Snila jsem každou volnou chvíli. Už odmala jsem byla romantická duše. Snila jsem o překrásných západech slunce, o životě beze strachu. Snila jsem o lásce.
Ale v naší osadě bylo snění přísně zakázáno. Měli jsme žít přítomností. Snění naše vedení považovalo za hřích. Snílci, kteří o svých snech mluvili, byli trestáni těžkou prací, bičováním, vyhnanstvím nebo smrtí.
Naše osada byla obehnána vysokou zdí, aby nás chránila. Nikdo nevěděl před čím, ale nikdo se neptal. Lidé jen poslouchali a dělali to, co se jim řeklo.
Celí náš život byl jen o tom přežít a rozmnožit se. Ale já jsem snila o něčem víc. O místě, kam bych patřila. O lásce.
ČTEŠ
Pátý život
Adventure„Ty si nepamatuješ, co jsi? Dovol mi ti osvěžit paměť: jsi nic. Nic neznamenáš, nikdy nebudeš milována. Zapamatuj si to." „Jste šílená." Přistoupila ke mně ještě blíž. Ostří mi přiložila k tváři: „Cože si máš pamatovat?" Dech se mi zarazil v hrdle...
