Nedorozumění [Daisuga]

12.

Ráno jsem se jako většinou vzbudil první. Suga ještě spokojeně chrupkal a tak jsem ho nebudil. Vylezl jsem z teplé postele a šel do koupelny ze sebe udělat něco připomínající člověka, pak se oblékl a šel dělat snídani. V kuchyní na lince byl vzkaz.

,,Ahoj kluci, snídani si udělejte a my dneska přijdeme o něco dřív jen ať víte. K obědu pak udělejte ty kuřecí nudličky co máme v mrazáku. Jo a než se vrátíme tak to tu prosím trochu ukliďte. -Máma,,

Máma mi dost často nechává vzkazy, protože nemá v práci ani pořádně čas mi napsat. Ke snídani jsem začal dělat palačinky. Měl jsem na ně hroznou chuť a vsadím se že Suga si taky rád dá. Zrovna jsem nandával na talíře když jsem za sebou slyšel tiché krůčky. ,, Dobré ráno...,, ,, Dobré ráno...jak pak si se vyspal?,, ,,Jo... fajně...a ty?,, Neznělo to moc přesvědčivě...ale možná to je protože zrovna vylezl z postele. ,, Já? Velmi dobře...sedni si... doufám že máš hlad..,, a dal jsem před něj tři ruličky palačinek. ,, Děkuju,, a se slovy "dobrou chuť" jsme začli jíst. Po snídani jsme umyli nádobí a pak se vrhli na úklid.

Potom co jsem uklidil kuchyň a Daichiho pokoj jsem si zpomněl na ten dres. ,,Daichi?,, ,,Ano?,, ,, Já si jen zajdu domů...,, ,,Jak to... něco sis tam zapomněl?...,, ,,Jo...dres,, ,, nemám jít s tebou?,, ,,V pohodě...za chvilku jsem tu,, a odešel jsem. Rovnou doma nechám i klíče které jsem mamce před tím nedal. Došel jsem tedy k mému už bývalému domovu a odemkl. ,,Sugo?,, Ozvalo se z kuchyně. ,,Neboj to jsem jen já...jdu si pro ten dres.,, ,, Máš ho v pokoji...,, Šel jsem tedy do svého pokoje kde jsem popadl dres a šel se ještě podívat na mámu. ,,Ahoj...,, ,,Ahoj mami...,, ,, Ještě něco... počkej...,, A zvedla se ze židle a šla do ložnice. ,,Na..tady máš..,, a dala mi do rukou několik peněz. ,,Ale na co?,, ,,To uvidíš...budou se ti hodit...tak už běž ať o tebe nemá Daichi starost...,, Byla nějaká jiná... až moc milá. Když jsem si obouval boty všiml jsem si slzy na její tváři. ,,M-mami co se děje?,, ,,Jen... promiň že jsem ti nevěřila...a to jak jsem se k tobě chovala...a omluv se za mě i Daichimu...a tohle mu dej.,, A podala mi malou obálku. ,, Děkuju...,, A objal jsem ji. Pak se rozloučil a šel k Daichimu...teda teď už domů.

Buď se mi to zdálo nebo je tam nějak dlouho. Vyšel před čtyřiceti minutami...cesta tam trvá asi tak osm minut...max pět minut než si vezme dres a pozdraví mámu...kde je? Co když po něm zase vyjela? Co když se mu něco stalo? Je v pořádku? Asi zbytečně plaším...v tu ránu někdo klepal na dveře. Kdo to kruci je? Když jsem otevřel byl tam Suga s dresem v ruce. No joooo...on ještě nemá klíče. ,,Ahoj,, ,,ahoj..,, a políbil jsem ho do vlasů. Vešli jsme dovnitř a pak šli do pokoje. ,,Jak to že ses tam tak zdržel?...,, Dost mě to zajímá. ,, Promiň ale ještě jsem se zakecal s mámou...,, ,,Řvala po tobě?,, ,, Kupodivu ne...byla nějaká milá... což nebývá...dal mi i nějaké peníze i když jsem je odmítal řekla že se mi budou hodit...a ještě tohle... prý to mám dát tobě...a že se ti moc omlouvá.. já si teď jen odskočim..,, a vyšel z pokoje. Když jsem otevřel obálku byli tam tři papíry. Sáhl jsem po tom největším a začal číst.

,,Ahoj Daichi. Moc se omlouvám jak jsem se chovala. Ne že bych nechtěla aby se Suga vrátil ale s tebou bude šťastný o to se nebojím. A tak mi slib že se o něj postaráš a splníš slib. Chtěla by jsem vám něco dát...tady v obálce máš dva lístky do lázní. Neber to jako omluvu protože to co jsem udělala se jen tak omluvit nedá. Berte to jako malý dárek aby jste si odpočinuli. Budu ráda když se někdy stavíte na návštěvu. Suga bude mít školu ode mě omluvenou. Pochopíš. - s úctou Sugova máma,,

Páni...to bych teda od ní nečekal. V obálce byl lístek místa kde jsou ty lázně a lístek našeho ubytování a všeho s tím. Máme to od úterý do pátku. Suga zrovna vešel do pokoje. ,,Co to vlastně je?,, A podíval se na to. ,,Je to pobyt v lázních... tvá máma nám to dává jako dárek...,, ,,To bych od ní nikdy nečekal...ale to je v týdnu...co škola?...,, ,,No tvoje máma tady píše že ti ty dny omluví a já to nějak vysvětlím rodičům... uděláme si hezký výlet...co říkáš?,, ,,Moc rád..,, a jemně jsem ho políbil. Má tak hebké rty že se z toho zblázním. Už byl pomalu čas oběda a tak jsem se ujal plotny. Za chvíli už přišli i rodiče. ,,Ahoj kluci!,, ,,Ahoj mami,, ,, dobrý den,, a přišla k nám a sedla si vedle Sugy ke stolu. ,,Kde je táta?,, ,,Dneska spí u toho kolegy...,, ,,Aha... máš hlad jdu nandávat...,, ,,Jo to mám...Sugo podáš mi z poličky sůl?,, ,, Jasně...tady máte..,, ,, Sugo... kolikrát jsem ti říkala ať mi nevykáš... známé se tolik let...jsme skoro jako rodina... říkej mi buď jménem nebo třeba teto... záleží co ti přijde lepší...,, ,, Dobře,, to že jsme skoro jako rodina je pravda. Suga už od dětství taky trávil hodně času a já byl vždy jen rád a to nám zůstalo do teď. Když jsme začli jíst vzpomněl jsem si na ten pobyt. Začal jsem o tom máme říkat a ta s tím neměla problém.

Když jsme dojedli tak jsme si všichni tři sedli na gauč a pustili si televizi. Daichi mě nenápadně vzal za ruku a propletl si se mnou prsty. Dívali jsme se na film a když skončil tak jsme se nudili. ,,Nechcete si zahrát karty?,, ,, Já klidně...,, Daichi je kývl a šel do šuplíku a vytáhl balíček karet. Dost jsme se nasmáli...byla sranda. Nejvíc her vyhrála Daichiho máma...nebo abych si zvykl tak...teta. Daichimu se pro změnu vůbec nedařilo a nevyhrál ani jednou. Najednou se teta zeptala na otázku která nás oba s Daichim velice překvapila.