Prolog 4

33 5 0
                                    

Déšť zesílil, vítr mu pískal v uších a nesl s sebou silnou vůni dámského parfému. Za chvilku bude úplně promočený, říkal si. Zvláštní varovné svědění na kůži v něm vyvolalo dojem, že ho měkdo sleduje. Že by ho spatřil některý z učitelů? Rychle se rozhlédl po náměstí. Nalevo od něj stála  skupinka zahraničních studentů, kteří si cosi vzrušeně vyprávěli v jemu neznámem jazyce, pak tu byl metař ve fluoreskující vestě, dále dvojice mladých japonců, kteří  se navzájem fotili a potom...

Ricky se zarazil. Uprostřed davu stál vysoký, přízračný muž, jehož hlava a ramena se tyčily jako mrakodrap vysoko nad ostatními. Vlasy měl přilepené k hlavě a černý oblek s vestou, který měl na sobě, mu dodával vzezření funebráka. Tvář měl zcela bez výrazu, jedno však bylo nede ší pochybnost: pohled upíral přímo na Rickyho. Jejich oči se setkaly a Rickymu se zatočila hlava, dav lidí, auta i budovy kolem něj ustupovaly do dáli a na jejich místo se tlačil prodký vítr dusivé temnoty. S vypětím všech sil odtrhl pohled od muže, upřel zrak na špišky bot a snažil se popadnout dech. Po chvilce znova zvedl hlavu, jenže muž na něj upíral zrak dál.

Temná stranaKde žijí příběhy. Začni objevovat