Vzpomínka č.10 : Den, kdy jsem zemřela

190 10 1
                                    

Psal se den 10. Května v roce 2000

Moje dcera Casiopera už byla dost dospělá, už měla dokonce i přítele a bylo jenom otázkou času, kdy otěhotní.

Harryho Pottera už jsem od té doby neviděla, ale věřila jsem, že žije spokojený a klidný život.

Casiopera nebyla doma, poslední dobou byla pryč furt, ale já jsem jí to neměla za zlé. Proto jsem většinu času trávila v tom temném domě sama, dnešek nebyl vyjímkou.

Seděla jsem v křesle a četla si dopisy, které mi kdysi psal Regulus. Najednou se ale přece mnou objevil člověk, kterého jsem už nikdy nechtěla vidět.

„Luciusi, co tady sakra děláš?!” vyjekla jsem a dopisy položila na stůl vedle křesla.

On neodpověděl, vzal jeden z dopisů do ruky a začal si ho v duchu číst. Samozřejmě jsem mu chtěla dopisy vzít, ale bylo to stejně marné.

„To je od toho zrádce Blacka, nepletu se? Drahá sestřičko”řekl to tak sladce, až mi z toho bylo zle.

„Pleteš, a už mi nikdy takhle neříkej, myslím, že jsem ti dala dost jasně najevo, že s touhle rodinou končím” vyprskla jsem mu to do ksichtu.

„V tom případě to byl Regulus Black, můj přítel, ale bohužel nedopadl dobře a ty dopadneš stejně” ignoroval to co jsem předtím řekla, tuto větu pronesl chladně a hned na to vytáhl hůlku. Svoji jsem neměla u sebe, takže jsem se nemohla bránit.

„Luciusi, co to-”

Avada Kedavra” vyslovil to chladně a úplně bez citů, tím moje věta neskončila a já jsem padla na zem.

A to byl den, kdy jsem zemřela.

𝓣𝓱𝓮 𝓮𝓷𝓭


konec druhé části je tu, doufám, že se vám líbila a na mém profilu můžete najít finální část, která bude o dceři rega a bei <3

krev není vše II. : lady black  | hp ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat