Blind Love ✔

5

Felix kráčel chodbou. Nešetřil pohledem na svou matku, i když to nebyla její chyba, a ani jeho otce, když šel ke vchodovým dveřím.

Neměl náladu snídat ani být nikde poblíž nich. Nazul si boty a popadl tašku.

„Felixi, já..."

Felix se otočil ke svému otci a řekl: „Jsem v pořádku. Setkám se s přáteli po škole." Na otcově tváři se objevil úsměv, který by mu Felix nejradši odtrhnul. „Dobře, bavte se. Možná příště," řekl, „a taky máš hlubší hlas."

Felix jen zahučel a odešel z dům.

Dorazil do školy a viděl ostatní čekat, jako vždy. Stalo se to jejich rutinou, že všichni museli počkat, až k nim přijde poslední člověk a přidá se k nim, než se vydají do školy. Felix jim zamával, a pozdravil je s úsměvem. Jeho oči mířili k Changbinovi, který se zamračeně díval na zem. Felix přešel a napsal do Changbinovy ruky, která upoutala jeho pozornost. "Dobré ráno." Zareptal. Felix se zamračil a všichni společně vešli dovnitř.

Podíval se na Hyunjina, který pokrčil rameny a ukázal mu. Nikomu to neřekne. Možná se můžeš zeptat ty. Felix jen kývl hlavou a vešli do jídelny. Posadili se a Felix si položil hlavu na Changbinovo rameno. Musel se ho spíše zeptat skrze svými činy, než znaky. Changbin se usmál a opřel si také hlavu o Felixe. Felix se v podstatě zeptal, co se stalo Changbinovi.

„Pravděpodobně jsi si všiml, že jsem včera vůbec nebyl ve škole."

Felix jen zakýval hlavou na znamení toho, že rozumí.

''Měl jsem včera dvě prohlídky u lékaře. Jedna byla v nemocnici a druhá u očního.''

Felix se podíval ustaraně na Changbina.

„Prováděli pravidelnou kontrolu a zeptali se mě, jestli užívám léky, které mám, což beru. U očního lékaře mi proste zkontrolovali oči a dali mi další oční kapky. Ničeho se neboj."

Felix jen zahučí a stiskne Changbinovu ruku, kterou stále držel.

Jeongin se zasmál na Chana, který ho polechtal. Woojin se tomu musel zasmál.

„Chane?" Zeptá se tiše Jisung. "Ano?" odpověděl mu Chan. „U-uh... neviděl jsi M-Minha? Odešel, aby něco zařídil, ale... ale n-nevrátil se z-zpátky a já se z-začínám bát, jestli se s někým pere," řekl Jisung, když se snažil představit si, že ho Minho drží za ruku.

Chan se zamračil na Jisunga. „Půjdu ho najít, hm?" Jisung se na něj podívá. „M-můžu jít s tebou, prosím? J-Jen pro případ."

Chan se usmál a kývl hlavou. Podíval se na Jeongina, který se na něj usmál. „Pohlídáš, aby se tady nikdo nezabil?" zeptá se Chan a Jeongin na něj pohlédl vykulenýma očima. „Nebudu dlouho pryč, otravuj Seungmina jako vždy, hm?" řekl Chan a Jeongin se ušklíbne, když se pomalu podíval na svého hluchého přítele, který se na něj podíval na zpátek zmateným výrazem. 

____

Felix dorazil domů později, aby rodiče věřili, že byl venku s přáteli. Poté, co si vyzul boty, vyšel nahoru.

Když ale vešel do svého pokoje, pozastavil se ve dveřích a taška mu spadla z ramen.

Všechno, co dostal na pridu, bylo pryč. Jeho duhová vlajka, jeho duhové věci, všechno. Nejvíc ho však trápily... ostatní věci jako bylo jeho oblečení, které si nacpal hluboko do skříně. Přišel ke svému šatníku, aby zjistil, jestli tam ta skříňka ještě je. Našel to a s úsměvem si vydechl. Když uslyšel kroky, vylezl rychle ze skříně a zavřel dveře.

„Kde je tvoje máma?" Zeptá se ho jeho otec. „Práce" řekl Felix. Podíval se na svého otce, který měl na tváři zamračený výraz.

„Proč jsi měl tolik... gay věcí?" Zeptá se znechuceně. „A proč bych nemohl?" řekl Felix a svraštil obočí. „Kde to vlastně je?" Zeptá se.

Na otcově tváři se objevil úsměv. „Spálil jsem to." A s touto větou odešel. Felixovo srdce dostalo zástavu.

Spálil to? Nezměnil se ani trochu!

Felixe to naštvalo. Jemu a jeho matce se dařilo dobře bez těch homofobních nohou v domácnosti.

Je to jeho chyba, že se přestěhovali do Koreje.

Je to jeho chyba, ze které si dělal legraci.

Je to jeho chyba, že se Felix začal bát mluvit.

Všechno je to jeho chyba.

Nic se už nemohlo vrátit do původních kolejí.

Felix mohl odejít z domu a žít sám, ale nechtěl opustit svou matku.

Ne po tom, co se stalo minule.