Aurelion

1. Nové bydlení

„A máš všechno..?" ptala se starostlivě Johnova matka.
„Jasně mami, neměj strach."odvětil John otráveným hlasem, ne ani tak proto že by matku neměl rád, nebo s ní měl špatný vztah - ba naopak, jen se těšil až bude svým pánem a nebude mu nikdo stát za zády.
Vše potřebné se mu vešlo do auta, patřící matce jeho nejlepšího kamaráda Erika. Erik byl ve všech ohledech dobrý kamarád, ale pocházel z Norska, spolužáci na škole a teď jeho kolegové si z něj často dělali legraci za jeho různé zvyky z domoviny, i když už se většině z nich odnaučil.
Nasedli spolu do auta a vyrazili ulicí směrem na Johnovu chatu. „Tak co Eriku, pustí tě máti dnes večer na menší kolaudaci? Byl bych rád kdybys i přespal.. Teda víš... Nejsem sice strašpytel, ale mám pocit že první noc bych radši strávil ve společnosti." Erik nejdřív odvětil něco v jeho rodném jazyce, což dělával vždycky když nevěděl co říct a pustil se do přemýšlení a mluvení zároveň, takže to Johna nijak nepřekvapilo.
„No, víš..." začal Erik po chvíli „matka prohlásila že bych ještě ukázal jak jsem po otci, opil bych se a udělal nějakou hroznou ostudu... Zkoušel jsem ji přesvědčit všelijak, ale jediný čeho jsem dosáhl je, že můžu zajít na pár hodin, asi tak do devíti."
„No, aspoň něco." řekl John a usmál se.
„Nemáš trochu obavy z toho dědka?" zeptá se Erik po chvilce ticha.
„Ne, ani ne, on je to fakt docela v pohodě chlápek, jen je starej a už mu skoro nic nezůstalo."
Chvilku jeli mlčky, jen v rádiu hrála místní rocková kapela.
„Jo, tady ta lesní cesta vlevo, to je ono..." řekl John, když vyjížděli z městečka. Jak bylo auto skoro celé naložené pytli a krabicemi obsahujícími Johnnovy věci, museli jet pomalu, za to měli čas koukat po lese lemujícím cestu. „Teda... V noci to tu může vypadat trochu nepříjemně." řekl Erik a nervózně se ohlédl po Johnovi.

