|| Games || KuroKen ( Překlad )

1

Probudil jsem se. Podíval jsem se na hodiny. 4:17. Přestanou někdy ty noční můry? Šel jsem do koupelny, abych si umyl obličej a snažil se dostat obrazy z mé hlavy.

Podíval jsem se do zrcadla a téměř okamžitě odvrátil zrak. Vysušil jsem si obličej a odešel z koupelny. Lehl jsem si zpátky do postele a přemýšlel o tom, co se právě stalo. Brzy jsem usnul a znovu se probudil na můj budík do školy.

Připravil jsem se do školy jako obvykle, a po cestě na konci čtyřcestné zastávky na konci naší ulice potkal Kurooa. Nasedli jsme do vlaku. Hrál jsem svou hru a snažil jsem se překonat úroveň, na které jsem byl zaseklý.

Cesta vlakem byla mnohem kratší než obvykle.Když se vlak zastavil Kuroo do mě šťouchl . Vystoupili jsme a začali kráčet do Nekomské střední. Došli jsme se ke vchodu do školy a s Kurooem jsme šli každý svou cestou.

„Uvidíme se později, Kenmo.“ Řekl. Jen jsem se na něj usmál, zamával mu a tiše šel do třídy. Přál bych si, abychom byli ve stejných třídách. Narodil jsem se ale příliš pozdě.

•TIMESKIP•

Vešel jsem do tělocvičny na volejbalový trénink. Tým už cvičil. Zapomněli na mě.. dobré vědět. Šel jsem do klubovny a převlékl se do cvičného oblečení.

Když jsem se vrátil, hráli jsme malou cvičnou hru. Byl jsem nahrávač, jako vždy. Náš tým byl dobrý. Vzpomněl jsem si, jak jsem to řekl Shoyovi, když jsme se poprvé setkali v té uličce.

Cvičení probíhalo normálně a spolu s Kurooem jsme šli domů. Nastoupili jsme do vlaku, abychom jeli domů, a já jsem tiše seděl a hrál svou hru. Málem jsem porazil bosse, ale Kuroo promluvil a vyrušil mě z mé soustředěnosti.

„Co chceš dělat, když budeme u mě doma?“ Ptá se. "Sakra." zamumlal jsem, umřel a musel začít znovu. Podívám se na Kurooa a zírám na něj. „Promiň, Kenmo.“ Řekne. Věděl jsem, že ho to mrzí, tak jsem to prostě nechal jít. Otočil jsem se zpět ke své hře a restartoval level.

"Nevím." Řeknu, a rychle se připojím do hry. Konverzace skončila stejně rychle, jako začala a opět jsme utichli.

Vlak zastavil a Kuroo a já jsme vystoupili. Začali jsme kráčet k jeho domu. Prošli jsme kolem známých obchodů, když jsme se konečně dostali ke čtyřcestné zastávce, která vedla k naší ulici.

Šli jsme po ulici a nakonec jsme došli až ke dveřím Kurooova domu.Otevřel dveře a pozval mě dovnitř. Šli jsme nahoru do jeho pokoje a já jsem si sednul na podlahu, zády k jeho posteli. Pokračoval jsem ve hře a nakonec jsem na třetí pokus porazil bosse. Můj PSP řekl, že je téměř vybitý, a já jsem si povzdechl. Kuroo si toho všiml a zasmál se. „Ta věc se vybila, že?“ Ptá se. „Ještě ne, ale pokud teď neuložím hru, tak budu později naštvaný “Řeknu.

Hru jsem uložil a položil to na zem. „Myslím, že teď bychom měli dělat domácí úkoly.“ Řeknu. Kuroo přikývne a popadne jeho tašku.

Pomáhal jsem Kurooovi s domácími úkoly a jakmile byl hotový, bylo už pozdě. Podíval jsem se na svůj telefon, 21:30. Nechci odejít. Mám se zeptat jestli mám zůstat? Nemůžu jít domů ke své matce. Nechci. Pravděpodobně to udělá znovu. Nemůžu.

