23. 𝖽𝖾𝖼𝖾𝗆𝖻𝖾𝗋 2020
𝖺𝗍 𝗆𝗂𝗄𝖾'𝗌 𝖻𝖾𝖽𝗋𝗈𝗈𝗆
zimní večer. venku popadával čistě bílý sníh, který překvapil celé město. ve zprávách se totiž na jistotu vsázeli, že letos budou vánoce bez něj. proto jste si mohli i z okna všimnout devítileté holly, která se snažila jen ze slabého poprašku, udělat sněhuláka.
jenže oba chlapce sníh zdaleka nazajímal. právě sdíleli vyššího pokoj s tím, že will seděl na jeho neustlané posteli a mike zápálený do nové online počítačové hry.
brunet zrovna odkládal svůj mobil na noční stolek, který se nacházel hned po jeho boční straně. takhle si opravdu první vánoční svátky se svým přítelem nepředstavoval.
čekal, že budou společně sedět obalený v chundelaté dece s horkým kakaem, v kterém se topí marshmallows. sledovat filmy, které vysílali jen v tento den a užívat si jeden druhého.
jenže takto to opravdu nebylo a will mohl své představy zahodit pěkně daleko. teď si přál jít spíše domů a poslouchat mámu, která opět nestíhá přípravy, než sedět a sledovat vyššího, jak si hraje a ignoruje ho.
menší si jen povzdech, tak doufal, že budou tyto vánoce nezapomenutelné. a teď to byl právě jeho přítel, který je udělal nezapomenutelné jiným smyslem.
v místnosti bylo jinak ticho - tedy když nebudeme počítat nadávky mikea, kterému se ve hře stále nedařilo -, které willa už unavovalo. lehl si a své kolena si přisunul k bradě. už od rána se necítil vůbec dobře a tahle nepopsatelně bolestivá křeč v břiše, nebyla od ranního zvracení, ničím lepší [lol ne, neni tehotnej]
,, mohl by sis lehnout ke mně? ’’ zaškemral brunet, který se snažil svou bolest přesměrovat do tváří, které si zevnitř silně skusoval.
,, ah - kolikrát ti mám opakovat, že tohle je online hra. nemůžu ji jen tak zastavit. ’’ řekl podrážděně tmavovlasý, jenž opět prohrál. jistě, že to tentokrát svedl na willa, který ho rozrušil.
,, prosím... ’’ zašeptal už spíše pro sebe. nechtěl vyššího otravovat svými problémy, které ho očividně nezajímaly.
nikdy si ani nedokázal představit, že taková příšerná bolest existuje. převalil se na druhou stranu, jelikož mu tmavovláskova led světélka blikala do obličeje. začal potichu vzlykat.
přál si, aby vypl tu hru - kterou má pouštěnou už od rána, tak nahlas a z které, ho tak bolí hlava - a lehl si za ním. věděl, že by jeho bolest nedokázal zahnat, ale i přesto, ho chtěl u sebe. teď si nebyl ani jist, jestli svému příteli něco provedl. nedokázal totiž najít žádný jiný důvod, proč by na něj měl být mike naštvaný.
,, mhh - ’’ zakňučel menší a opatrně se zvedl. teď mu bylo opravdu jedno, jestli je jeho vina, že je na něj vyšší naštvaný. teď byl naštvaný on. byl si jist, že si tohle chování nijak nezasloužil, a proto se rozhodl wheelerův dům opustit.
už chytal za kliku a ze země sbíral svůj vak, když v tom ho zastavil mikeův hlas. ,,počkej - kam jdeš?’’ optat se nechápavě a své sluchátka stáhl na krk.
,, domů. ’’ odsekl will a opět se natáhl po klice.
,, proč? ’’ zvedl se rychle ze své kolečkové židle, která se kvůli tomu dvakrát otočila.
,, proč? celý den si všímáš jen té pitomé hry! chtěl jsem po tobě jen jednu debilní věc a ty? ještě jsi na mě nasranej! já už fakt nevím, co dělám špatně. ’’ zakřičel neúmyslně na vyššího a rozhodil pažema. ,, jen jednu - ’’ ukápla mu slza, což ho donutilo schovat si svou tvář do dlaní.
ta neustávající bolest - jako kdyby ho zevnitř užírala.
