Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
𝖺𝗍 𝗐𝗁𝖾𝖾𝗅𝖾𝗋'𝗌 𝗁𝗈𝗎𝗌𝖾
,, budu tam za patnáct minut, přepínám a končím.’’ oznamil mike willovi do své walkie talkie vysílačky, kterou následně zahodil někam na svůj gauč ve sklepě.
oba se dnes domluvili, že se u něj sejdou a budou číst nové vydání komiksu, který menšímu brunetovi právě přišel. mike se na tenhle den těšil už od minulého týdne.
oblékl si vestu s kapucí, jelikož venku pršelo a jeho mamka by ho opravdu nenechala jet jenom v duhově pruhovaném tričku. musí přece myslet na jeho zdraví.
tmavovlásek nasedl na kolo a největší rychlostí - proti dešti - uháněl za svým nejlepším kamarádem. chtěl se tam dostat co nejdříve mohl. nechtěl, aby bez něj přečetl ani jednu stránku, oba totiž věděli, že začátek je nejlepší. i když si byl mike dosti jistý, že by mu toto menší neprovedl.
jeho šlapky na kole se jen otáčeli, že byste dokázali snad spatřil jen matnou šmouhu kolečka, která se točí, tak rychle, že by se to dalo přirovnat k světlu šířícímu se v černočerné tmě.
brunet bydlel od wheelerových docela daleko a i autem to byla nějaká ta chvíle - možná byste jste si za tu dobu stihli poslechnout pět písniček od billa witherse - , ale kdo by řekl, že vyšší se k byersovým dostaví ještě o pět minut dřív, než původně plánoval. zahodil své milované kolo na jejich verandě a už netrpělivě klepal na jejich hlavní dveře.
otevřela mu paní byersová, už s taškou kolem krku, připravená na to, vyrazit do své práce. lehce kudrnatý a promoklý chlapec pozdravil a poté, co si sundal své zablácené tenisky, vešel do jejich domu. nechtěl přeci zašpinit jejich koberec, věděl, že už teď toho má paní byersová hodně na práci a tu jí opravdu přidělávat nechtěl.
,, will je v pokoji. ’’ věnovala mikeovi úsměv a rozcuchala mu jeho mokré vlasy, s čímž se několik kapek rozlétlo do prostoru. tmavovlasý se usmál a rozeběhl se k brunetovi. můžeme se i vsadit, že by tam doběhl poslepu, tu přímou cestu k němu by zdolal i s překážkami.
bez zaklepání rozrazil dveře k němu do pokoje a radostně se usmál, s čímž se mu rozzářili i jeho hnědé oči. tak rád ho viděl, i když jsou prázdniny a vydáho téměř každý den. snad tak šestkrát do týdne. nikdy ho neomrzí se s ním vidět. ani nedokáže popsat, jak svého malého kamaráda miluje. dokázal by pro něj udělat cokoli, když to budeme brát seriózně, tak i klidně umřít. vždy se usmíval, jen když uslyšel jeho jméno, i když zrovna oslovení nebylo myšleno na něj, jen ta chvíli, v který se mu i hned zobrazil v mysli.
mike se za ním rozešel stejně jako will. oba si věnoval objetí. jako kdyby se viděli snad po půl roce, ne li po dlouhých letech. nebyli jako ostatní lidi, kteří se potkají, pozdraví se a opět pokračují ve svých cestách. oni se pokaždé pozdravili takto a zbytek dne strávili společně.