„Kuroo?“ Ptám se. Vzhlédne ke mně. „Co se děje, Kenmo?“ Řekne. „M-můžu um- zůstat přes noc?“ Zeptal jsem se, trochu vyděšeně, že odmítne. „Samozřejmě, potřebuješ oblečení na spaní?“ Ptá se. Vstal a začal se prohrabávat ve svém prádelníku. Vždycky je tak ohleduplný. „Jo. Omlouvám se, že jsem si nepřinesl oblečení navíc,“ řeknu. „Nedělej si s tím starosti. Tady.“ Podal mi tričko a kraťasy. Voní to jako on. "Díky." Řeknu a jdu se převléknout do koupelny.

Sundal jsem si tričko a oblékl si to, co mi dal Kuroo. Tričko bylo obrovské. Z jedné strany mi trochu čouhalo rameno. Sundal jsem si kraťasy a oblékl si ty, které mi dal. Musel jsem je hodně utáhnout, protože Kuroo byl mnohem vyšší a svalnatější než já. A lepší než já. Kraťasy mi visely okolo kolen. Jakmile jsem se převlékl, vešel jsem zpět do Kurooova pokoje.

Podíval se na mě a trochu se zasmál. „Potřebuješ menší šortky? Pravděpodobně je máš trochu -“ „To je v pohodě, Kuroo.“ Řekl jsem, doplazil se do postele a zachumlal se do přikrývek.

Několik minut bylo ticho. Pak promluvil Kuroo. „ Je nějaký konkrétní důvod, proč jsi chtěl zůstat přes noc, když je škola ?“ Zeptal se Kuroo. Moje srdce se prakticky zastavilo, jak jsem se snažil rychle něco vymyslet. Teď mu nemůžu říct pravdu. Co mám říct? Čeká na odpověď. Mysli Kenmo, mysli! „Jen jsem dnes večer nechtěl zůstat v mém domě. To je vše. Slibuji.“ Rozhodl jsem se říct.

Kuroo na mě lehce nevěřícně pohlédl. Otočil se na záda a podíval se do stropu. „Víš, že mi můžeš říct cokoliv že?“. Zeptal se. Podíval jsem se do stropu a položil si ruce na tvář. „Vím, Kuroo.“ Řekl jsem.

Otočil jsem se, takže jsem nebyl obrácen k němu. Chci se tak strašně přiznat. Ale není správný čas. Musím počkat trochu déle. Pravděpodobně mě stejně odmítne. Ne. Jen odkládám nevyhnutelné. Prostě to udělám. Nejhorší, co může udělat, je říct ne, nebo mi říct, že jsem nechutný za to, že jsem chlap a mám ho rád. Ale víte co? Seru na to.

Otočil jsem se zpět ke Kurooovi. Stále byl vzhůru. Díky bohu. Otočil hlavu a podíval se na mě. "Ano?" Řekl. Můj obličej začal hořet, jak jsem se snažil zformovat nějakou větu. „K-Kuroo. Já-hm. Potřebuji ti něco říct.“ Řeknu. Vypadá ještě zmatenější, než už byl. "Co je to?" Zeptal se. Nevěděl jsem, jak popsat, co k němu cítím. Posadil jsem se na kolena. Miluji tě. Teď je má šance. Bože - PROČ TO JDE TAK TĚŽCE?

Kuroo naklonil hlavu na stranu. „Prostě to řekni, Kenmo.“ Zněl netrpělivě. Trhl jsem sebou nad jeho nalehavým tónem.

Podíval se mu do očí a zhluboka se nadechl. Pak mi připadalo jako by se moje tělo pohybovalo samo. Bylo to, jako bych se nemohl ovládat. Naklonil jsem se k němu.

A políbil jsem jeho rty..