,, wille - promiň... ’’ sundal si sluchátka a přistoupil ke svému příteli, jemuž věnoval ihned objetí. nikdy by si neřekl, že ho uvidí plakat. a už vůbec ne kvůli němu. i když tohle mělo spíše co dočinění s brunetovou bolestí.
,, copak jsi chtěl? lehnout si? ’’ pohladil ho lehce po zádech, načež menší jen přikývl.
,, tak pojď. ’’ nadzvedl ho a donesl zpátky k posteli, na kterou ho následně posadil.
,, tohle sundáme, hm? ’’ usmál se, načež menší jen křečovitě kývl na souhlas, s čímž mu začal tmavovlasý pomalu stahovat tmavě modré rifle. věděl, že v nich by se mu neleželo úplně nejlépe. a už vůbec ne spalo.
,, chceš přinést vodu? příjde mi, že máš horečku. ah - proč se ptám, prostě jí přinesu. ’’ uchechtl se, přičemž svou dlaň z čela menšího sundal.
za chvíli byl zpět i se sklenicí čerstvé vody a nějakým světle modrým práškem, který vyhrabala jeho mamka v nějaké z mnoha poliček v kuchyni. zavřel za sebou dveře, které následně zamkl a vydal se zpátky k willovi.
,, mělo by to být něco naaa... bylo tam toho napsané hodně, takže ať už ti je cokoli -’’ usmál se, zatímco se posadil těsně vedle právě ležícího willa.
,, nejspíš by sis měl sednout nebo tak - nechci aby ses udusil.’’ našpulil rty, poté co mu obě věci podal. hnědovlasý se opřel o čelo mikeový postele a vodu s práškem si od něj s děkovným úsměvem převzal.
obě ruce se mu po uchopení předmětů rozkepaly, div že se obsah skleničky nevylil. ,,opatrně.’’ přidržel mu ji, aby se nepolil. teď dával za vinu sobě, že se menšímu nevěnoval.
,, jedl si dnes něco?’’ optal se ho dlouhovlasý, přičemž sklenku odložil na noční stolek.
,, uhm... doma jsem měl snídani a tady oběd.’’ vrátil se zpět do ležící pozice a co nejvíce se zavrtal do peřiny. byla mu taková zima, jako kdyby ležel venku na sněhu.
,, a myslíš, že budeš zvracet? mám ti sem něco přinýst? ’’
,, můžeš už mlčet a konečně si lehnout?’’ odsekl. možná byste ho teď mohli přirovnat k nějaké holce, která právě prochází svými dny.
mike na jeho větu už nic nenamítl a opatrně si zalezl za něj, přičemž ho ze zadu lehce objal. už ani on sám si nepamatoval, kdy spolu naposled takhle leželi.
,, takhle dobrý? ’’ šeptl, mezitím co si s ním propletl ruce.
,, uhm. ’’ přikývl will s úsměvem. bolest byla ihned mírnější, když byl při něm. nebo možná nebyla. ale když byl tam, cítil se líp. přestával na ni myslet.
,, chceš si povídat nebo chceš spát?’’ pokračoval ve svých otázkách i přesto, že si will přál, aby mlčel.
,, můžeme jen tak ležet?’’ natočil svou hlavu k němu a s přivřenýma očima na něj hleděl. ,,tak dobře. ’’ uculil se a věnoval mu krátký polibek na líci.
,, promiň, že jsem tě rozbrečel. ’’
,, mikeu - mlč. ’’ prokroutil očima a otočil se zpět, přičemž se ještě více namáčknl k němu, jelikož to teplo, které mu dával - nemohl se ho nabažit.
popravdě se na vyššího ani nezlobil. nemohl. i když ho rozčiluje, že pořád zírá do monitoru a jemu se nevěnuje. stačilo mu, že ho miluje. opravdu miluje.
ČTEŠ
ᴏɴᴇsʜᴏᴛs ᵇʸˡᵉʳ
Fanfictionproste byler oneshoty c: jakoze normalne smuty nepisu, ale kdybyste chteli-