Aurelion

1. Práce šlechtí

Ráno vstal John s dobrou náladou a plný energie, navzdory včerejším zážitkům. V práci se mu nic moc zajímavého neudálo, směna byla klidná a nikdo se u jeho stroje na dlouho nezastavil. Po práci vyrazil pěšky do bytu rodičů.
Jediné co rodině sdělil o včerejšku, byl výpadek proudu, ale ono bzučení a záhadné naskočení proudu si zatím nechával pro sebe.
Později dorazil autobusem na kraj města a došel na svou chatu. Protože nebyl z práce příliš unavený, rozhodl se prohlédnout si kousek přilehlého lesa a pobrat i nějaké to dříví. Byl celkem hezký den a tak v lese strávil většinu času, zbývajícího do setmění. Dříví sice moc nenasbíral, zato našel kousek od chaty pěknou mýtinku uprostřed lesa. Vypadala skoro jako by jí udržoval nějaký zahradník, v okolí však John zatím nikoho nepotkal ani neviděl.
Navečeřel se u televize, přečetl  pár stránek své rozečtené knihy a šel spát.
Takhle podobně uběhlo ještě několik dní, sem tam zašel za rodiči hned po práci a občas strávil odpoledne s Erikem.
Nic zvláštního se nedělo, až do dne kdy se opět objevil stařec - totiž majitel chaty. Vynořil se jednoho dne kousek od chaty z hustého lesa a hned jak viděl Johna štípajícího špalky dříví na polena, rozešel se směrem k němu.
„Vidím, že se plánuješ na zimu dobře zásobit, co? To je dobře, zimy tu někdy bývají tuhé a dlouhé."
John se usmál a rozpůlil další špalek sekerou. „Ale dobrý den. No, stejně nemám dneska už moc co na práci..."
Stařec ho chvilku mlčky pozoroval, potom se zeptal jestli by si s ním John nedal šálek čaje. Posadili se tedy spolu na terasu, zatímco čaj se ještě louhoval. John po chvilce začal starci vyprávět události kolem výpadku proudu během jeho první noci. Starce to očividně zajímalo, i když se nezdál být vůbec překvapen.
„No, říkal jsem že ta elektrika tady by stála za to zrenovovat. Měsíc tady vskutku často září skoro až neuvěřitelně silně a co se týče toho bzučení cos popisoval, nevím co to mohlo být." ukončil to téma stařec a potom se k Johnovu překvapení začal vyptávat, zda má John nějakou přítelkyni, nebo alespoň vyhlédlé děvče.
Na to John vyhýbavě odpoví: „No... myslím že jsem ještě nepoznal tu pravou a v městečku nějak vidím míň a míň vhodných partií."
Stařec ještě požádal Johna, zda by nemohl strávit víkend s ním na chatě. John souhlasil a hned si usmyslel, že se starce vyptá na starou truhlici až o víkendu. Potom se vydal po cestě zpátky do městečka. Během týdne se ještě jednou viděl s Erikem a zval ho, ať se o víkendu zastaví. Erik vysvětlil že musí do práce i o víkendu, ale slíbil že se pokusí.

