|| Games || KuroKen ( Překlad )

2

Jeho rty byly tak měkké. Dokonale se hodí k těm mým. Polibek trval jen pár sekund, pak jsem se odtáhl. Kuroo si mě okamžitě přitáhl do dalšího, popadl mě za tvář a cítil jsem svou bradu mezi jeho prsty. Překvapeně jsem zalapal po dechu, když si mě přitáhl blíž k sobě. Poté polibek přerušil.

Překvapeně jsme si hleděli do očí. „T-ty mě máš taky rád?" Zeptal jsem se. Kuroo na mě nervózně zíral. Nikdy se na mě takhle nedíval. "Jo." Řekl a poškrábal se na zátylku.

„Netušil jsem, že to cítíš stejně, Kenmo." Jeho slova byla tak klidná a jeho hlas byl tak hluboký. Čekal jsem tak dlouho, abych tahle slova slyšel. „Ano. Vlastně už nějakou tu chvíli." Odvrátil jsem pohled. „Kenmo, podívej se na mě," začal. "Prosím." Říká.

Cítil jsem, jak se mi v očích lesknou slzy. Pevně ​​jsem zavřel oči a cítil, jak mi slza stéká po tváři. "Kenmo. Podívej se na mě." Řekl, tentokrát přísně. Trhl jsem sebou nad jeho tónem a neochotně jsem se na něj podíval.

Setřel mi slzu z tváře. "Proč brečíš?" Ptá se. Popotáhnul jsem. Jeho ruce jsou tak jemné. Tak jemné - pevně jsem ho objal. Objal mě zpět. Položil jsem mu bradu na rameno. „ Já jen - Nikdy by mě nenapadlo, že bys mi opětoval mé city. Nemyslel jsem si to. Já.. držel jsem všechny - všechny ty pocity v sobě, tak dlouho." Zašeptal jsem mu do ucha. Vzlykal jsem do jeho ramene a jeho ruce mě hladily po zádech.

Je tak něžný, úplný opak toho, když je na hřišti. Nezasloužím si to - tento pocit. Ale - pochopil jsem to. Od něj. Začal jsem se tiše smát a plakat. "Směješ se?" Ptá se. Přikývl jsem a odtáhl se z jeho objetí.

Otřel jsem si slzy z obličeje a mírně se usmál. „Nevím, jak to říct - ale Kuroo," podívám se mu do jeho krásných hnědých očí. "Myslím, že tě miluju." Říkám. Usměje se a řekne. "Myslím, že tě taky miluju.„

Červenám se a znovu odvrátím pohled. Chytí mě za tvář, abych se na něj koukal. „Přestaň koukat stranou. Rád se na tebe dívám." Můj obličej se okamžitě zahřál a já zčervenal. „Kuroo ~ to neříkej." Říkám. „Proč? Je to pravda." Usmívá se na mě.

Kuroo mi položil ruku na tvář a palcem z ní setřel zbývající slzy. Položil jsem svou ruku na tu jeho. Je tak teplá. Čekal jsem na tento okamžik roky a konečně se to děje. Vyznal jsem se Kurooovi. Něco, o čem jsem si nikdy nemyslel, že to udělám.

Natiskl jsem svou tvář k jeho ruce a podíval se dolů na má kolena. Začala se mi tížit víčka. Podíval jsem se Kurooovi do očí.

„Můžeme jít spát?" Ptám se. Kuroo přikývne. Nakloní se a spojí naše rty. Stiskl jsem jeho rameno a on se odtáhnul. Dívám se na něj, s mírným strachem v očích. Okamžitě si toho všimne. „Co se děje, Kenmo?" Zeptá se znepokojeně.

Jen jsem políbil kluka. Kuroo, abych byl přesný. Moje matka mě zabije, pokud to zjistí. Sakra, sakra, sakra.

„Ach. To nic. Jen jsem si myslel, že jsem si zapomněl uložit hru." Říkám. Zasmál se. Sundal jsem ruce z jeho ramen a lehl si do postele. Přikryl jsem se, zatímco si Kuroo lehnul vedle mě.

Chvíli jsem tam ležel a pak zavřel oči. Otočil jsem se na bok, čelem ke zdi. Myslím, že na tohle Kuroo čekal, protože se přisunul přímo za mě a objal mě zezadu.

To mě dostalo z mého klidného stavu a při jeho náhlém činu jsem zalapal po dechu. „Jsem to jen já, Kenmo. Jsi v pořádku." Řekl.

Pomalu jsem uvolnil své tělo. Mírně jsem se o něj opřel. Dřímal jsem, zatímco Kuroo držel mou drobnou postavu.

Je tak uklidňující. Tak jemný. Tak milý. Čekal jsem a doufal, že u někoho pocítím tenhle druh náklonnosti. A je to on. Konečně se cítím šťastný.

_ _ _

Trhnul jsem sebou a posadil se. Začal jsem těžce dýchat a srdce mi bilo tak strašně rychle. Položil jsem si ruce na čelo. Zavřel oči a snažil jsem se ovládat dech.

„Kenmo? Co se stalo? Jsi v pořádku?" Říká Kuroo, posadil se a položil mi ruku na rameno. Nadskočil jsem při jeho náhlém doteku. Uvědomil jsem si, že je to Kuroo, a dech se mi zpomalil, ale srdce ne. Vstal jsem a snažil se dostat do koupelny tak rychle, jak jen jsem mohl. Šplouchnul jsem si vodu do tváře a snažil se z hlavy dostat ty děsivé obrazy.

Kuroo zaklepal na dveře. „Kenmo? Jsi v pořádku?" Řekl. Neodpověděl jsem mu. „Kenmo. Odpověz mi. Prosím." Jeho hlas byl o něco hlasitější.

"Jsem v pohodě." Říkám, sotva šepot. Kuroo zmáčkl kliku a otevřel dveře. Seděl jsem na okraji vany a sušil si obličej ručníkem.

„Co se stalo, Kenmo?" Mlčel jsem a hodil ručník do rohu. "Řekni mi to prosím." Řekl, položil mi ruce na ramena a podíval se mi do očí „Jen jsem měl noční můru. Bylo to opravdu děsivé, ale to nic." Říkám.

„Kenmo, to mě -" „Není to tvoje chyba. Ale moje, že jsem nechal proudit své myšlenky, zatímco jsem spal." Ujišťuji ho. Nakloní se dolů, aby byl v úrovni mých očí. Chci ho políbit. Dívá se hlouběji do mých očí. Vtáhnu si ho do objetí. „Myslíš, že dokážeš spát?" Ptá se. "Myslím, že ano."

Po mé odpovědi mě zvedne a odnese do svého pokoje. Posadí mě na postel a vrátí se, aby zhasl světlo v koupelně.

Zachumlal jsem se do přikrývek, téměř úplně klidný. Kuroo se vrací do místnosti. Zavře dveře a vleze do postele. Znovu jsem se otočil ke zdi v naději, že kolem sebe opět ucítím jeho paže.

Ale už jsem je necítil. Podíval jsem se na hodiny. 2:34.Převalil jsem se na druhou stranu. Kuroo byl stále vzhůru. Díval se do stropu a ležel na zádech. Přisunul jsem k němu blíž. Přitulil jsem se k jeho boku. Ovinul mi paži kolem ramen.

Cítím se klidně.