Golden Boy | Oficiální český překlad

1. Sbohem, domove

Kniha je věnována mé dobré přítelkyni, umělkyni a překladatelce, Zee, která je mou největší podporou již od samého začátku.

✷ ✷ ✷ ✷ ✷ ✷ ✷

Jemná vůně levandule provanula krajkovanou záclonou a projela skrz Camelliiny vlasy jako milující prsty její matky.

,,Zlatíčko,'' řekla paní Larkeová. ,,Budeš s nimi pořád, proč tu nemůžeš zůstat ještě pár dní? Ujistit se, že jsi připravená?''

Camellia ze sebe dostala hluboký povzdech a vyhnula se matčiným očím, své zaostřujíc raději na holuba klovajícího dlažbu na ulici a předstírajíc zájem. Její sbalený kufr téměř praskal ve švech a její látková taška ležela vedle ní naproti židli, netrpělivě vyčkávající na odchod jako ona sama. Rodinná sova pohrdavě zahoukala na Camelliu, ta po ní střelila pohledem ještě dříve, než se znovu ozvala máma.

,,Cami? Zlato, je to kvůli-''

,, Ne, ne, mami, tohle není kvůli němu,'' Camellia ji rychle přerušila, tváře se jí začaly zahřívat. ,,Nedělej si s tím starosti. Je to jen, já- Už jsem si zabalila, chápeš? Všechny své věci, můj pokoj je kompletně prázdný, spala jsem na gauči-''

,,Nikdo ti neřekl, že to musíš udělat, ne snad?'' Hlas pana Larkea přišel z křesla jen pár centimetrů daleko. Camellia udělala tu chybu, že zvedla hlavu a setkala se s tátovýma očima pronikajícíma skrz jeho čtecí brýle. ,, Řekli jsme ti, že ve stěhování tvých věcí není kam spěchat, pomohli bychom ti s tím, až bys byla připravená. Vypadáš, že jsi ve strašným spěchu, a tvoje matka a já máme o tebe jen starost. Nic víc.''

Poté, co v osmnácti po náhlém konci války opustila Bradavice, Camellia se nastěhovala zpět do domu rodičů v Èze, v malé pobřežní vesnici na jihu Francie, kde žili od jejích třináctin. Už je to rok, co ,,dokončila'' školu o měsíc dříve kvůli bitvě, a už v ní jen každým dnem stále více rostla touha opustit domov a vrátit se zpět do Anglie. Ne, že by nemilovala svou rodinu, samozřejmě... Ale pracování se svým tátou v jeho mudlovském obchodě se starožitnostmi už se stávalo únavným, a v rozporu s jeho očekáváním, nebyla to budoucnost, ve kterou by Camellia doufala.

,,Já vím, tati,'' řekla Camellia. ,,Já vím. Ale už je to skoro rok a v říjnu mi bude dvacet. Miluju s tebou pracovat v obchodě, vážně, ale už se cítím připravená odejít a najít si jinou práci. Plus, včera jsem vám řekla, že mám přenašedlo naplánovaný na dnešek a vy jste řekli, že je to v pohodě-''

,,Tvá matka a já jsme o tom ještě nemluvili. Nevíme, jestli je tohle pro tebe to správné, zlato,'' řekl pan Larke, naklánějící se dopředu v jeho židli. ,,Podporujeme tě, ale musíš vážně odejít hned teď? Londýn je stále nebezpečný - a není náhodou škola pořád zavřená?''

Camellia vypustila další hluboký povzdech. Její táta měl pravdu – Londýn byl po válce, která skončila skoro před celým rokem, ještě v troskách a Bradavice byly opravdu stále uzavřeny – ale její tvrdohlavost a touha po odchodu ji přemohla. ,,Už vážně půjdu, tati. Budu v pořádku, zůstávám u Weasleyů, a vy víte, že bydlí daleko za městem. Okolo mají dokonce i ochranné zaklí-''

,,Weasleyovi?'' přerušil ji otec. ,,Myslel jsem, že budeš u Grangerových?''

Nastal moment bolestivého ticha, kdy na sobě Camellia pocítila podezřívavý pohled obou svých rodičů. Řekla jim totiž, že zůstane u Hermiony do doby, než si najde své bydlení, ale před pár týdny od ní obdržela dopis oznamující, že bude nakonec s ostatními v době, kdy má Camellia dorazit.