V pátek odpoledne vyrazil John hned po práci do obchodu, aby se zásobil na celý víkend. Plánoval totiž strávit většinu času práci kolem chaty a přípravou dříví na zimu. Později v odpoledních hodinách, když John sekal kosou již celkem vzrostlou trávu na louce hned vedle chaty, se objevil stařec. Nejdřív si Johna moc nevšímal a vypadalo to, že se uvnitř vybaluje a po chvíli se ozvala konvice na čaj.
„Zamýšlíš nějak využít tu louku, že ji sekáš?" zeptal se stařec držící dva hrnky horkého čaje. John odložil kosu do trávy a s úsměvem přijal hrnek čaje. „Vlastně jo... chtěl bych tady udělat menší ohniště a z těch mohutných klád, by se dalo udělat pěkné sezení. Jen bude fuška je sem dostat." řekl John po chvíli.
„Hmm..." zabručel stařec v odpověď a k Johnovu údivu se -hned po dopití čaje- sám zapojil a nanosil kamení z lesa. Nakonec museli skončit, protože se začalo stmívat. John sklidil nářadí a začal nosit věci k novému ohništi. Za chvíli oba seděli na starých skládacích židlích u praskajícího ohně. Seděli tam spolu dlouho do noci a stařec vyprávěl Johnovi své zážitky a poznatky ze svého dlouhého života.
Když už se stařec skoro zvedal k tomu, že si půjde lehnout, John ze sebe vyhrkl: „Nezlobte se, ale... našel jsem na půdě takovou hezkou okovanou truhlici..." Stařec se na Johna dlouze zahleděl, jako by usilovně přemýšlel. Nakonec řekl: „Ano, to je moje truhlice se starými věcmi. Nevadí ti tam snad, ne?"
John pokrčil rameny. „Nene, nevadí. Jen sem si říkal, když jsem ji našel při procházení chaty, že je to moc pěkná truhlice, na to aby byla zastrčená na půdě."
Bylo vidět, že stařec přemýšlí o tom co řekne, ale pomalu spustil. „Někdy ti asi povím víc... Dneska už jsem unavenený a řeknu jen tohle - je tam část mého života, kterou sem strávil tady."
Stařec se dal na odchod, ale ve dveřích se ještě zastavil a zahleděl na Johna. „Říkal jsem ti že nikoho nemám a řeknu ti dnes ještě jedno tajemství. Rád bych předal něco ze svého života a zkušeností tobě, ještě než odejdu. A možná... možná se ti dostane víc, než bys čekal." A s těmito slovy zmizel v chatě.
John ještě chvíli poseděl u praskajícího ohně a popřemýšlel o posledních slovech starce. Když si šel lehnout, stařec již tvrdě spal, a tak se taky natáhl a rychle usnul. Tu noc se mu zdál zvláštní sen. Nebyl ani tak zvláštní svým dějem, spíše byl až neuvěřitelně živý. V tom snu se John objevil v nějaké středověce vypadající vesnici a obyvatelé mluvili nějakým cizím jazykem. Kupodivu brzy zjistil že nejen že jazyku rozumí, ale sám jím mluví. Většina snu se odehrála v jedné světnici, kde se dohadoval s nějakou ženou a starším mužem. Nebyl si přesně jistý, jeho znalost jazyka zde trochu kolísala, ale z kontextu vyrozuměl něco, jako že vesničané chtějí darovat něco nějakým dětem a možná šlo o nějaký obřad. John byl z toho snu ještě po probuzení celý zmatený. Jakmile se vzbudil a lehce posnídal, rozhodl se jít do lesa na dříví.
Starce nebylo nikde vidět, ale John si s tím nedělal starosti. Teprve po pár hodinách tahání dříví z lesa, si začal John dělat starosti o starce. Ten si totiž v chatě nechal spoustu věcí, ale jeho příruční batoh s vycházkovou holí nebyly nikde vidět. John se rozhodl na chvíli zanechat práce a šel se projít hlouběji do lesa, jestli starce někde nezahlédne.
Kroky ho po chvilce zavedly až na onu skrytou mýtinu nedaleko. Našel tam sedět starce na kmeni vyvráceného stromu. Vypadal, jako by rozjímal, nebo dokonce meditoval. John si mlčky přisedl  kousek od něj a snažil se přemýšlet o své budoucnosti a užít si krásu onoho místa všemi smysly. Když už ho z dlouhého sezení začínaly bolet záda a chystal se vstát k odchodu, stařec se na něj zahleděl a řekl: „Cítíš taky takový zvláštní pocit, na tomhle místě?"
John se zarazil. „No, nejsem si úplně jistý, co přesně cítím, ale vážně je na tomhle místě něco... Jako by mě sem něco přitahovalo, ale nikdy jsem moc nevěřil na nějaké nadpřirozeno, nebo podobně."
Stařec pomalu vstal a zahleděl se Johnovi přímo do očí. „Jsi pracovitý, trpělivý, chytrý a celkově moc nadějný mladík. Někdy ti povím víc. Víc o mém životním tajemství, o téhle mýtině... Ale asi budeš muset ještě vydržet, myslím totiž že ještě nejsi úplně připravený." řekl a usmál se. „Teď pojď. Mám už hlad, dáme si něco dobrého k jídlu a pak ti trochu pomůžu s dřívím."
John ještě zůstal chvilku nechápavě stát, zatímco stařec si to pomalu vykračoval lesem zpátky k chatě. Zanedlouho spolu seděli na terase u stolku a mlčky jedli smaženici z hub, s trochou masa a chlebem.
John neustále myslel na starcova slova, ale věděl, že musí být trpělivý, aby se dozvěděl víc.
Po jídle spolu nadělali ještě nějaké dříví, ale moc toho nenamluvili. Když se začalo stmívat, stařec vzal hůl a beze slova odešel někam do lesa.
John chtěl počkat až se stařec vrátí, no snad by mi to řekl, kdyby chtěl abych šel s ním, pomyslel si. Nakonec brzy usnul, protože byl dost unavený z celého dne, stráveného prací.