Vacation [KageHina; CZ]

~1 <3

Kageyama takto

Hinata takto

Ostatní takto

Autorka takto

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj deníčku. Jmenuju se Hinata Shoyo a je mi 16. Mam normální život, chodím na vyšší střední Karasuna. Hraju basketbal a no.. jsem na kluky. Ještě jsem nikoho neměl. Ale to není podstatný. Před 3 dny začali prázdniny a my dnes jedeme na měsíční dovolenou do Turecka. Docela se těším, akorát mě štve, že jede i moje mladší ségra Natsu. Ne, že bych jí neměl rád, ale neustále mě otravuje. Buď mi bere věci, chce si hrát, nebo mě " vydírá ". Co byste čekali od 7 letý holky. " Pokud si se mnou nebudeš hrát, řeknu mamce, že.... sis neuklidil pokoj!" takovýhle kraviny vymýšlí pořád, takže jsem si už zvykl. Třeba minule, mi udělala nějaký copánky, jestli se tomu tak dalo říkat, a potom mi nešly rozčesat vlasy. Nebo mi udělala takový černý čáry nad oko a mě to nešlo smejt. Prej linky či co. A - "

Shoyo! Už si zabalenej?!" zařvala na mě mamka z kuchyně. " Čekej mami, už jdu!" zodpověděl jsem otázku a ještě si rychle zabalil svůj nový deníček i s propiskou. Když jsem kufr zavřel, zvedl jsem se a vyšel ven z mého pokoje. Když jsem přeplazil schody, zamířil jsem si to do kuchyně. " Achhh, tak tady si. Můžeme vyrazit?" zeptal se mě s úsměvem taťka. Přikývl jsem a šel ke dveřím. Zde jsem si obul boty, nasadil si kšiltovku a vyšel ven. Mamka zamkla a vyrazili jsme do garáže. Narval jsem si svůj kufr do kufru (A/N: Dafuq?) a otevřel si dveře. Sedl jsem si do auta, sluchátka si dal do uší a oči zavřel.

 Na letiště jsme jeli asi hodinu a půl. Vystoupili jsme, vzali si kufry, zamkli auto a šli čekat na letadlo. Po prohlídkách a odložení zavazadel jsme šli čekat. Po necelých 20 minutách rozhlas oznámil, že za 5 minut naše letadlo odjíždí. Vešli jsme, zaujmuli svá sedadla a povídali si. Teda kromě mě. Já si ztišil vyzvánění a telefon si dal do režimu letadlo. Opět jsem vytáhl sluchátka a nevnímal svět okolo. Po chvíli jsem usnul.

                                                                        Time skip:

Někdo se mnou třásl. " Shoyo, vstávej. Už jsme tadyyyy" Otevřel jsem oči. Vytáhl jsem sluchátka a promnul si oči. Zvedl jsem se, ze shora si sundal kufr a vydal se pryč. Kousek od nás stál autobus, kterej nás měl zavést až k hotelu. Pozdravili jsme a nastoupili. Jeli jsme jenom 10 minut. Potom jsem vystoupil a stanuli jsme před mega hezkym hotelem. 

Ok, to pro dnešek stačí. Kapitola vyjde zítra, opět do oběda. Děkuju za přečtení a doufám, že se vám kapča líbila.

                                                                             (430 slov)                                                                                                  

                                                                                                                                                                       ~Annie