My Lost Boy //FF Peter pan Cz

-Část 4. -

Boj se začarovaným zámkem, který neměl smysl, jsem vzdala a tak jsem si sedla a začala dělat to co mi jde nejvíc.. přemýšlet.

rozhlédla jsem se okolo sebe a doufala že mé oči narazí na něco co by mi mohlo pomoct, ale okolo mně kromě stromů nic nebylo.

potom mi něco došlo.

"Můj batoh! " zpanikařila jsem, protože můj batoh byl k nenalezení.

po té jsem si uvědomila, že po Peterovo kouzelnickém vystoupení, které mne uspalo, mi ho musel sebrat.

"Parchant.." řekla jsem.

Po té jsem uslyšela v dáli hlasy a uviděla stín chlapce který se přibližoval, ale na Petera byl příliš vysoký.

"Kdo jsi ?" Zavolala jsem na chlapce který měl přikrytou tvář kapucí od pláště.

Daný chlapec vyšel z tmy a hlubokým hlasem promluvil.

"Pan chce vědět, zda ses již smířila se svým osudem " odpověděl, ale na moji otázku nikoliv.

"Až mne pustí z téhle přepravky pro pandy, tak jeho žádost zkusím promyslet" odpověděla jsem a ironicky se pousmála a opět mu položila tu samou otázku na kterou mi neodpověděl.

"Tak znovu.." začala jsem. 

"Kdo jsi ? " zeptala jsem se.

Chlapec se zasmál a sundal si kapuci a odhalil tak svou tvář.

Měl bledou tvář, blond vlasy ..a jizvu na tváři.

Ta jizva. Proč jí poznávám? Proč mi je tak povědomý ale zároveň tak cizí?

zarazila jsem se ale nic jsem neřekla.

"Jsem Felix.. Ztracený kluk, Petra Pana pravá ruka." řekl a čekal na moji reakci, ale vzhledem k  situaci ve který jsem se ocitla, mu ji nedám.

Vzhledem k tomu, že se nakonec představil, tak by bylo neslušné neudělat to samé.

Narovnala jsem se  a podívala se na něj.

"Já jsem Ali-" Začala jsem ale Felix mne přerušil.

"Já vím" odpověděl a zasmál se.

Na to jsem se na něj nevěřícně podívala.

"Dobře, slušnost škrtám ze seznamu" řekla jsem skoro jen pro sebe.

Ale od něj žádná reakce pokud nepočítám to , že si mne prohlíží s přemýšlivým pohledem.

"Dobře.." začala jsem.  "Dostaň mne odtud" řekla jsem.

Na to Felix kývnul a z kapsy vytáhl jakousi bíle svítící lahvičku a posypal jejím obsahem klec ve které jsem.

Klec začala mizet a já byla volná, tedy aspoň z té klece.

Postavila jsem se na nohy a oklepala jsem se.

"Děkuji" řekl jsem s ironickým úsměvem, který mi oplatil.

"Pan tě očekává v tábořišti" řekl a dal se do cesty.

nad jeho odpovědí jsem se musela zasmát.

"Jak šlechetné od něj" řekla jsem a následovala Felixe.

Po několika minutách ticha jsem uslyšela několik hlasů, které se ozývali nejspíše z daného tábořiště kam máme namířeno což znamenalo, že jsme již blízko.

začala jsem přemýšlet a vzpomněla si na to jak Peter naznačil že jsem tu již byla.

 Rozhodla jsem se přerušit mezi námi to ticho.

"Můžu mít otázku ?" zeptala jsem se Felixe.

ten jen kývnul hlavou jako svolení se zeptat.

"Nepotkali jsme se už ?" zeptala jsem.

Felix se zastavil a nadechnul se aby něco řekl.

šlo poznat že se ho má otázka dotkla i když jsem mu neviděla do obličeje.

"Už jsme tu" řekl bez jakýchkoliv emocí a odešel.

Nad tím jsem se jen zamračila a podívala se před sebe.

Všude byli chlapci všech kategorií věků cca od 7 let a uprostřed těch chlapců plápolal velký oheň. 

rozhlédla jsem se zda nezahlédnu Evie nebo Henryho ale oba dva nikde a z mého myšlení mne vyvede mužský hlas.

"Tak přeci jenom ses k nám připojila"