Hate or Love? || Larry Stylinson

10. First kiss

Louis

Ráno mě probudil něčí hlas, jak šeptá mé jméno. ,,Lou, vstávej." Rozlepil jsem oči od sebe a porozhlédnul jsem se po pokoji, uviděl jsem Harryho jak se nade mnou sklání a budí mě. Kdo jiný by mě asi tak budil že. ,,Dobré ráno." Popřeje mi a usměje se. ,,Dobré." Odpovím a úsměv se mu pokusím oplatit. ,,Kolik je hodin?" Zeptám se a u toho se pomalu protáhnu. ,,Je půl osmé, v osm máme být na snídani." ,,Dobře, díky že jsi mě vzbudil."

Udělal jsem si ranní hygienu a oblékl jsem si tepláky a mikinu. Harry byl dávno hotový a už jen seděl na posteli a čekal na mě. ,,Jdeme?" Zeptal se, když jsem vešel do pokoje. ,,Jo, už můžeme." Odpověděl jsem mu a poté jsme se vydali na snídani. 

Měli jsme na výběr rohlík se šunkou nebo sýrem, nebo cereálie s mlékem. Já jsem si dal ty cereálie a Harry si vzal rohlík. Sedl jsem si ke stolu a docela mě udivilo že si Harry sedl ke mně a ne ke svým kamarádům, ale nějak jsem se tím nezabýval. Po jídle jsme ještě čekali, jelikož nám mají oznámit program pro dnešek. 

,,Takže," začala učitelka ,,dnes máte výjimečně dopoledne volno, můžete jít třeba do hotelového bazénu, nebo se rozhlédnout po okolí. Po obědě si dáme v jednu sraz před hotelem a půjdeme se podívat na náměstí které je kousek od hotelu, pak tam budete mít i rozchod. Večeře bude v sedm hodin." Když učitelka dořekla svůj monolog, všichni se začali zvedat a odcházet. 

Napadlo mě, že bych si mohl jít zaplavat, ale hned potom jsem si uvědomil že tam určitě bude dost lidí a já nepotřebuju aby mé tlusté tělo viděli v plavkách. Ovšem Harry jakoby mi četl myšlenky. 

,,Nechceš si jít zaplavat?" ,,Ne, asi ne." odpověděl jsem ,,Proč? Neumíš plavat?" Zeptal se na tak blbou otázku, až jsem nad tím protočil očima. ,,Jasně že umím plavat." ,,Tak proč nechceš jít?" ,,Prostě nechci." Mírně jsem odsekl, protože mě začínal pěkně štvát. ,,To tak nesnášíš plavání?" Ptal se pořád dokola. ,,Ne! Prostě jen nepotřebuju aby moje tlusté tělo viděli lidi ještě v plavkách." Zhruba v půlce věty se mi zlomil hlas, a já jelikož jsem před ním nechtěl brečet, jsem se rozběhl do koupelny a zamkl se. Svezl jsem se po dveřích a sedl si na studené kachličky. Přitáhl jsem si kolena k sobě a potichu začal vzlykat. Nechtěl jsem aby mě slyšel. 

Copak nevidí jak jsem tlustý? Ten můj obrovský zadek a stehna? Vlastně on se na mě stejně vůbec nedívá, jelikož mu na mně nezáleží. Taky komu by na takové nule záleželo. Určitě už odešel za svými kamarády kde si ze mě dělají srandu. Z tohoto omylu mě však ihned vyvedlo klepání na dveře a volání mého jména.

,,Lou, prosím otevři. Nemusíš jít do bazénu pokud nechceš, ale prosím nemysli si o sobě že jsi tlustý, protože nejsi. Právě naopak, jsi až moc hubený. Notak Lou, otevři ty dveře prosím." Už jsem to dál nevydržel, odsunul jsem se ode dveří a pomalu otočil klíčem v zámku. Dveře se hned rozrazily a dovnitř vešel Harry. Hlavu jsem měl sklopenou k zemi, tudíž mě dost překvapilo když jsem se najednou ocitl v hřejivé náruči. Ale příjemně mě to překvapilo. 

Harry mi do ucha začal šeptat krásná slůvka, ale já ho musel zastavit. ,,Harry neříkej nic co není pravda, prosím." Dostal jsem ze sebe. ,,Ale Lou, všechno co říkám je pravda, ty nejsi tlustý, jsi krásný tak přestaň blbnout, prosím." Počkat, on si vážně myslí že jsem krásný? Právě teď mi Harry řekl že jsem krásný? Pane bože. No já si stejně budu myslet svoje.. ,,To myslíš vážně?" Zeptal jsem se a pomalu k němu zvedl pohled. ,,Smrtelně vážně." Podíval se mi do očí a usmál se. A v tu chvíli jsem poznal že opravdu nelže. V jeho očích jsem viděl pouze a jenom čistou upřímnost. 

Netuším jestli uběhly hodiny, minuty, nebo jen sekundy mezitím co jsme se dívali tomu druhému do očí, ale byl to krásný moment. Najednou se Harry začal pomalu přibližovat. Já jsem se k němu nevědomky začal přibližovat taky. Naše horké dechy se mísily a naše nosy se už dotýkaly o sebe. Harry se ještě přiblížil a pomalu spojil naše rty v jedny. Byl to dokonalý pocit. Začal hýbat svými rty a já začal opatrně napodobovat jeho pohyby. Jeho dva měkké, malinové polštářky chutnali dokonale. Nechtěl jsem aby tahle chvíle skončila. Bohužel nám oboum už docházel dech, a tak jsme se od sebe museli odtáhnout. Usmál jsem se na něho a pomalu vydýchával tenhle kouzelný okamžik. Můj první polibek. On mi úsměv oplatil.