krev není vše II. : lady black | hp ✔

Vzpomínka č. 1 : Nástupiště 9¾

Procházela jsem Londýnském nádraží, všude kolem se to hemžilo mudly, ale také i kouzelníky a jejich rodinami, protože bylo prvního září.

Kontrolovala jsem , zda je vše v pořádku. Jsem přece bystrozorka a je to moje práce.

„Promiňte, ale můžu se zeptat, kde je nástupiště 9¾?” uslyšela jsem dětský hlas za mými zády.

Stál tam kluk s černými vlasy, zelenými oky a kulatými brýlí na nose - stejné jako mám já -. Někoho mi připomínal, ale ani trochu jsem si nemohla vzpomenout koho.

„Jistě” pousmála jsem se. „Máš štěstí, že jsi potkal zrovna mě, ostatní by tě tu měli za blázna.”

„Ale proč?”

„Tohle je mudlovské nástupiště, mladíku. To kouzelnické, je hned mezi nástupišti 9 a 10. Stačí projít tou zdí.” Klekla jsem si, abych byla na jeho úrovni a ukázala na onu zeď. Koukal na mě, jako by si myslel, že mi šplouchá ve věži. „Neboj se, poprvé jsem se taky bála, zkus se na to rozběhnout, bude to lepší.”

„A nemohla.... nemohla byste jít se mnou?” zeptal se trochu stydlivě, usmála jsem se a chytla ho za rameno.

„Jistě” a to už jsme se rozběhli a běželi proti zdi. Ocitli jsme se na druhé straně, na kolejích stála červená, parní lokomotiva. Vzpomněla jsem si, když jsem se tady ocitla poprvé.

„Krása, že?” podotkla jsem. „Vzpomínám si, když jsem jela poprvé do Bradavic, bude se ti tam líbit.” podívala jsem se na něj a furt se snažila vyčíst koho mi tak hrozně připomíná.

„Promiň, ale asi jsem přeslechla tvé jméno.”

„Jsem Harry, Harry Potter” a v tu chvíli mi to došlo a vrátili se mi úplně všechny vzpomínky. Došlo mi, proč mi přišel, tak povědomí.

„No jistě, ty jsi Harry Potter” začala jsem se usmívat od ucha k uchu.

„Promiňte, ale známe se?” probralo mě to z tranzu a došlo mi, že jsem neřekla, co mě tak udivilo.

„Jsem Beatrice Blacková. Nechápu, že jsem tě nepoznala. Jsi úplně celý James, až na ty oči, ty máš po Lily. Chodila jsem s tvými rodiči do školy.” to už se ale usmál i on.

„Vážně? A jací byli? Víte, moc toho o nich nevím.”

„Byli to úžasní lidé. James byl chvilkami nafoukaný, nebo otravný, ale i tak skvělý muž. Snažil se o tvojí matku, tak dlouho, dokud se do něj sama nezamilovala a nakonec si její srdce získal. A Lily, dokázala ve všech vidět krásu, i když ostatní v sobě ne. Byla laskavá a také moje nejlepší kamarádka. Škoda, že jsi a nimi strávil, tak málo času.” posmutněle jsem se na něj usmála, vypadal, že hltal každé moje slovo.

Vlak zapískal a já se podívala na svoje náramkové hodinky.

„Vlak za chvilku odjíždí. Měl by si jít, přece nechceš zmeškat svůj první den v Bradavicích” usmála jsem se a doprovodila ho k vlaku.

„Uvidíme se ještě někdy?” objal mě, což jsem ani trochu nečekala, ale samozřejmě jsem ho objala nazpět.

„Určitě , ano.” odtáhli jsme se, než ale nastoupil do vlaku, tak jsem ho zarazila. „A říkej mi Beo, nebo Beatrice” usmála se a zalezl do vlaku.

Sedl si k oknu, než se vlak rozjel ještě jsem tam stála. Když už se pomalu rozjížděl, tak jsem mu mávala, jako bych byla jeho rodič.

A to byl den, kdy jsem poprvé viděla Harryho Pottera.

slavnostně přísahám, že jsem připravena, ke každé špatnosti

vítám vás u první kapitoli z druhého dílu KREV NENÍ VŠE, bude tu jenom pár kapitol, ale snad se vám to bude líbit alespoň jako první díl ☺

další kapitola vyjde brzy <3

do té doby

neplechu ukončena