Nedorozumění [Daisuga]

6.

Na chvíli jsem se odmlčel a nechal slzy volně téct. ,,C-cože?,, ,, Říkám... já to nebyl... odpustíš mi?,, ,, Dej mi čas...,, Chápal jsem to. Nevěří mi... dám mu čas bude to tak nejlepší. Potom jsme mlčky odešli do našich pokojů. Před svým pokojem se Suga trochu sekl. ,,V pohodě?...,,

Když jsem se podíval do pokoje Kenma tam nebyl což mi přišlo divný protože v tuhle dobu buď spí nebo hraje hry...nic víc. ,,Jen se dívám po Kenmovi...,, ,, Není tam?,, ,,Ne..,, Daichi otevřel svůj pokoj a nám se poskytl krásný pohled na Kuroa a Kenmu jak spí v objetí. Byli sladcí. Daichi tam chvilku stál ve dveřích a pak kouknul na mě. ,,Tak pojď ke mě... aspoň nebudu sám..,, a šli jsem do mého pokoje. Na nočním stolku který odděloval postele byl papírek. "Šel jsem za Kuroem. Nevím kam si šel ale až se vrátíš tak se o mě neboj. -Kenma." Jojo... Lehl jsem si na svou postel a zavřel oči. Daichi si lehl na postel od Kenmy a taky se snažil usnout.

Ráno mě probudilo cvaknutí dveří. Dovnitř vešel Kuroo a v náručí nesl Kenmu. ,,Tak co... už jste si to vysvětlili?,, Zeptal se mě v tom tichu... ,,Tak na půl...ale pořád nemůžu přijít na to kdo to byl...znal Sugovo jméno takže to musel být někdo kdo nás zná... nemyslíš že by to mohl být někdo odsud?..,, ,,Hmm...taky jsem nad tím přemýšlel...ale kdo by to taky z nás udělal... všichni jsme docela dobří přátelé tak...,, A odmlčel se protože ho něco napadlo a mě taky. Podíval se na mě jakoby jsme si četli myšlenky. Prozatím jsme to nechali být a vyřešíme to až u snídaně. Po chvilce už byl čas vstávat Kuroo budil Kenmu a já Sugu. ,, Vstávat... už je čas na snídani...,, Řekl jsem a u toho mu rukou česal vlasy. ,,Hmm....,, ,, dobré ráno...jak si se vyspal?,, Ptal jsem se ho když se posadil a mnul si oči. ,,Jo v pohodě....,, a pak jsme šli společně na snídani.

Pohled Kuroa
Zrovna jsme s Kenmou šli na snídani. Daichi a Suga se šli ještě umýt a já přemýšlel kdo by mohl být ten dotyčný v telefonu. Dávalo by smysl že by to byl někdo odtud ale kdo? Vždyť jsme tu všichni za dobře. Někdo mě napadá ale nejsem si jistý a tak nechci dělat ukvapené závěry. Zrovna jsme se posadily ke stolu když v tom jsem si uvědomil. Kenma by mohl pomoct...je daleko chytřejší než já a dobře si všímá věcí kolem sebe. ,,Kenmo?,, ,,Hmm?,, ,,Hele něco bych od tebe potřeboval...,, Vysvětlil jsem mu oč tu běží a taky kdo si myslím že to je. Někomu by se to zdála jako prkotina ale pro mě ani ty dva ne. Suga pořád Daichimu nevěří... jakože není se čemu divit...ale i tak. Ať to udělal kdokoliv tak ten člověk má srdce z kamene. V tu chvíli mě ještě napadl Kageyama ale i když je jaký je tak tohle by rozhodně neudělal. Ale chtěl jsem se ho na něco zeptat a tak jsem si ho po snídani odchytl na chodbě. Chytl jsem ho za ruku a táhl ho ven. ,,Co to děláš kurňa?,, Dovedl jsem ho ven a tam ho pustil. ,,Hele promiň ale potřebuju se tě na něco zeptat... včera kolem oběda nevolal tady někdo s někým. Kageyama mi vyjmenoval čtyři jména. Asi mám trefu do černého.

