♥14♥

11 1 1

od Kaci_Viky

od Kaci_Viky

Ráno mě neskutečně bolela hlava. Ještě štěstí, že Brumbál dal volno jinak bych dneska do třídy nešel. Zajímá mě, kde je Hermiona.

,,Draco?! Jsi v pořádku?" zeptal se mě Crap.

,,Jsem v pohodě" odsekl jsem se zvedl jsem se, ale hned na to jsem utíkal na záchod. No to ten den krásně začíná.

,,No to vidím" řekl ironicky a opřel se o trám dveří do koupelny. Jen jsem ho probodl pohledem a věnoval jsem se svému.

Po několika hodinách jsem se dokopal jít na snídani. Už tu samozřejmě byli jen ospalci a Mia. Vypadá nějak sklesle. Zeptám se jí.

,,Ahoj Mio, Děje se něco?"

,,Ahoj Draco, Ne nic se neděje" řekla a pokusila se o úsměv. Poznal jsem na ní, že není šťastná a usměvavá jako před tím.

,,No to vidím, a teď opravdu, co se děje?"

,,Draco, Nic se neděje, Nech to být jasný?! Nic ti do toho není" řekla dost naštvaně. ,,Promiň" řekla polohlasem a odešla z Velké Síně. Chtěl jsem jít za ní, ale něco mi říkalo, že je to špatný nápad. 'Co to bylo?!' to bylo hned první, co můj mozek napadlo. Vůbec jsem netušil, co to mělo znamenat.

Vrátil jsem se zpět do pokoje a lehl si na postel. Přemýšlel jsem, co ten týden budu dělat. Ale jak znám otce tak ten se určitě o tom dozví a bude trvat na tom, abych se účastnil jejich zasedání s Pánem Zla. Moc se mi tam nechce. S těžkým povzdechem jsem vztal a šel jsem se projít kolem černého jezera.

,,Draco?!"

,,Otče?!"

,,Zítra v deset je zasedání s Pánem Zla. Musíš se dostavit" jako bych to neříkal.

,,Dobře" řekl jsem a prošel jsem kolem otce dál. Nechtěl jsem s ním dál mluvit.

,,Mio?! Vnímaš mě?" zeptala se jí ta Weaslyová. To je snad poprvé, co snesu její přítomnost. Ovšem zpět k Mie. I já i Weasly jsme si všimli, že s Miou není něco v pořádku.

,,Jo, jsem v pohodě" odpověděla stejně jako ráno u snídaně.

,,To jsi říkala i u snídaně a rozhodně nejsem jediný, kdo vidí, že lžeš" řekl jsem. Jen si povzdechla a odešla. Stejná reakce jako ráno. Co to s ní je?

,,Weaslyovi?! Musíme hlídat Hermionu ať to stojí i klidně vyhazov ze školy" řekl odhodlaně a oni jen přikývli. Jsem rád, že jsme se nějak usmířili. Společně jsme se zvedli a šli jí hledat, protože jsme jí ztratili z dohledu.