Vzpomínka č. 3: Chroptící chýše 2. část

195 13 0
                                    

„To kousnutí mě mrzí, asi to trochu bolí” mluvil Sirius na Rona.

„Trochu? Trochu?! Málem jste mi ukousl nohu!!” nadával Ron, kterého podpíral Harry s Hermionou.

„Normálně mám jako pes úplně zlatou povahu, James nejednou navrhoval, abych se proměnil na trvalo-” možná by k tomu ještě něco dodal, ale to už jsem ho přerušila.

„A možná by ti to prospělo” uchechtla jsem se.

„Notak Beatrice, jak dlouho na mě budeš naštvaná?” snažil se to vyžehlit.

„Nevím, jak dlouho budu chtít!”

„Už jsem se ti asi tisíckrát omluvil” fňukal, stejně jako za mlada.

„Na tohle není omluva!”

„Jen si je poslechněte, hádají se jako staří manželé” vstoupil nám do toho Snape.

„Sklapni Srabusi!” řekli jsme se Siriusem nastejno.

„Proč se tak nenávidíte?” zeptala se Hermiona, očividně to zajímalo všechny - krom Remuse, který to věděl-. Ale jako jediná se odvážila zeptat.

„No tady naši slavní Poberti se vsadili, kdo mě dřív sbalí. Peter se na ihned vykašlal, James se potom zase zaměřil na Lily a Remus byl a stále je normální. Takže na mě zbyl Black, po nějaké době jsem se do něj až po uši zamilovala. A on mi pak řekl, že to byla jenom sázka a že ke mě vlastně nic necítí” ironicky jsem se zasmála.

„Tak to bylo pěkně hnusný” dodala Hermiona a já ji dala za pravdu.

„Já to vím, taky jsem se jí omluvil” obě jsme ho spražili pohledem a raději mlčel.

Dorazili jsme konečně ven, pak si ale zřejmě Sirius ještě něco uvědomil.

„Moment! Proč předtím Hermiona říkala, že máme stejné příjmení?” podíval se na ní.

„Protože máte?” řekla jako pro debila, což on byl.

„Jak?!” začal se rozčilovat.

„Ale, ale Siriusovíčkovi něco došlo” říkala jsem přesladle.

„Ty sis vzala Reguluse!?” histerčil.

„Blik , Blacku, máš pravdu” s úšklebkem jsem si založila ruce na hrudi a sledovala jeho naštvaný výraz.

„Ale vždyť... to nejde” mrmlal si spíš pro sebe.

„Tenhle příběh ti budu vyprávět někdy jindy” šla jsem si sednout k Hermioně a Ronovi. Byl tam i Remus a Snape, raději jsme si jich nevšímala a koukala na hvězdy.

Pak mi ale něco došlo.

„Harry!” zařvala Hermiona a ukázala na Remuse, který se chystal proměnit ve vlkodlaka, poněvadž je úplněk.

„Ajajaj, náš malý, chlupatý problémek” řekla jsem jen tak do vzduchu.

Myslím, že dál už to zná každý

krev není vše II. : lady black  | hp ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat