich jednoho dne dostaneme všichni.
T...
Spousta lidí neví, že arachnofobie je léčitelná. Existují metody, jak se strachu zbavit. Dneska se ale nebudeme zabývat ničím, co by vám radil psycholog. To možná jindy.
Dneska vám povím, jak jsem to zkoušela já. Byla ta dlouhá a klikatá cesta plná failů.
Takže, jak na to?
Zaprvé: Kontakt
Kontaktem nemyslím, abyste s hrůzou v očích a rozklepanýma rukama hned sahali na nějakého sklípkana. To vůbec.
Vlastně se vůbec nemusí jednat o opravdového pavouka. Zkuste se dívat na videa lidí, kteří je chovají.
Prohlížejte obrázky a čtěte články. Mně samotné hodně pomohlo, když jsem se o nich dozvídala něco nového a snažila se je pochopit. Najednou už se nejevili, jako krvelačné bestie. Nýbrž jako docela zajímavé bytosti.
Dalším jednoduchým krůčkem jsou kreslení pavoučci. Znáte Lucase? Zkuste kouknout na něj! No není sladký?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lucas je skákavka. Skákavky jsou považovány za jedny z nejroztomilejších pavoků. Také o nich plánuji samostatnou kapitolu. Nicméně nevypadají až tak strašidelně, nemyslíte?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zadruhé: Komunikace
Komunikace, aneb povídejte si. Ano, zní to potrhle. Možná budete vypadat jako pomátnutí šílenci, ale pomůže vám. Minimálně mně to pomohlo.
Vždy, když si někde všimnu pavouka, tak na něj mluvím. Pozdravím ho, zeptám se ho jak se má. Častokrát mu vyprávím, co mě zrovna trápí, nebo s ním probírám filosofické otázky. Také je to skvělý posluchač, pokud si zrovna potřebujete postěžovat na svou děsnou matikářku!
Věřte nebo ne, komunikace stmeluje a i když to nepocítíte hned, z dlouhodobého hlediska to může dost pomoci.
I když... dávejte si bacha na to, na koho mluvíte. To jsem si takhle jednou povídala asi týden s pavoukem, kterého jsme měli u botníku. Domlouvala jsem se s ním, že když mi nevleze do boty, tak ho nezabiju. Ach... ten nebožák!
Po tom týdnu jsem totiž zjistila, že je celou dobu mrtvý. Mamka to čímsi flákla a tak byl přilepený na zdi. A já si říkala, že je až podezřele klidný...
Zatřetí: Myšlení
Posledním bodem je myšlení. Moc daleko se nedostanete, když budete s nakrčeným nosem pokřikovat: ,,Fuj, pavouk! Fuj, ten je hnusný!"
Jak už jsem psala, zkuste toho tvorečka chápat. Pokud na něj budete koukat jako na hnus, nic nezměníte. Pokrok přijde teprve, když uznáte, že je to živý tvor a měli byste jej respektovat.
Ať už vám přijde jakkoliv škaredý, neříkejte to. Neříkejte, že se ho bojíte. Lidská psychika je fascinující, ale dokáže nám dost škodit. Když budete tyhle věci neustále opakovat, tak je budete mít nadále vsuverované a nehnete s tím.
A nakonec bych chtěla ještě zmínit, abyste si dali čas. Nic není hned a zbavit se strachu trvá dlouho. Sama s tím stále bojuju, ale důležitý je pokrok. Ani nevíte jak krásný pocit je, když vezmete toho drobka poprvé do ruky. Prve napnutí a s obavami, ale nakonec hrdí a šťastní.
To by bylo ode mě všechno. Doufám, že to alespoň někomu trochu pomůže. Pavouci si náš strach a odpor nezaslouží, tak se ho pojďme zbavit! Jak už pro ně, tak pro sebe samotné.
