Vacation [KageHina; CZ]

~9 <3

Už teď to tady smrdělo kouřem. Nejistě jsme pozdravili a šli si vybrat stůl v nějaké té klidnější části. Po tom, co jsme se usadily, k nám přišla nějaká holka. "Taak, dobrý den, co si dáte?" řekla s až trochu děsivě velkým úsměvem na Shoya a přitom dokonale ukazovala svůj výstřih. "Ehm, tak.. prosím.. pomerančovej džus.. a ty?" obdařil pohledem mě, načež jsem odvětil rybízovym džusem. (A/N: Teď jsem tady asi 2 minuty vybírala jaký džusy si daj, sup, ne?)

Po chvilce strávené koukáním všude možně nám objednávku přinesla, něco naškrtala na papírek, co nám dala na stůl, a po našem poděkování  šla obsluhovat jiné hosty. Hned jsme se pustily do pití. Po nějakém tom čase jsem měl vypitou přes půlku, když začal hrát moje oblíbená písnička. Nadšeně jsem vypískl, zvedl se a chytil Tobia za ruku, ačkoliv jsem si to v tu chvíli neuvědomoval.

"Hej, co děláš?" řekl jsem, protože jsem se celkem lekl. " Pojď tancovat, prooooosííím" řekl, a udělal na mě psí oči. Na to jsem si jen poraženě povzdechl, a následoval ho. Začal tam tancovat jakýsi dance, kterej sice nevypadal moc originálně, ale přesto tancoval hezky a s pohybem.

Začal jsem si u toho i potichu zpívat. Ta písnička mě prstě neomrzí. Po 3 minutách tiktok tanců jsem přestal, a přepadl mě pocit ztrapnění, když jsem zjistil, že je okolo mě hlouček lidí, asi 2 metry ode mně, a všichni na mě koukají. Cítil jsem, jak rudnu. Po chvíli začali tleskat, což mě donutilo červenat se ještě více. S Tobiem jsem si šel sednout. U stolu jsme si v klidu povídaly, dokud nepřišly nějaký 2 cápci.

"Ahoj..Oikawa a Iwaizumi" představily se kluci, přibližně našeho věku. Potřásli si s námi postupně rukou. "Ehm.. Hinata a Kageyama" představil nás Hinata s úsměvem. Já pouze kývnul. "Zahrajete si s námi karty?" zeptal se .. Oikawa, a změřil nás nadějným výrazem. Hinatovy se zajiskřilo v očích, načež na mě pohlédl, s danou  otázkou v obličeji. Pokrčil jsem rameny, na znamení, že je mi to jedno. " Moc rádi" odpověděl, načež si vysloužil 2 úsměvy nám, už teď známých chlapců.

Pozvaly nás ke svému stolu. "Tak dobře, hraje se normálně prší. Ten, kdo prohraje, bere 1 paňák zelený" dokončil monolog a ukázal na flašku na kraji stolu. "Sedmičky i esa se přebíjí" dopověděl pravidla, načež dostal pokývnutí hlavy. Zamíchal karty a rozdal. Když jsme všichni měli karty, začalo se hrát.

Taková ta počáteční karta byl zelenej spodek. Iwaizumi, který byl na řadě, tam dal spodka srdcovýho. Hinata tam ale dal srdcovou sedmičku. "Parchante" řekl jsem a vzal si 2 karty, protože sedmičku jsem si chtěl šetřit na později. Oikawa se usmál a dal tam červenou desítku, takže jsme si všichni lízli. (A/N: Ehm ehm, myšleno bez dvojsmyslů, díky).

Potom si lízl i on. Iwaizumi tam dal růžovou osmičku. Po asi 3 minutách měl Oikawa výhru. Druhý jsem byl já, třetí Iwaizumi a poslední Shoyo. " Tak dělej, prcku" řekl jsem mu a podal mu plný paňák zelený. (A/N: Takovej mintovej božkov, kdyžtak vygooglete). Kopl to do sebe najednou. Obličej se mu zkřivil do znechuceného výrazu a my se začali smát. A takhle to pokračovalo asi 30 her. Oikawa prohrál dvakrát, Iwaizumi čtyřikrát, já šestkrát a chudák prcek osmnáckrát. Byl totálně na mol. Poděkoval jsem klukům a vzal Shoya na záda, protože takhle by nikam nedošel. Vzal jsem naše věci, zaplatil jsem a šel pryč.

" Tobiooooo, nnghhh, já nechccc pryyyyš" řekl zdemolovaně. Jelikož mě rukama okolo mýho krku trochu škrtil, vzal jsem ho do náruče. On si ruce opět obmotal kolem mého krku, ale to jsem teď nevnímal. Byl totiž trochu- teda spíš hodně blízko mě. Obličej měl asi 20 centimetrů od toho mého. Srdce mi bušilo trochu rychleji a prostě- bylo to divný. Před hotelem jsem zastavil a oddychl si. Až teď mi to došlo. Jak mohli nezletilym prodat chlast? Zatřásl jsem nad tím hlavou a šel dovnitř. Tam na mě trochu nechápavě koukali, ale já se to snažil ignorovat. Nahoře jsem ho hned dropnul do postele. Už jsem chtěl jít do koupelny, ale on mě stáhnul k sobě. Hoodně rychle jsem rudnul. " Tobiooo" řekl a přibližoval se. " P-počkej, co děláš?" řekl jsem vyděšeně. Ale on mě jakoby nevnímal. " Hej!" řekl jsem, ale stejně jsem se nepohnul. Něco mně k němu jakoby táhlo. Když už byl asi pět centimetrů ode mě, pohnul jsem se konečně. Na nic jsem nečekal a...

---------------------------------------------

Hooj! Budu vás tady trochu napínat. Omlouvám se za moji pauzičku, ale všechen volnej čas jsem byla venku nebo dopisovala zápisky. A taky jsem byla líná. Byla jsem na notebooku, protože kvůli bolestím jsem nemohla usnout a přepadla mě psací nálada. Vlastně už je pondělí, takže tady máte tu kapitolu, kterou jsem měla rozepsanou od úterý. Joo, ještě bych chtěla moc poděkovat za moc hezké komentáře, které mi dodávají dobrou náladu. Doufám, že se vám tahle divná kapitola líbila a zatim paaa!

                                                       818 slov

                                                                                                                                                                        ~Annie