Určitě si říká, že se tu sám podělám strachy. No... Doufám, že to nějak překonám a budu v pohodě, pomyslel si John. Neodpověděl však nic a snažil se tvářit jako by si nedělal starosti, zatímco Erik odtušil, že se nechce dále o tématu bavit a zesílil rádio. Brzy uviděli Johnovu malou, ale dvoupatrovou chatku stojící na okraji hustého smíšeného lesa. Erik ještě pomohl vynosit věci do předsíně, ve které teď bylo sotva k hnutí. „Tak jestli už mě na nic nepotřebuješ, pojedu vrátit auto a obstarám si doma nějaký povinnosti. Ty se zatím zabydli, já bych měl dorazit na kole za nějaký dvě hodiny."
„Tak fajn, nachystám nějaký pivo." zaznělo v odpověď odněkud z chaty.
Vybalování dlouho netrvalo, protože měl hlavně spousty oblečení a jen pár běžných věcí. Chata byla vcelku dobře zařízená -tím trochu trochu podivným starcem- včetně starší televize. John ještě pro jistotu umyl pár sklenic a připravil dvě nakrájené klobásy s chlebem a kostičkami uzeného sýru na velkém talíři na stolek, který vynesl spolu se dvěmi židlemi přímo na terasu před chatou. Nevypadalo to, že bude pršet a bylo na začátek léta už docela teplo, tak předopokládal že většinu času prosedí spolu s Erikem venku.
Zbývala ještě asi necelá hodina do Erikova příchodu a tak se John rozhodl že si pořádně znovu projde a prohlédne celou chatu a okolí.
„No přece se nebudu bát sám doma, nikde nic podezřelého... Bude to v pohodě..."
Jediné co nakonec našel a trochu ho zaujalo, byla menší dřevěná, okovaná truhlice, která byla uložena v půdním prostoru. Jenomže byla zamčená masivním starým zámkem, John se rozhodl se na ni vyptat starce, jakmile se s ním uvidí.
Když se John coural po okraji lesa hned vedle chaty, slyšel skřípání a vrzání Erikova starého kola z povzdálí. Pomalu došel ke stolku, zatímco Erik dojel až k chatě a opřel kolo kousek od stolku o stěnu. Oba si sedli a John nalil pivo z láhví do sklenic.
„Točený to není, ale tady v přírodě nic lepšího nedostaneš." řekl s úsměvem a pozvednutím sklenice pokynul kamarádovi.
„Stejně ti to závidím, i když bych se tady asi fakt v noci bál." řekl Erik a zasmál se.
„Nojo, přiznávám že si asi trochu budu muset zvyknout, ale věřím že to zvládnu. Co ty, ty se ještě nechystáš hledat si vlastní bydlení?"
Erik si chvíli nervózně promnul ruce, ale nakonec odpověděl: „No, já bych rád, ale jelikož sestra ještě studuje a táta je furt bez práce, tak se snažím zůstávat co nejdéle v práci a domů se stejně jen chodím vyspat."
John se skoro udusil pivem.„Promiň, věděl jsem že na tom tvoji rodiče taky nejsou nejlíp, ale myslel jsem že ne až takhle..." řekl John a zmlkl v půlce věty. V tom Johnovi zazvonil telefon v kapse. „Ále, máma se chce ujistit, jestli je vše OK... Jo, mami. Ne, mám všechno. Jo, ještě tady je. Nebude, půjde domů, za chvíli. Jo, zítra se zastavím po práci... Popřej všem dobrou noc, ahoj." John si odkašlal a pak si dlouho vyprávěli různé zážitky z práce a probírali některé dívky z městečka.
„No, rád bych tu ještě zůstal, ale musím vyrazit na cestu..." Řekl Erik, nasedl na kolo a rozsvítil si světla.
„Tak hlavně na tý cestě o pěti odbočkách a po těch pivech nesjeď z cesty." popíchl kamaráda John.
„No jo, ty se hlavně dobře vyspi a nezaspi do práce! Ahoj!" houkl odjíždějcí Erik. John zamával a odnesl do chaty nádobí i se stolkem a židlemi.

No, nejsem zas tak unavený, a to ani po těch pivech, pomyslel si John a sedl si k televizi.
Našel jeden starší film o americké mafii. Byl to pro Johna zajímavý film a tak se u něj snadno zapomněl. Po nějaké době zaslechl tlumené třesknutí a hluboké bzučení. Po chvilce zvuk trochu zesílil a John se utvrdil v tom, že nejde o zvuky ve filmu.
Televize a dokonce i světla párkrát lehce problikla a zhasla. Na několik vteřin se ho zmocnila panika. Nakonec našel svůj telefon a začal si jím svítit po místnosti, i když to místy nebylo ani třeba, protože okny procházely dovnitř stříbrně bílé paprsky světla.
Že by to takhle zářil měsíc? No, přece jen jsem zvyklý žít v bytě a ne v přírodě, pomyslel si a pokrčil rameny. Tajemné bzučení se odněkud stále ozývalo a tak John sebral odvahu a šel se podívat před chatu. Nízko, zpoza stromů vycházela ona stříbřitá záře a bzučení znělo pořád úplně stejně. Dokonce začal přemýšlet, zda to bzučení nevychází z něj samotného. Nikde se nic nedělo až na ono bzučení. John se pomalu vydal směrem k pojistkám, s tím že je zkontroluje.
Když byl asi v půlce cesty, předpokládaný svit měsíce jako by začal slábnout. John by tomu asi nevěnoval pozornost, kdyby však najednou neutichlo bzučení a světla v obývacím pokoji, spolu s televizí, znovu neproblikla a nezačala svítit a hrát.

Vážně divné... I když stařec mluvil o tom, že čas od času vypadnou pojistky. Ale co, že se to tak najednou rozběhlo..?Zapřemýšlel John, šlapajíce zpátky do chaty. Neměl chuť nadále pozorovat televizi a navíc bylo již dost pozdě. Zkontroloval ještě budík a uložil se ke spánku. Nějakou dobu se mu nedařilo usnout, stále ještě měl hlavu plnou záhadného výpadku a ještě podivnějšího bzučení...