Daichi se se mnou celou dobu snažil komunikovat. Jenže mě do řeči nebylo. Po snídani jsme měli volno až do oběda. Šel jsem se někam projít. Šel jsem tam kam mě nohy vedly. Došel jsem k nějakému jezeru, sedl jsem si na trávu a pozoroval vodu. Dost jsem přemýšlel nad Daichim...jestli to nebyl on...tak kdo teda? Myšlenky jsem nechal plynout. Koukl jsem se na hodiny. ,, Cože?!,, Bylo 13:27. Já zameškal oběd... sakra. Nikdy jsem nikam nepřišel pozdě. Utíkal jsem zpátky. Naštěstí všichni pořád jedli a tak jsem se nenápadně přidal k nim.

Na obědě jsem nemohl Sugu najít. Asi když jsem měl snězenou půlku svého oběda tak Suga přišel. Nikdy nechodí pozdě...sedl si vedle mě. Ne že by asi chtěl ale nikde jinde nebylo místo. ,,Kde si byl?,, ,,Venku...,, Už jen z toho tónu jsem pochopil že si se mnou povídat nechce. Po obědě šly skoro všichni do haly. Já a Suga jsme šli po chodbě za ostatními. Za kůru nás ale někdo zatáhl. Byl to Kuroo. ,,Kluci asi vím kdo to byl...Sugo půjčíš mi svůj mobil?,, Suga úděl jak Kuroo chtěl. Došli jsme ke dveřím za kterýma byla hala. Kuroo vytočil moje číslo a čekal. Najednou jsem slyšel vyzvánění. Můj mobil měl náhle v ruce Tsukishima. Tipl to a hovor ukončil dřív než začal. Byl jsem na něho naštvaný. Už jsem chtěl za ním jít ale někdo mě předběhl.

Když se mi potvrdilo že to Daichi nebyl. Měl jsem vztek. Šlo vidět že chtěl Daichi za ním jít ale já ho předběhl. Došel jsem za Tsukishimou a dal mu hned facku. Všichni se na nás podívali. ,,Ty zmetku! Proč si to do háje udělal?!,, Řval jsem po něm. ,,O čem to meleš?,, A zasmál se. Z tašky jsem mu vzal Daichiho mobil. ,,A tohle je co?!,, Nic neřekl. ,, Každého bych nazýval přítelem...i toho kdo mě nenávidí...ale tebe po tomhle tak nazvat nemůžu! Úděl jsem snad něco abys mi tohle provedl?! Ne! I když jsi arogantní blbec tak jsem ti vždy pomáhal!,, A odešel jsem.

Všichni jsme zírali. Na Tsukishimovi bylo vidět že ho to žere. Potom co Suga domluvil se vydal k nám. ,, Pojď se mnou..,, a zašel za dveře. Tak jsem taky udělal. Suga přede mnou stál se slzama v očích. ,, Já...chci se ti omluvit... nevěřil jsem ti...nenechal jsem si to vysvětlit...byl jsem to já kdo byl hnusný... promiň...,, A rozbrečel se. Na nic jsem nečekal a hned ho objal. Nedivím se že brečí. Poslední dobou toho na něho bylo moc a k tomu ještě tohle nedorozumění. Za chvíli jsme měli hrát ale já věděl že by to Suga v tuhle chvíli nedal. Hodil jsem si ho na sebe on mi kolem mě obmotal ruce a nohy a šli jsme ke mě do pokoje. Položil jsem ho na svou postel. On si sedl a chtěl vstát. ,,Sugo... odpočiň si... řeknu trenérovi že ti není dobře a ty zkus zatím usnout...,, ,,Nejsem unavený...,, ,,Jak chceš ale hrát ti dneska nedovolím. Na to jen kývl. Potom jsme šli zpátky do haly. Trenérovi jsem řekl že Suga dneska hrát nebude a ten nic nenamítal. Šel jsem za Sugou který seděl na lavičce a klekl si k němu ale někdo mi poklepal na rameno.