My Lost Boy //FF Peter pan Cz

Část 3.

Otevřela jsem oči a rozhlédla se okolo sebe.

"kde to sakra jsem?"

pomyslela jsem si. Vstala jsem ze země a oprášila se. Všude okolo nás byli jen stromy, takže jsme byli nejspíše v lese či džungli. Začala jsem budit Evie "Evie,vstávej,prosím"  jenže odpovědi se mi nedostalo a nevypadalo že se dostane. Rozhodla jsem se tedy,že se půjdu porozhlédnout sama. Šla jsem tou temnou cestou snad 15 minut a jediné co jsem viděla jsou jen a jen stromy. "vzdávám to"

řekla jsem udejchaně a podívala se na svoje hodinky s hnědým koženým páskem na ruce.Jenže ty nehýbli ani ručičkou. Měla jsem za to že jsou rozbité tak jsem je strhla z ruky

"blbej krám"

řekla jsem a hodila jsem je za sebe ale dopad žádný.

"Nejsou rozbité"

uslyšela jsem zamnou. Otočila jsem se a hleděla jsem tváří v tvář tmavě blond chlapci který se opíral o strom naproti mně a prohlížel si mně. Také jsem si ho prohlédla, měl na sobě tmavě zelený oblečení které mu perfektně ladilo s jeho očima a v ruce svíral moje hodinky které jsem před chvilkou zahodila. Musela jsem uznat že byl dost pohledný ale to stranou

"Děkuji,za diagnozu hodinek" řekla jsem ironicky a on to nejspíše pochopil, jelikož se zasmál a znovu si mně prohlédl.

"Nechceš přestat mě okukovat a představit se?" Nabídla jsem.

"Ani ne ale když na tom slečna trvá.."nad tím jsem jen zakoulela očima a naznačila aby pokračoval.

"Mé jméno ale přeci už znáš"a ironicky se pousmál.

Chcete mi říci,že tenhle chlapec co přede mnou stojí, kterého vidím poprvé v životě chce abych věděla jeho jméno? Tak jo,já se musela někde udeřit do hlavy nebo on.

"Velmi vtipné,ale nejsem v náladě na vtipkování,takže mi povíš kdo jsi nebo-" nenechal mně ani dokončit větu.

"Aww nebo co?Uškrtíš mně těmi tvými hodinkami?"řekl pobaveně a já se na něj naštvaně podívala.

"Nevíš? Rozhlédni se okolo sebe, vzpomeň si na včerejší noc..Dochází ti už kde jseš a s kým máš tu čest?" dokončil a pousmál se a mně vše došlo.

"Nejdříve henry,Stín,Zeme Nezeme a tedka on"

Začala jsem v duchu panikařit a on to na mě poznal.

"Aaa začíná nám to docházet?"

a opět se pobaveně usmál a, což mně z nějakého důvodu hrozně vytáčelo.

"Být tebou, tak si tolik nevěřim.."a šla o krok blíže k němu a podívala se mu do očích

"..Petře pane" dodala jsem

a on se vítězně usmál a řekl něco co mi způsobilo menší infarkt..

"Taky tě rád opět vidím a pokud si dokončila svůj proslov..Vítej doma,Alice"

"Doma"? zeptala jsem se,

protože jsem byla dost zmatená a popravdě nevím z čeho víc..to že peter pan stojí za zmizením Henryho nebo toho že se obávám že tu nejsem poprvé. Měla jsem tolik otázek ale nestihla jsem se zeptat ani na jednu, hned jak jsem otevřela pusu abych něco řekla tak mi Peter něco fouknul do obličeje, snad zelený prášek? a do 3 vteřin jsem usnula.

z pohledu Pana:

Nemůžu uvěřit tomu že je zpět, tak dlouho jsem se ji pokoušel najít v tom jiném světě a ted je konečně tu a nic to tentokrát nezmění. Vím že je tu pro toho kluka, avšak ten kluk byl jen návnada, ona je ten pravý důvod proč jsou tu, ano, mohl jsem nechat aby stín unesl přímo ji, ale kde by pak byla ta sranda, že ?

z pohledu Alice:

otevřela jsem oči a viděla před sebou opět jen a jen džungli avšak má poloha se změnila, byla jsem někde jinde a ne jen to ,byla jsem v jakési kleci z bambusu.

"to nemyslí važne" prohodila jsem a vzdechla si, snažila jsem se dostat ven, rozbít zámek ale nic, jakoby byl snad očarován. A tak mi nezbývalo nic jiného než být sama se svými myšlenkami a čekat, až někdo příjde.