A co kdyby jste byl premiérem?

telefonát

Muž v modře oděném saku, červenou kravatou a rouškou pod nosem, kráčíci si chodbami Pražským hradem a v očích za brýlemi mírný strach. Mířil za prezidentem České republiky. Právě z Ruska přišla zpráva, že výbuch ve Vrběticích opravdu způsobili oni. Chodbou se ozývalo ťukání podpatků a šustěňí papíru, který muž držel v ruce. Dorazil před velké dveře. Zaváhal. Nadechl se a zaťukal. Ozvalo se tiché „dále". Muž otevřel a vstoupil.

„Mám pro tebe špatnou zprávu,"zavřel za sebou muž a postavil se čelem k prezidentovi, který seděl ve svém křesle a měl svůj typický výraz. Pravděpodobně spal a ťukání svého tiskového mluvčího ho probudilo.

„Tak jakou zprávu mi neseš,"nadechl se prezident, „že mě kvůli tomu musíš budit Jirko?"

Jirka se podíval na špičky svých bot a semkl rty do úzké linky. Znovu se podíval na prezidenta a přistoupil k němu. Natáhl ruku a podával prezidentovi papír, na kterém to bylo všechno napsáno. Prezident zvedl svou mrtvolně bílou ruku a převzal od svého tiskového mluvčího papír. Jirka mírně poodstoupil a zadíval se na prezidenta.

„Nemám tu brýle, přečti to ty, mně už zrak přestává sloužit,"řekl Miloš a pousmál se na svého mluvčího. Ten od něj papír vzal a začal číst prezidentovi, co přišlo z Kremlu.

Když četl tiskový mluvčí z papíru, prezident, který poslouchal nemohl uvěřit svým vlastním uším. Zrada. Tak moc prezident podporoval Rusko, tak moc tu chtěl jejich vakcínu, tak moc chtěl, aby Dukovany dostavělo Rusko a oni nám napíšou, že za Vrbětice můžou oni.

„Tahle informace zůstane jenom mezi námi. S pozdravem prezident Ruska, Vladimír Putin,"dočetl Jirka a stáhl ruku podél těla, dívající se na zrazeného prezidenta. „Co budeme dělat."

„No co asi. Co mám jako podle tebe dělat. Celá republika dostala včera večer informaci, že máme důkazy, že za výbuch muniční skladu ve Vrběticích můžou dva agenti Ruska. Teď se nám to potvrdilo a ty se mě ptáš, co budeme dělat? Nic nebudeme dělat. Já s projevem počkám týden. Mezi tím načerpám informace a poradím se s Ruskem,"dořekl klidně prezident.

Jiří jenom přikývl a opustil místnost. Prezident se zadíval z okna. Tak moc si přál, aby to nebyla pravda, ale přeci byla.
Kvůli Rusku vyměnil Blatnýho a Petříčka, protože oba dva byli silně proti nim. Teď na postu ministra zdravotnictví je Arenberger, který tu Sputnik chce, ale nebude.

_________

19. dubna 2021

Domem se ozvalo zvonění telefonu. To probudilo ex ministra zdravotnictví.

„Co volají, vždyť je ještě brzy,"promnul si oči a nasadil se brýle. Zadíval se do stropu nad sebou a váhal, zda ten telefon má vůbec vzít. Nakonec mu to nedalo a podíval se, kdo to volá. Premiér.

„Ty vole, to asi musí mít sakra důvod, proč mi volat,"řekl ex ministr a přejel po displeji prstem, čímž premiérovi zvedl telefon.

„Co je tak důležitého, že to mě, bývalého ministra musí rušit?!"zakřičel do telefonu Honza.

„Šak kluď Honzo, já ťa nebudim lenom tak. No určitě jsi už te kauze slyšel. Rusko, Vrbetice a tak,"spustil premiér.

„No a co s tím?"

„No... jak to povedať...no prostě Sputnik nebude, tak som ťa chtěl poprosiť, zda by jsi nechtěl byť znovu ministrem."

Blatný to okamžitě položil. Nechtěl být znovu ministrem. Zvláštně po tom, co se teď děje.

Domem se opět ozvalo zvonění telefonu. Pořád od stejného čísla, jako před chvílí.

„Nezvedej to, nezvedej to, hlavně to nezvedej,"šeptal si a doufal, že telefon přestane zvonit. Chvíli seděl nehnutě a pozoroval mobil. Mobil po chvíli přestal zvonit. Blatný si oddechnul a snažil se znovu usnout. To by ale nebyl premiér, kdyby mobil nezačal zvonit znova.

„To si děláš už srandu!"vymrštil se do sedu a vzal rychle mobil.

„Myslel jsem, že jsi dost chytrý na to, aby jsi pochopil, že já nebudu znovu ministrem!"zařval do telefonu.

Ticho.

„Co řveš, to jsem já, Prymula,"ozval se z telefonu hlas plukovníka.

„Ježiši promiň, já myslel, že jsi zase Bureš,"plácl se do čela hematolog.

„Hele jenom jsem ti chtěl říct, že nejsi jediný, komu volal Bureš, aby byl znovu ministrem, volal dokonce i Kenovi,"řekl do telefonu Roman.

„A co jsi mu řekl?"zajímal se Blatný.

„Že mu na to doslova seru."

Blatný se hlasitě zasmál.

„Adam mu odpověděl, že radši pojede do Finska nebo si radši rozjede zpěváckou kariéru, než pracovat s ním,"snažil se zadržet smích Roman.

„To je opravdu číslo ten Andy,"řekl Honza a pořád se smál.

„Ale proč nám volal? Vždyť ví, že jsme proti Sputniku. No já jsem byl dřív pro Sputnik ale pak jsem změnil názor,"vysvětloval Prymula.

„Také by mě to zajímalo. Vždyť Arenberger je pro Sputnik, tak proč ho chce vyměnit."

„Možná kvůli Vrběticím, přece jsou důkazy, že za to můžou Rusové. Přece by jsme teď nic nebrali od Ruska, když nám udělali tohle. Celkem se bojím o Dukovany,"přiznal Prymula a v jeho hlasu byl mírný náznak strachu.

„Podle mě to zruší a dají tam někoho jiného,"kývl hlavou Blatný.

„Hele já budu muset končit, mám tu ještě něco na práci,"řekl Prymula a ukončil hovor.

Blatný položil zpátky mobil na noční stolek. I když je 7 hodin ráno, už nebude spát. Šel do kuchyně udělat si snídani a při tom si pustil televizi a poslouchal. Jeho manželka byla v práci a on měl takovou menší dovolenou. V televizi pořád běžely titulky o Vrběticich a o tom, že se prezident vyjádří k situaci až za týden.

Den proběhl v poklidu. Večerní sledování televize se náramně hodilo pro odpočívání. Náhle se po domě ozvalo cinknutí mobilu, který byl na stole. Bývalý ministr zdravotnictví vzal do ruky mobil, aby se podíval, kdo to píše.
Nevěřil svým vlastním očím, že on se ještě po dnešku považuje napsat.

Dne 21.4 se stav ke mně na úřad vlády. Potřebuji s tebou něco probrat.

Číslo moc dobře znal.

„Debilní premiér!"zašeptal a položil opatrně mobil na stůl.

„Co ten trouba zase chce."