Temná strana

Kapitola 1 - 2/3

Představa, že bude muset toho dne přežít dvě hodiny matematiky, přišla Jonathanovi nesnesitelná, a tak o poslední pauze vyklouzl zadním východem. Když přecházel přes London Bridge, jeho pohled zaujal blyštivý plášť kancelářského komplexu Canary Wharf. Nastoupil do metra na trase Jubilee a vydal se směrem k mrakodrapům, přičemž si dával dobrý pozor, aby se s žádným s ostatních pasažerů nestřetl pohledem. Když ke komplexu konečně dorazil, odpoledne se lámalo do druhé poloviny a studená, jasná podzimní obloha byla posetá tmavými skvrnami. Na širokých ulicích a na náměstích stále panoval čilý ruch, jak lidé spěchali z místa na místo. Všichni chodili se skloněnými hlavami, jako by pociťovali bázeň před majestátnými budovami se skloněnou fasádou, které se tyčily všude kolem nich.

V dálce Jonathan spatřil důvěrně známou siluetu: přímo k němu šel od hlavního vstupu policista. Nejvyšší čas zmizet. Jakmile se začnou vyptávat, nemá člověk šanci. Jonathan proto nasadil pokud možno nenucený výraz a od kolejí se vydal do středu komplexu. Policajt na něj něco volal, ale on dělal, že neslyší. Jakmile se ocitl za rohem, dal se do běhu.

Na atletickém oválu možná nebyl Jonathan žádný přeborník, ale v londýnských uličkách byl nedostižný. Kličkoval mezi úředníky z kanceláří, lidmi korzujícími po nákupní galerii, načež to střihl přímo přes malý parčík, uprostřed něhož bylo postaveno provizorní kluziště. Bruslaři na něm vykružovali ladné oblouky a Jonathan kolem prolétl jako střela. Slyšel, jak na něj policajt znovu volá, ale byl už daleko za ním a neustále se ztrácel. Jonathana ani na chvíli nenapadlo, že by zamířil do rozlehlého nákupního centra ; dával přednost otevřeným prostranstvím. V nákupních centrech byly nainstalované kamery a pohybovalo se tu spousta detektivů, kteří číhali na malé nenechavce. Takhle venku to bude bezpečnější, říkal si.

Přeběhl přes několik ulic a ocitl se na malém náměstí. Stála tu malá fontánka, z níž vysoko do vzduchu tryskaly proudy vody. V samotném rohu byl pak stánek s kávou a občerstvením. Ulice kolem náměstí byly tiché a celé prostředí působilo na Jonathana uklidňujícím dojmem. Letmo se rozhlédl kolem sebe, aby se ubezpečil, že dotěrného policajta setřásl úplně. Byl těď v bezpečí. Usedl na mramorovou zídku a snažíl se chytit dech.

Promiňte za pauzu...Měla jsem toho teď v poslední době hodně...:) ale budu se snažit přepisovat více...