15 členů výpravy

Zlobrové

AELIN

,,Tady se utáboříme. Ori rozdělej oheň." Přikazoval Thorin, když sesedl z poníka. Já sesedla z Eldärna a šla se podívat k vyhořelím základům domu, kde už zbyla jen kamenná pec a ohořelé trámi. Z domu vyzařovala divná emoce, jako by se tu něco odehrálo. ,,Kdysi tu žil jeden sedlák se ženou. Gandalfe vůbec se mi to tu nelíbí." Řekla jsem Gandalfovi, který právě přišel za mnou. ,,Asi by bylo moudřejší jet dál. Mohli bychom dorazit k Roklince..." Řekl Gandalf směrem k Thorinovi. ,,K tomu údolí se nepřiblížíme." ,,Proč? Elfové by nám dali jídlo a poradili by." Řekl Gandalf. Je to tady, Thorin se bude hádat o elfech, to bude na dlouho. ,,Jejich rady nepotřebujeme." Řekl Thorin a v očích se mu výhružně zabkesklo. ,,Máme mapu, kterou nemumíme přečíst pan Elrond by pomohl." Nenechal se odbít Gandalf. ,,Mám se obrátit na toho kdo zradil mého děda a otce." Řekl Thorin už pevnějším hlasem. ,,Nedal jsem vám mapu a klíč, abyste zůstal ponořený v minulosti." Zvíšil hlas Gandalf. ,,Já jsem nevěděl, že je máte." Oponoval Thorin. Gandalf se prudce otočil a šel pryč. ,,Kam jdete?" Křičel za ním Bilbo. ,,Uchýlit se do společnosti někoho rozumného." Odsekl Gandalf. ,,Koho?" Zeptal se Bilbo. ,,Jsem to já pane Pytlíku! Mám těch trpaslíků, až po krk." Gandalf zmizel za záhybem cesty a Thorin přerušil tíživé ticho. ,,No tak Ori máme hlad. Fili, Kili, ohlídejte poníky a radši u nich zůstaňte." Fili a Kili tedy zůstali u poníků a Ori začal vařit. Já jsem si vzala jen jablko. Jsem totiž jako elf vegetarián. Ani po třiceti letech s trpaslíky jsem si prostě nezvykla. Ori nandával guláš s masem do dřevěných misek, které potom rozdával. Potom podal dvě misky Bilbovi a ten odešel dolů k poníkům, asi šel dát jídlo Filimu a Kilimu. Seděla jsem na kameni a chroustala jablko a Thorin si sedl vedle mě. ,,Pořád nejíš maso?" ,,Thorine, ať se ti to líbí nebo ne tak já jsem elf a elfové nejedí maso." Řekla jsem a hodila ohrizek do keře. ,,Thorine! Aelin!" Rozezněl se výkřik Kiliho po táboře. ,,Co se pro boha děje?" Zeptala jsem se když doběhli až k nám. ,,Zlobři, unesli Daisy a Bunga. Bilbo se je vydal zachránit." Řekl Fili, když se vydýchal. Koukla jsem na ně nevěřícným výrazem, ale potom se hned vzpamatovala. Sebrala jsem luk, přepočítala si šípy a zkontrolovala, že meč je pevně připevněn k opasku. Na nikoho jsem nečekala a elfskou rychlostí se rozeběhla k poníkům. Uviděla jsem vyvrácené stromy a když jsem počítala poníky bylo jich opravdu jen čtrnáct místo šestnácti. Eldärn se pásl kousek od poníků, stejně jako kůň Gandalfa. Vyběhla jsem tedy cestou vyvrácených stromů, až jsem dorazila k ohradě kde byl Bungo s Daisy. Rozhlédla jsem se a uviděla tři zlobry jak drží Bilba. Na nic jsem nečekala a vrhla se k nim. ,,Pusťte ho!" Křičela jsem a natáhla tětivu se šípem a vystřelila. Šíp se zabodl jednomu ze zlobrů do ruky a on bolestně zachrčel a pustil Bilba. To už dorazili i ostatní a začalo se bojovat. Vytáhla jsem meč a luk si položila za kámen, aby se mu nic nestalo. Sekala jsem do noh rukou, no prostě co mi přišlo pod ruku a trpaslíci následovali mé počínání. Najednou mě uchopila velká ruka a já při tom upustila meč. Ruka mě vytáhla do vzduchu a pevně zmáčkla. Uslyšela jsem nepěkné zapraskání žebra. ,,Odhoďte zbraně, nebo ji rozmáčkneme." Řekl zlobr a trpaslíci se na mě podívali a potom odhodili zbraně. Zlobři je všechny pochytali a svázali je do pytlů, ze kterých jim čouhala jen hlava. Některé přivázali na větev a začali s ní otáčet nad ohněm. Zkobři si něco mezi sebou mumlali a potom jeden z nich řekl. ,,To je fakt, na kousku syrovího trpaslíka není nic špatnýho." Řekl Zlobr a vzal Bifura a chtěl ho sežrat. ,,Ne toho nejezte, má červy...ve střevech." Řekl Bilbo a tím právě zachránil Bifurovi život. Zlobr ho pustil na zem. ,,Vlastně všichni mají červy ve střevech." Pokračoval Bilbo. ,,Já ti dám červy!" Křičeli všichni a Bilbo protočil očima. Thorin pochopil a drknul do Kiliho. Ten začal vyřvávat, že má největšího červa a tak se přeřvávali na vzájem. ,,Jenže tohle je elfka." Řekl zlobr a uchopil mě do ruky. Žebra mě zabolela. ,,Aelin!" Začal sebou házet Thorin a zlobr už otevíral svoji tlamu. ,,A teď vás stihne den!" Křičel Gandalf, který se tam nějak objevil. Holí bouchl do kamene, který se zlomil a odkryl slunce. Zlobři byli v tu ránu kámen. Já jsem však byla stále v pevném sevření zlobra a pomalu mi docházel vzduch v plicích. Zatmívalo se mi před očima. Potom jsem cítila náraz na zem a pak už jen tma.

Tak tady máte další kapitolu. Chtěla bych vám moc poděkovat! Hlavně bych chtěla poděkovat Terezahola0, protože mi napsala skvělí komentář a moc si ho cením

Tak u další kapitoly 💙❤😇.