Vacation [KageHina; CZ]

~11 <3

Nechala to být, a společně jsme vyšli po schodech nahoru do lodi. Bylo to tady hezuu. Počkali jsme na ostatní a během 2 minut se loď odvázala a vyjela. Jeli jsme asi 10 minut, když jsem viděl asi 3 delfíny, jak si to plavou podél naší lodičky. "Hele, koukejte!" upozornil jsem na ně své známé. Všichni přistoupali k zábradlí a koukali se na tu krásu.

Bylo to nádherný. Ale můj cíl byl jiný a lepší - zasněný Shoyo. Usmíval se a měl trochu pootevřenou pusu. To mi připomnělo včerejšek, takže jsem zrudl a odvrátil pohled zpátky k moři. Nějakej reproduktor oznámil, že máme jít dolů. Všichni se tam vydali. Když jsme tam došli, odkrylo se takový železo a my viděli oceán pod vodou. "Páni" vydechl Shoyo. Rybky proplouvaly mezi korálama, rejnoci do sebe navzájem naráželi a sem tam se tu mihnul i nějaký ten 2m žralok.   

Takhle jsme koukali asi 5 minut, než oznámili, že kdo chce, může si zaplavat. Téměř všichni šli. Každému nasadili záchrannou vestu a dali speciánlí brýle, který se nemlží. Po železných schůdkách jsme sestoupili do moře. Nadechl jsem se a ponořil se. Hned se o mě otřela nějaká červená ryba, takže jsem se trochu lekl, ale jinak to byla nádhera a další z úžasných zážitků odtud.

Bylo to úžasný. Trochu sebou že začátku ošil, ale během chvilky se dal do pořádku. (A/N: Broken Hinata). 

"Poplav!" zakřičel jsem na Tobia, který byl pouze 5m ode mě. Ten ke mně připlaval. Ruku v ruce jsme plavali pod hladinu, protože díky vestám to bylo o něco těžší.

Plavali jsme pouze 3m dolů, jelikož to více nešlo. Kolem nás proplouvalo hejno rybek a jeden rejnok. Během 20 sekund jsme se vynořily, aby jsme se nadechly. Tentokrát už jsme pouze sledovaly korály všech barev. Uvědomil jsem si to. Chci ho. JÁ někoho miluju.

Nevim proč, ale dneska se chová fakt divně. Pořád mě očumuje, ale vždy odvrátí pohled. Nenápadnej je. "Jsi v pohodě?" žádná odezva. "Heeej!" zvýšil jsem hlas a in se konečně vzpamatoval. "Twl co ti je" optal jsem se ho.

"Ehm, nic?" řekl jsem dezorientovaně. "Hmm" řekl a podezíravě se na mě podíval. Odvrátil jsem od sebe pozornost nadechnutím a následným ponořením pod vodu. Právě jsem pozoroval nějakej růžovej korál, mezi kterym proplouval nemo. Tak trochu jsem se zakoukal, než jsem si uvědomil, že nemůžu dýchat. Rychle sem vyplaval na hladinu a zalapal po dechu. Pousmál jsem se na Shoyo na znamení, že jsem v pořádku. On kývnul a společně se mnou se opět vydal pozorovat divy světa. Po 5 minutách avšak prohlásili, že už mají jít všichni na loď, takže jsme k ní s menšími obtížemi kvůli vlnám doplavali a vylezli nahoru.

---------------------------

Ahooj! Doufám, že se vám kapitola aspoň trochu líbila, protože jsem neměla žádnej nápad. Měla jsem půlku rozepsanou od včerejška a dneska jsem vždy o hodině i přestávce dopisovala, avšak stejně je taková nezajímavá. Tobio si přiznal, že chce Hinatu. Hmm, jak to bude dál? Přeju hezkej den!

                                 495 slov

                                                                                                                                   ~Annie