Aurelion

1. Nemilé zprávy

Do nedělního rána se John probudil čerstvý a svěží, nechtělo se mu ale ten den kazit prací, a tak se dal jen do čtení knihy.
Stařec nějakou dobu ještě spal. Probudilo ho až pískání konvice, když si John vařil čaj. Měl strašlivou chuť, začít se starce vyptávat, namísto toho však jen postával v kuchyňce a mlčky starce sledoval. Ten pomalu vstal, promnul si oči, popřál Johnovi dobré ráno a zavřel se v koupelně. „Dobré.." Zahuhlal John v odpověď a rovnou nachystal druhý hrnek pro starce.
Ten když skončil ranní očistu, sedl si s čajem do křesla a usmál se na Johna: „Neboj, dneska po obědě zase odejdu a nějakou dobu tě tu nebudu otravovat. Musím něco vyřídit, i když v mém věku už toho člověk moc zařizovat nemusí." John přešlápl a odpověděl: „Ale vždyť mě neotravujete, vaše společnost je mi celkem příjemná."
Stařec se zasmál a vynadal Johnovi za vykání.
Chvíli se u čaje bavili o možných úpravách chaty a co je třeba připravit na zimu. Ještě si spolu dali oběd na terase a hned poté začal stařec balit své věci.
„Půjdu taky, podívám se jestli už Erik skončil v práci a kdyžtak na něj chvíli počkám." prohlásil John.
Zamkli chatu a po cestě do městečka vyprávěl stařec pár příhod a jak moc se tou cestou nachodil.
Na kraji města se jejich cesty rozdělily a při loučení John ještě dodal: „a zastavte se kdykoliv, rád si s vámi zase popovídám."
Věděl že má ještě dost času, než Erik skončí v práci a tak se vydal vycházkovým krokem do obchodu.
KKoupil si svačinu a nějaké potraviny na doma. Zkontroloval telefon, Erik se pořád neozval a tak to vzal oklikou přes park a pak směrem k firmě, zaměstnávající Erika. V parku potkal bývalou spolužačku ze školy a na chvíli se s ní dal do řeči. Sdělila mu že už s partnerem plánují svatbu a první dítě. John na to ještě nebyl zvyklý a tak ho to silně překvapilo, i když se nejednalo o první spolužačku nebo spolužáka, který už zakládá rodinu.
Většina Johnových kamarádů ze školy a tak podobně, se buď odstěhovali za prací a studiem, nebo pracovali na usazení se a založení rodiny. Také doufal, že v budoucnu najde svoji příležitost k tomu se usadit a založit rodinu.

Když se rozloučili, vydal se pomalým krokem za Erikem. Ten mu chvíli na to napsal zprávu, že musí v práci ještě něco nachystat na pondělí, ale nebude to trvat déle jak hodinu. A tak si John, když dorazil před firmu, sedl na nejbližší lavičku a přemýšlel o tajemných rozhovorech se starcem.
Když konečně Erik vyšel z vrátnice, zdál se být nezvykle smutný a zaražený. Pozdravili se a Erik se na Johna dlouze a zahleděl s nejistým a zamyšleným výrazem. „Hej, co ti je...? Stalo se něco?" vytušil John. Erik mlčky potřásl hlavou, potom řekl: „Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše, ale napřed bych si teď rád někde sedl a spláchl to pivem."
John souhlasil a tak se spolu vydali k nejbližší hospůdce. Sedli si na terasu před hospůdkou a Erik mlčel, dokud hospodská nepřinesla oběma jejich pivo. Potom se dvěma mohutnými doušky napil a dal se do vyprávění.
„Víš, že otec měl dycky problémy s pitím...No a v sobotu to strašně přehnal. Nejdřív se hrozně opil doma u televize a potom co se pohádal s mámou a dostal od ní pár facek, se sebral a odešel. Já byl celou dobu v práci a vrátil jsem se až k večeru, a to už nebyl doma. Máma na něj čekala skoro do noci, ale on se neobjevil. Ani když jsem ráno odcházel do práce, nebyl nikde k vidění. Před chvílí mi volali z kriminálky, že ho našli mrtvýho v pangejtu. Asi se tam motal, někdo ho srazil a ujel..." John chvíli nevěřícně hleděl na Erika a nic neříkal.
„No...Vůbec nevím co teď bude chtít máma dělat. Asi bych se nedivil kdyby se chtěla vrátit k rodině a opustit Anglii." dodal Erik.
„To je hrozný...No kdybys třeba chtěl, můžeš být teď nějaký čas u mě na chatě." řekl John a pořádně si lokl svého piva.
„Asi ne, ale dík. Budu teď co nejvíc se svou svou máti a uvidím." odpověděl Erik a promnul si ruce.
„No stejně, kdybys potřeboval společnost, stačí říct..." dodal ještě John. Chvíli seděli mlčky, jen popíjeli ze svých sklenic. Nakonec začal Erik nejistě vyprávět o jedné kolegyňi z práce a Johnovi bylo jasné, že se dál nechce o jeho rodině bavit.
Když dopili, Erik vstal a prohlásil: „Promiň, ale já už radši půjdu za mámou." rozloučil se, John zaplatil útratu a vydal se pomalu zpátky na chatu.
Když dorazil na chatu, najedl se u televize a chtěl si ještě přečíst pár stránek ze své rozečtené knihy.
Po chvilce zjistil, že se na to nedokáže soustředit a šel tedy radši rovnou spát.