Nedorozumění [Daisuga]

9.

Doslova jsem za Sugou běžel. Bojím se že mu ten chlap něco provede. Po cestě mě málem srazilo auto a několikrát jsem zakopl ale naštěstí jsem nespadl a běžel dál. Když jsem doběhl na místo snažil jsem se dostat dovnitř ale marně. Dveře byli zamčené a momentálně by mi nikdo neotevřel. A tak jsem to udělal jinak...

Otec ze mě násilím strhl kalhoty i s boxerkama. Začal mi roztahovat nohy a já se vší silou snažil je držet i sebe. Síly jsem už neměl moc a tak jsem omylem povolil. Strčil do mě jeden prst a začal s ním různě hýbat. Snažil jsem se ho rukama odkopnout od sebe ale nešlo to. Prst ze mě vytáhl a prudce do mě dal své nádobíčko. Vykřikl jsem bolestí a po tváři mi stékaly slzy. Začal nemilosrdně přirážet a po chvíli jsem ucítil jak ze mě vytéká malý pramínek krve. I přes to že jsem byl unavený, vyčerpaný a bez síly jsem se snažil ho odstrčit. Samozřejmě že to opět nepomohlo. Skoro celou dobu jsem křičel... křičel jsem bolestí a doufal že mě někdo probudí z téhle noční můry.

Z domu se ozývaly křiky. Nakonec jsem dveře vykopl. Šel jsem za zvukem a naskytl se mi pohled na Sugu bezbranně ležícího na gauči a nad ním byl jeho otec. Suga měl červené oči ze kterých se valily slzy a nemohl jsem si všimnout té krve. Měl jsem toho jeho otce chuť zabít. Když na mě upřel ten jeho nechutný ksicht se ze Sugy vysunul. Suga náhle omdlel a já pukal vzteky. ,,Ale ale...copak bys chtěl?...,, ,,Od tebe nic...,, A vrazil jsem mu silnou ránu mířenou na hlavu. Udělal jsem to šikovně že z toho omdlel...hned jsem si klekl ke gauči a hladil Sugu po tváři. Hned na to jsem bral z kapsy mobil a volal policii.

Když jsem se začal probouzet, všechno mě bolelo a na to jsem se snažil otevřít oči. Nebyl jsem doma...byl jsem u Daichiho. Snažil jsem se posadit ale moc mi to nešlo a tak jsem zůstal ležet. Po chvilce někdo otevřel dveře a ve dveřích stál Daichi. ,,Co tu dělám?...,, ,,Chvilku tady zůstaneš než ti bude dobře... tvůj táta ti dal něco do žil...v nemocnici mi řekli že si tě tam nechat nemůžou a tak se o tebe budu nějakou chvilku starat...,, Jak jako v nemocnici? ,, Já jsem v pohodě Daichi...,, A snažil jsem se posadit. Hned ke mě přiběhl a pomohl mi. ,,Jo jasně a já jsem jednorožec...dneska ještě lež.. máš hlad.,, V tu ránu mi zakručelo v žaludku. ,,Jdu ti něco udělat..,, a odešel.

Vracel jsem se do pokoje za Sugou s polévkou v ruce. Položil jsem ji na stůl vedle něho. ,,Daichi...a co se vlastně stalo... poslední co si pamatuju jsi ty jak si vtrhl k nám domů...pak mám černo...,, ,,No potom co jsem udeřil tvého otce jsem zavolal na policii, přišel s nima i nějaký doktor... řekl že máš něco v žilách co ti nějakou dobu bude bránit v pohybu... říkal že pokud to půjde do nemocnice nepůjdeš ale měl by se určitě o tebe někdo postarat a já se nabídl... tvého otce odvezli k té policii a já tě vzal k sobě...,, ,,Jak dlouho jsem vůbec spal?..,, ,, teď to bude...25 hodin od doby kdy jsi usnul..,,

Celý den se o mě staral, povídali jsme si a dívali se na filmy. Už jsem se zvládl normálně posadit ale chůze byla obtížnější a tak mě Daichi podpíral. Když jsme se zrovna dívali na film tak Daichimu začal někdo volat. Se slovy "promiň" a pauznutí filmu hovor přijal. Nevím s kým mluvil pak mobil položil. ,,Kdopak to byl?,, ,,Policie... ohledně tvého táty..,, ,, zavřou ho?...,, ,,Jo... zřejmě na čtyři roky... prý to už udělal jednou...a teď ještě svému synovi..,, na nic jsem nečekal a objal ho. ,, Děkuji... vždycky mi pomáháš a já nedělám nic...,, ,,Ty mi taky moc pomáháš...,, A víc si mě přitáhl k sobě. Bylo mi u něj dobře, dokázal bych takhle vydržet celý den.

