Dneska Tereza vstala v 5.00, protože nemohla spát a pořád přemýšlela nad tím co se stalo v tělocviku a pořád si tu situaci přehrávala v hlavě. Šla k zrcadlu a vyhrnula jsi triko a koukala se na svoje břicho a žebra. Sahala na ně a ohmatávala je. A říkala si proč to tak je a jestli není nemocná a tak. Šla si lehnout a zavřela oči, vzbudil ji až budík v 6.40 jako každý den zvedla se a šla do koupelny jako vždy vycistila si zuby atd... a pak ji napadlo že by se mohla zvážit, vytáhla váhu, stoupla na ni a počkala co ukáže.... 41 kg, říkala si že je ta váha asi rozbitá a že to nebude řešit. Šla se obléct a namalovat, udělat si pití a šla do školy. Pri cestě poslouchala jako vždy písničky a z ničeho nic se jí zamotala hlava a omdlela a kdyby tam kousek od ní nestála její kamarádka tak nevím jak by to dopadlo, ale než stihla přiběhnout tak se Tereza vzbudila. Kamarádka ji říkala ať to někomu ve škole řekne, ale ona že ne ať to neřeší. Šli do školy , ale ta její kamarádka to nevydržela a řekla to třídní učitelce a ta si Terku v hodině zavolala na chodbu a řekla jí že ví co se jí ráno stalo a že se to musí oznamit rodičům. Tereza nechtěla, alle nemohla s tím nic dělat. Když rodiče přišli do školy učitelka si je zavolala do kabinetu a Terezu nechala sedět na lavičce před kabinetem. Slyšela pár slov z jejich rozhovoru jako třeba: doktorovi, hubená, omdlela, tělocvik atd... Přemýšlela o tom co se stalo v tělocviku a o její váze a o tom omdlení. Rodiče vyšli z kabinetu a mamka ji vzala za ruku a držela ji až k autu. Jeli k doktorovi, ale Tereza to nevěděla. Kdyz přijeli k nemocnici Terezu přešel smích, první nechtěla, ale pak ji mamka přemluvila. Vešli do nemocnice a šli k doktorce tak ji vyšetřila. Pak Tereza asi 30 minut čekala na chodbě, když její rodiče vyšli z ordinace nic jí neřekli a šli rovnou k autu. Ani doma Terezi nic neřekli a Terka to nějak ani neřešila a šla hned jak přišli domů se šla Tereza osprchovat a šla spát.
