Nedorozumění [Daisuga]

3.

Když mi řekl že má nápad tak jsem se bál. Přece jenom je to Kuroo a v takových věcech nikdy nikdo neví. ,,mám se bát?...,, ,, Poprvé v životě ne... být tebou zkusil mu věnovat víc pozornosti a času... zkoušej různé doteky jak na to bude reagovat...,, ,, já upřímně si úplně neumím pod tím nic představit...,, ,, Myslím tím obyčejné doteky... nič úchylnýho oba víme jaký Suga je a ty to víš líp...,, A na chvilku se odmlčel. ,, Třeba když budete sami sedni si vedle něj a obejmi ho kolem ramen taková běžná věc mezi přáteli...pak bych ho zkusil obejmout nebo ho chytit za ruku...zkus se pak podívat na jeho reakci. Když se bude červenat a ty věci ti oplatí tak mi věř že si na velmi dobré cestě. Věř mi že i tyhle prkotiny dokážou zázraky...,, A usmál se na mě. Upřímně asi poprvé v životě jsem mu opravdu věřil a takzvaně přistoupil na jeho nápad. ,, Děkuju,, v tu ránu do pokoje přišel Kenma. Jen mě letmo pozdravil a sedl si vedle Kuroa který si ho přitáhl víc k sobě. Jsou roztomilý to musím uznat.

Hned po večeři jsem šel na pokoj. Daichi se dlouho nevracel. Já se zrovna převlékal do spacího když se otevřeli dveře. Samozřejmě to byl Daichi. ,, Promiň jdu v tu nejmíň vhodnou chvíli...,, ,,V pohodě..,, a zase jsem se začal převlékat. Cítil jsem na sobě jeho pohled když jsem se na něj koukl otočil pohledem a červenali se mu tváře. Byl roztomilý. Když jsem byl oblečený lehl jsem si do své postele a vzal si mobil a tak různě koukal po sociálních sítích. Najednou si ke mě Daichi lehl a koukal se co dělám. Takové věci že si ke mě lehal a podobně dělal ale poslední dobou už ne a tak mě to překvapilo. Ale samozřejmě jsem byl rád. ,, Promiň já si půjdu lehnout na svou postel.,,

Podle jeho výrazu jsem pochopil že o mou přítomnost a ještě tak blízkou nestál. Najednou mě chytil za ruku a shodil na postel hned vedle něj a opřel si o mě hlavu. ,,Jen tu se mnou zůstaň... prosím,, objal jsem ho kolem ramen jak mi radil Kuroo a on se o mě ještě víc opřel. Musel jsem se usmívat jak debil. Po chvilce mu mobil spadl. ,,Sugo v poho-,, zasekl jsem se protože usnul. Proč musí být tak extrémně rozkošný. Chtěl jsem vstát ale on si mě ze spánku posunul více k sobě a objal mě. Srdce mi nedalo ho budit a tak jsem taky zavřel oči a ponořil se do říše snů.

Ráno jsem vstal dost brzo než bych musel ale věděl jsem že už neusnu. Obklopovalo mě velice příjemné teplo a když jsem otevřel oči tak jsem zkameněl a zrudnul. Daichi ležel vedle mě a navzájem jsme se objímali. Vymanil jsem se z jeho sevření a šel do koupelny na konci chodby. V koupelně byl pouze Kuroo. ,, Dobré ráno..,, ,, Dobré i tobě Sugo...,, A já si začal čistit zuby. Po ani ne minutě mi sáhl na čelo. ,,Co je?,, ,,Jen kontroluju jestli nemáš horečku seš trošku červenej...ale vypadá to že ne..,, já si toho už nevšímal a potom co jsem se umyl opět se vrátil do pokoje. Daichi seděl na kraji mojí postele a mnul si oči. ,, Dobré ráno...,, ,,D-dobré ráno...,, Já se hned začal převlékat abych tady nechodili v pyžamu a Daichi mě napodobil. Má tak krásné tělo. Upřímně jsem měl hroznou chuť se ho dotknout.

Všiml jsem si jak po mě Suga pokukuje ale jinak než obvykle. ,, Děje se něco?,, ,,N-ne co by bylo?,, ,,Jen tak,, a odešel jsem do koupelny. ,, Ahojky...,, ,,Ahoj...,, ,,Tak co si provedl...?,, Zeptal se Kuroo. ,,Nic co bych mě provést?,, ,,To nevím ale když tu přišel Suga tak měl krásně červené tvářičky. A horečku neměl...,, ,,Tak to nevím z čeho...,, A umyl se a zase odešel. Když jsem se vrátil do pokoje Suga nikde. Asi šel už na snídani. Samozřejmě že tam byl. Smál se spolu s týmem. Jak on má krásný smích. Sedl jsem si k nim a pustil se do jídla. Potom jsme měli jít běhat. Nekoma zůstala ani nevím proč. Trenér nám všem řekl že to není běh na rychlost. Řekl nám kudy máme běžet a tak jsme taky udělali.

Co se týče mého motání hlavy tak už to bylo v pohodě takže jsem běžel s nima. Měl to být běh na tak 40 minut prý. Pro ty rychlejší tak půl hodinky. Ve předu se přeháněli Hinata s Kageyamou hned za nima Noya s Tanakou které se snažil dohnat Asahi, přede mnou byli Tsukishima a Yamaguchi. Byl jsem většinou vzadu ne že bych byl pomalý ale koukal jsem na ostatní. Daichi vyběhl později protože tam ještě něco řešil s trenérem. Po chvíli už byl za mnou. Po tak dvaceti minutách mě začal nějak bolet kotník ale snažil jsem si toho nevšímat.

Běžel jsem úplně poslední. Přede mnou byl Suga a ostatní daleko vepředu. Všiml jsem si že párkrát Suga špatně došlápl na levou nohu. Najednou se mu noha podlomila a on spadl. ,,Sugo jsi v pohodě?,, ,,Jo neboj jen jsem blbě došlápl..,, ,, už několikrát po sobě a teď si ještě k tomu spadl.,, A natáhnul jsem k němu ruce aby se zvedl. ,, Kdyžtak už normálně jsi a neběhej. ,,Na to zapomeň...,, A rozběhl se. Snažil jsem se ho dohnat ale marně. V běhu je teda mnohem lepší to musím uznat. Když jsme se všichni vrátili už byl čas oběda.
Po obědě jsme měli nějakou tu hoďku na odpočinek a pak jsme měli jít do tělocvičny. Když jsem se Sugou dorazil do pokoje nevím co mě to popadlo a já ho obejmul. Chvilku nic nedělal protože byl zaskočený ale pak mi objetí oplatil.

Z ničeho nic mě objal a já nechápal co se děje. Tohle normálně nedělá. Ale nebránil jsem se a objetí mu oplatil. Nevím jak dlouho jsme tam stáli. Oba s červenými tvářemi si sedli na postel. Po nějakém tom odpočinku jsme šli trénovat. Náš zápas skončil výhrou pro náš tým. Skončili jsme dost pozdě takže se šlo hned na večeři. Potom jsem šel do sprch kde nikdo nebyl za což jsem byl rád jenže když jsem se začal sprchovat jsem uslyšel cvaknutí kliky u dveří.