Blind Love ✔

1

Felix si nervózně pohrával s rukávem od svého svetru, když stál vedle své matky. Byla to 3. škola, na kterou přestupoval. On nedělal nic špatného, to spíš ostatní. „Dobře, zlatíčko, všechno jsem zařídila" řekla jeho matka a něžně ho políbila na hlavu. „Tvoji učitelé byli o tobě informováni a jeden z tvých spolužáků bude brzy tady."

Felixovi se na rtech vytvořil úsměv a přikývl. „Neboj se, miláčku. Každý v této škole je přijatelný," řekla žena s úsměvem. Paní Lee s úsměvem, prohrábne vlasy svého syna. „Vyzvednu tě pak , zlatíčko." Felix jen přikývl a sledoval, jak jeho matka odchází.

Kdyby měl říct, že se nebál, byla by to lež. Od přestupu své poslední školy se více uzavřel do sebe. Neobtěžoval se přátelit s někým, protože by stejně musel zase měnit školu kvůli komentářům, které měli.

''To ses nikdy nenaučil mluvit?''

''5-ti leté děcko!''

''Aww, potřebuješ mámu?''

Komentáře, tohohle typu vždy zlomili Felixe ještě víc než jeho vlastní otec, ale to je na jindy.

Dveře se otevřely a Felix vzhlédl od svého rozvrhu. Stál tam docela vysoký kluk, oblečený v černých roztrhaných džínách, v potiskovaném tričku s bomberem a kudrnatými blond vlasy.

„Jsem rád, že to zvládneš, Chane."

Kluk, jménem Chan se usmál na ženu. „To není problém, paní Choi," řekl Chan, při němž se mu na tvářích objevily dolíčky. Paní Choi se usmála a zamířila k Felixovi. „Toto je náš nový student. Budu potřebovat, abys mu to tady ukázal," řekla. Chan vyšel ven přičemž Felix vstal. "Jsi připravený?" Felix pomalu kývl hlavou a odešli.

„Vypadáš docela napjatě. Neboj se. Tahle škola je skvělá!" Řekl Chan. „Máme tu spoustu různých lidí a všichni se navzájem odlišují." Felix se nad tím trochu usmál. „Moc nemluvíš, že?" Felix přikývl. „Jak tedy mluvíš? Jsem jen zvědavý," Felix se zachichotal a na chvíli si strčil svůj rozvrh do zadní kapsy.

Ukáže znak, jako je tento, a Chan ho při tom jen pozoruje. „Není to znaková řeč?" Felix kývne hlavou, když si zpátky vytáhne svůj plán. „Páni! Znám několik dětí, které umí znakovou řeč," řekl Chan.

Felix se jen usměje a Chan se zastaví před dveřmi. „Dobře, tohle je naše třída," řekl Chan, když zaklepe na zavřené dveře. Otevřeli se a vešli dovnitř. „Ahoj Chane, to je náš nový student?" Zeptal se ho učitel. „Ano, pane Sangu. Toto je Felix," řekl Chan, když s úsměvem přitáhl Felixe před sebe.

Felix plaše zamával na učitele, který se zasmál.

„Třído, tohle je Lee Felix. Kdokoli z vás se k němu zachová hrubě, bude po škole." Všichni přikývli hlavou a řekli: „Ano, pane učiteli." Učitel se usmál a porozhlédl se kolem. „Changbine, zvedni ruku, prosím," řekl pan Sang.

Felixovy oči upřely na chlapce, který zvedl ruku, a na tváři se mu objevil úsměv.

Chan se lehce nahnul k Felixovi a zašeptal mu do ucha. „Je dočasně slepý a je to jedno z dětí, které umí znakovou řeč."

Felix přikývl a přešel na své nové místo. Posadil se a Changbin se na něj podíval. Felix se jen zamračil na jeho bezbarvé oči. „Ahoj" řekl Changbin. Felix vzal Changbina za ruku a odpověděl mu, ahoj. Changbinovi se na rtech objevil úsměv. „Znaková řeč, hm?" Zeptal se. Felix se chichotal a píše, ano do Changbinovy ruky.

Nerad mluvím... Tak jsem se naučil znakovou řeč. Jsem rád, že někdo může přeložit, to co říkám, ostatním lidem. Changbin se zasmál a on se zaradoval. „Dobře, jsem rád, že nejsem jediný, kdo umí znakovou řeč."