| DON'T LEAVE ME ALONE | VERCETTI CG

4.

Je to už asi hodina a půl, co s Dominikem ležíme na trávě uprostřed parku a povídáme si. Řekl mi něco málo o sobě, stejne tak i já jemu. Z nějakého záhadného způsobu bych mu nejradsi řekla uplne vsechno, tak nějak mu věřím a nevím, čím to je.
Vyměnili jsme si i telefonní čísla a kontakty na sociálních sítích. Prý mu mám kdykoliv napsat nebo zavolat kdyby se něco dělo a že bude k dispozici, i kdybych chtěla jen tak někam zajít.
Najednou se rozfouká a mě ovane studeny vítr a oklepu se zimou. Jakmile to Dominik uvidí, už si sundává svoji teplou, né zrovna levnou, značkovou north face bundu a podává mi ji. "Tady máš moji bundu, ať mi tady neumrzneš" vřele se usměje. "Děkuju moc, ale vždyť ti bude zima. Vem si jí zpět nebo umrzneš ty. Já už stejně budu muset jít domů, akce skončila a holky budou chtít jít domů, spí dneska u mě a beze mě se domů nedostanou." řeknu mu.
"Dobře, doprovodím tě. Bundu si ještě nech, kdyztak mi ji vrátíš před barakem. Ja tu cestu domů pak zvládnu nebo si zavolám tágo." odpověděl mi Dominik a pomalu se začal zvedat. Jakmile stál na nohou, podal mi ruku, aby mi pomohl vstát, ale moje nohy po té době ležení na trávě zkolabovaly a ja se mu zhroutila do náruče."Dávejte pozor slečno, kdybych vás nechytl, už by jste se znovu válela na té poměrně studené zemi." řekl se smíchem Dominik.
"Ale prosím vás pane, já bych to zvládla zcela sama, jsem přeci velká holka." přidala jsem k tomuto zajímavému rozhovoru. "A taky by jsi to zvládla zcela bez rumu, že ano?" dodal se smíchem. "Přesně tak, jsem Jack Sparrow, jediný opravdový vůdce Černé Perly!" vykřikla jsem na celý park až se otočilo par lidi. "Pojď, jdeme domů ty Jacku Sparrowe, ještě na nás ti lidi zavolají psychinu a skončíme v Bohnicích." Rozešli jsme se společně směrem ke mně domů.
Jakmile jsme došli před moji bytovku, holky už tam čekaly. "No kde jsi sakra? My ti volaly, psaly a ty nezvedáš telefon. Víš jak jsme se bály? Nikdy přece nevíš, koho takhle v noci na ulici můžeš potkat!" vyhrkly na mě holky hned, co mě uviděly.
"Omlouvám se holky, byla jsem s Dominikem v parku, ani jsem si nevšimla, že by mi zvonil mobil a čas mi taky nějak zdrhnul. Doufám, že tu nemrznete dlouho. Jinak Domčo, tohle je Terka, Denča a Sáruš. Holky, tohle je Dominik"
řekla jsem holkám provinile a zároveň jsem je představila.
"Zdravim holky a promiňte, to já Léňu zdržel. Byly jsme v parku a povídali jsme si. Tak nějak jsme se zakecali a nevšimli si, že už je tolik." přidal se k omluvě i Dominik. "Jee, tak to je v pohodě, jen jsme se bály, že se Lence něco stalo." řekla směrem k Dominikovi Terka.
"Fakt se omlouvám, příště na zvedání hovorů budu myslet." řekla jsem a už jsem ve své ledvince hledala klíče od domovních dveří.
"Tak já už taky povalím domů. Tak se mějte holky a doufám, že se nevidíme naposled." řekl směrem k nam Dominik. "To i my doufáme, ze se nevidíme naposled, příště dej vědět, vem i Shaku s Forestem a dáme nějakou párty." odpověděla mu přívětivě Denča. "Jasně, určitě se jich zeptám a dám vám přes Léňu vědět." přidal Dominik. "No nic Léňo, mizím, tak se měj krásně a domluvíme se na tu schůzku. Moje číslo máš, tak mi kdyžtak napiš." rekl Dominik směrem ke mně. "Dobře, určitě ti napíšu. Měj se hezky a děkuju za dnešek, bylo to moc fajn." řeknu mu nesměle, zatímco on mě vtáhl do hřejivého objetí.
"To já děkuju tobě, dobrou noc princezno." řekl a dal mi pusu do vlasů. Ach, asi se rozteču.
"Dobrou noc" zakončila jsem monolog a už jsem odemykala vchodové dveře od mojí bytovky.
Hned co jsme došli do bytu, holky se na mě sesypaly jako supi na kořist. Kladly mi jeden dotaz za druhým, až se překřikovaly a já zjistila, že jsem moc unavená na poskytnutí informací.
"Holky promiňte, ale řeknu vám to zítra. Jsem hrozně unavená, takže dobrou noc. Postele nachystané máte jako vždy, chovejte se jako doma, i když to vám říkat snad nemusím. A né, že bude zase ráno vytopená koupelna Sáruš!" řekla jsem se smíchem při vzpomínce minule vytopené koupelny. No, v ten moment mi zrovna do smíchu nebylo. Hlavně, když mi o půl 8 ráno bouchal na dveře soused, který bydlí pode mnou, že voda teče až k němu do bytu. Naštěstí mám v pohodě sousedy a všechno jsme v klidu vyřešili - díky bohu.
"Jasný, budu tentokrát dávat pozor."
řekla Sára provinile, ale stejně jako já se smíchem. "Okáčko, tak dobrou vy opice."
"Dobrou Slečno Vercetti!" řekly holky ještě se smíchem a všechny jsme šly ulehnout do postele. Hygienu udělám ráno, byl to náročný večer.
Ale za to moc hezký.