krev není vše II. : lady black | hp ✔

Vzpomínka č.8 : Bitva o Bradavice

2. Května 1998

Proběhla bitva o Bradavice a poražení pána zla, který zabil všechny lidi, na kterých mi záleželo.

Remus, Sirius i James s Lily byli mrtvý, a jenom protože zemřeli pod Voldemortovou rukou.

Harry Potter, chlapec který přežil a také ten, který celý kouzelnický svět zachránil před lordem Voldemortem.

Seděla jsem na rozpadlém schodu na pozemku Bradavické školy, a onen chlapec si ke mě přisedl.

„Co tady děláš, Beatrice?" zeptal se mě.

„Byla jsem tady celou dobu, ani o tom nevíš" mírně jsem se usmála, ale nad další myšlenkou mi úsměv ztuhl. „Jsou mrtvý, úplně všichni".

„Mrzí mě to, mrzí mě, že jsem je nemohl zachránit"

„Nic si nevyčítej, Harry, tys za to nemohl" podívala jsem se na něj, tak moc mi oba připomínal. „Jsi úplně stejní jako oni, hlavně si po Lily sdělil tu laskavost. Škoda, že my jsme s nimi strávili tolik času a ty tak málo, podobáš se jim více než si myslíš" pousmála jsem se a v očích se mi lehce zaleskly slzy.

„To samé mi kdysi řekl Sirius" usmál se, a díval se na mě skrz jeho kulaté brýle, které kdysi nosil James. „Byli jste si dříve asi dost blízcí, odpouštíš mu to někdy?"

„Už jsem mu dávno odpustila, ale neměla jsem možnost mu to říct" trochu jsem zesmutněla, byla jsem ráda, když Harry po chvíli změnil téma.

„Snape zabil Brumbála, viděl jsem to a taky jsem ho dost dlouho považoval za zrádce, ale on zrádce nikdy nebyl. Miloval mou matku, a dělal vše proto, aby ochránil jejího syna - mě" tuto informaci jsem nevěděla, ale potěšilo mě, že Sra-, pardon Severus byl vyspělejší.

„A kde je teď?"

„Voldemort ho zabil" něco v srdci mě píchlo, i když jsem ho nikdy neměla v lásce, nikdy jsem si nechtěla připustit, že zemře.

„Chtěla by jsi někdy ještě všechny ty co zemřeli vidět?" zeptal se po chvíli ticha.

„Ano, dala bych za to vše, abych si s nimi mohla ještě naposledy promluvit, klidně s každým z nich jenom pár minut, ale chtěla bych je ještě vidět" podívala jsem se do neznáma.

„Možná by to šlo"

„Harry, sám přece víš, že žádné kouzlo nedokáže mrtvé vrátit zpět"

Hned nato vyndal někde z kapsy kus nějakého hadru, ve kterém však byl zabalený drobounký kamínek.

„Kámen vzkříšení" vyslovila jsem a on pouze kývl. „Nemohu si to nechat, patří to ministerstvu"

„Taky že ano, myslím si ale, že kdyby jsi ho jednou použila, nic by se nestalo" usmál se na mě a já musela taky.

„Děkuju"

Po nějaké chvíli jsem vstala, chtěla jsem se přemístit domů, abych dokázala Casiopeře, že jsem v pořádku. Hlídala jí Andromeda, která byla stále mojí kamarádkou.

„Beatrice, jsi to ty" uslyšela jsem za sebou hlas, který jsem myslela, že už nikdy neuslyším.

„Luciusi?" otočila jsem se a viděla ho. Vypadal jinak a taky více staře, vedle něj byla má bývalá nejlepší kamarádka Cissy a za nimi stál kluk, který byl zřejmě jejich syn.

„Ahoj Cissy, a ty musíš být jejich syn" podívala jsem se letmo na Cissy a zadívala jsem se na jejich syna.

„Proč jsi předtím utekla z domu? A proč máš takové vlasy?" zeptal se trochu přidrzle.

„Nebuď hrubý, Luciusi" poznamenala jsem vlídně. „Utekla jsem, protože jsem nechtěla být součástí rodiny Malfoyů a už nikdy nechci být, jsem hrdá Blacková a tou i dokonce života zůstanu" při slově 'Blacková' se Cissy na mě podívala a Lucius divně nakrčil obočí.

„Blacková jo? Vzala sis toho-"

„Nedokončuj tu větu" zarazila jsem ho dříve, než to stačil říci. „Koho jsem si vzala ti může být jedno, protože už dávno nejsem tvá sestra. Vybral sis špatnou stranu, a tvá strana zabila všechny mé přátele. Všichni jsou mrtvý, všichni" začala jsem trochu brečet, přece jenom mi to bylo líto.

Nic neřekl, nikdo.

„Sbohem, doufám, že se už nikdy neuvidíme. Merlin vám žehnej" s těmihle slovy jsem odešla a měla jsem v plánu, že Lucius už pro mne nikdy nebude jako bratr.