Nom... pro někoho je to velká událost a důležitá změna, pro mě je to už otravná rutina. Za svých dlouhých 17 let života, ano už jsen stará a za chvíli umřu, jsem se stěhovala už cca jedenáctkrát.
V každém baráku, kde jsem kdy bydlela, byli samozřejmě pavouci, ale dneska se chci bavit o těch, kteří figurovali u mého posledního stěhování. Asi měsíc zpátky.
Všichni jistě víme, co je zákon schválnosti. Svině jedna si na mě počíhala. V mém pokoji si v klidu a míru odpočívala jedna z třesavek... s kokonem vajíček.
Říkám si: ,,Omg yes! Bude ze mě strýček!"
No hovno. Protože než se to vyklubalo, já se odstěhovala. Takže jaké z toho plyne ponaučení? Lidičky nevykřikujte předčastě, že z vás budou tetky, nebo strýčkové. Protože to pravděpodobně zakřiknete.
No a teď k samotnému procesu stěhování. Víte, já jsem nedočkavý tvor. A tak místo toho, abych čekala na auto, které všechny věci odveze, chodila jsem jak krypl přes pole s krabicema v rukách.
No a jedno parné odpoledne jsem si to takhle štrádovala s vešákem na oblečení.
Během nadávání, že se to rozpadá jsem si všimla malého drobka, co se zuby nechty na věšáku držel. Tomu se říká loajalita! Ješte spolu s dalším miláčkem, co na mě vyskočil při vybalování krabice.
Takže slyšte, slyšte, nemám tucha, co z toho plyne, ale je to cute, že se stěhovali se mnou. Toť mé dnešní moudro.
ČTEŠ
Pavouci, aneb infarkt snadno a rychle
DiversosVšichni je známe, jsou přeci všude! V lesích, na zahradách, ve sklepech i na půdách a hlavně v našich domech, kolikrát i v teráriích. Někteří z nás je nesnáší, jiní si je hýčkají. Ale tak či tak... ten infarkt z nich jednoho dne dostaneme všichni. T...