K večeru byl Suga už dost unavený a tak jsme šli spát. ,,Dobrou noc Sugo.,, A chtěl jsem zavřít dveře do pokoje. ,,Kam jdeš?,, ,,No...na gauč?,, ,,Nelehneš si ke mě?... prosím?,, Nemohl jsem nesouhlasit a tak si lehl k němu. ,, Ne že bych nechtěl ležet vedle tebe ale bál jsem se že ti bude má přítomnost vadit...,, ,, Proč by měla?,, ,,No...po tam co ti udělal táta bych se nedivil..,, ,,Daichi...je pravda že svého otce se bojím ale ne tebe...ty bys mi nikdy nic takového neudělal a já ti věřím..,, a trochu na natiskl na mě. Zvedl jsem mu hlavu aby mi viděl do očí a políbil ho na rty. Polibek mi oplatil a ještě ho prohloubil. Má tak měkké a sladké rty že to není ani možné. Kvůli nedostatku vzduchu jsme se museli oddělit a oba se začali smát. Ani pořádně nevím čemu ale to je asi jedno. Potom už jsme jen v obětí usínali. ,,Dobrou noc Sugo...,, ,,Dobrou Daichi...,, A oba jsme usnuli.

Ráno jsem se vzbudil jako první a ještě chvilku pozoroval spícího Daichiho. Pak jsem vstal a šel se umýt do koupelny. Moje chůze vypadala jako kdybych se snažil napodobit tučňáka ale co... najednou mi začal zvonit mobil. Máma. Moc často mi nevolá. A zvedl jsem to. ,,Ahoj mami děje se něco?,, ,, Můžeš mi laskavě vysvětlit cos to provedl?!,,

Zrovna jsem se probouzel a zjistil že jsem v posteli sám. Hned jsem vstal a šel hledat Sugu. Zrovna bral nějaký hovor a z mobilu se ozvalo. ,, Můžeš mi laskavě vysvětlit cos to provedl?!,, Suga něco udělal? To se mi nezdá.

Měl jsem mámu nahlas a pak si všiml Daichiho stojícího ve dveřích. ,, Promiň mami ale já nevím o čem teď mluvíš...,, ,, Nedělej blbýho! Můžeš mi říct proč jde tvůj otec do vězení?!,, Křičela po mě. ,, Já...mami blbě se mi o tomhle mluví...,, ,,To je mi u prdele! Hned jak přijdu domů tak si s tebou promluvím...a věř mi že tohle si odneseš.,, V tu ránu mi vzal mobil z ruky Daichi. ,,Co to děláš?,, ,,Neboj...,,

Tak tohle mě naštvalo. Tak já jí to hezky řeknu...najednou mi došlo že po telefonu to nebude ono a tak jsem hovor típl. ,,Kdy přijde tvoje máma domů...,, ,,Psala mi kdy...,, Podíval jsem se tedy do jeho zpráv. Ok... přijede za dvě hodiny. ,,Sugo? Můžeš se normálně hýbat?...,, ,,Budu muset když mám jít za chvíli domů...,, ,, Půjdu s tebou...,, ,,Co? Ne. Daichi že si nechceš promluvit s mojí mámou... že ne?!,, ,,Jo chci.,, ,,Daichi...ona je neodbytná...ji nic nevysvětlilíš...ona stejně vidí jen svou pravdu...,, ,,Tak já i ji ukážu že jí to pěkně vysvětlím...,, Šli jsme se převléct a po chvilce šli k jeho mámě.

Asi v půlce cesty už jsem nemohl na nohy. Co do mě táta dal sakra? Ale má to prý být takhle max pět dní... Najednou si Daichi dřepl přede mě zády ke mě. ,,Co děláš?,, ,,Vyskoč..,, ,, proč?,, ,, Vidím na tobě že už nemůžeš..,, vyskočil jsem mu tedy na záda a nechal se nosit. Za chvíli jsme už byli u mého domu. Jak já tam nechci ale tomu se zřejmě nevyhnu.