1. února Čtvrtek
Zítra s Justinem odjíždíme. Ale prvně jsem se rozhodla, zajít k doktorce, protože je mi poslední dobou dost blbě. Oblíkla jsem si kabát a vyšla do chladného dne. Otevřela jsem svoje auto a nasedla. Vložila jsem klíčky do zapalování a vyjela z příjezdové cesty.
Jela jsem pomalu, protože silnice klouzali. Naštěstí nebyla žádná kolona, takže jsem u doktorky byla za 20 minut. Zaparkovala jsem, hodila si klíčky a mobil do kapsy kabáty a vystoupila. Zamkla jsem auto a vydala jsem se k mé doktorce. Čekárna byla poloprázdná, takže jsem si zatím sedla na židly a otevřela první časopis, který mi padl pod ruku.
Po čtvrt hodině mě sestřička zavolala do ordinace.
"Dobrý den" pozdravila jsem a pověsila si kabát na věšák.
"Zdravím Olivie" usmála se na mě doktorka. Vždycky mě oslovala celým mým jménem. "Tak se posaď a řekni mi, co tě trápí" ukázala na židly a já poslechla.
"Už pár dní mi je dost blbě. Po ránu zvracím a někdy se mi točí hlava" vysvětlila jsem jí svoje problémy.
"Tak se na to koukneme" ukázala na lehátko. Stoupla jsem si a lehla si nahoru na lehátko. "Vyhrň si triko" vzala jsem za lem trička a vyhrnula jsem ho nad prsa. Doktorka vzala nějaký gel a rozetřela mi ho po břichu. Potom vzala skener na ultrazvuk a začala mi s ním projíždět po břichu. Chvíli se dívala na monitor, když jsem se tam koukla já uviděla jsem jenom nějaký šmouhy.
"Můžeš si utřít" podala mi kapesník a něco zapisovala do složky. Utřela jsem si břicho a stáhla jsem si triko. Doktorka dopsala a koukla se na mě.
"Gratuluju" usmála se.
"K čemu?" zeptala jsem se nechápavě.
"Budeš maminka" vysvětlila. Můj svět se rázem zastavil. Seskočila jsem z lehátka a začala horlivě kroutit hlavou.
"To nemůže být pravda" šeptala jsem. "Kolik stojí potrat?" zeptala jsem se hned.
"Olivie!" řekla přísně. "Když půjdeš na přerušení těhotensví, už nikdy třeba nebudeš mít dítě" připomněla mi riziko.
"Vy mi do toho nemáte, co říkat!" vyjela jsem na ní, ikdyž jsem nechtěla. Vzala jsem si kabát a vyběhla z ordinace. Bylo mi jedno, že na mě doktorka volá, abych se vrátila. Vyběhla jsem ven, kde začalo sněžit. Rychle jsem otevřela auto a vlezla dovnitř. Silně jsem zabouchla dveře. Po tváři mi už tekli vodopádem slzy.
"Sakra!" vykřikla jsem a bouchla rukou do volantu. Nemůže být pravda, že čekám dítě. Prostě nemůže! Nemůžu mít dítě!! Co na to řekne Justin? Musím jít na potrat! Nemůžu si ho nechat! Jsem mladá! Mámě bylo aspoň 20, ale já mám 18náct. Nemám dodělanou školu. Nemám naprosto nic...
Opřela jsem hlavu o volant a rozplakala se ještě víc.
Dojela jsem domů. Když jsem otevřela dveře a vešla dovnitř ucítila jsem vůni čokoládové dortu. Něco se muselo stát, máma nikdy nedělá čokoládový dort. Jenom, když se něco děje.
"Livie musíme si promluvit!" zavolala na mě z kuchyně. Vyzula jsem si boty a vešla do kuchyně. Táta byl ještě v práci a Alex seděl v dětské židličce a jedl kuličku. No spíš je házel po celý kuchyni.
"Děje se něco?" zeptala jsem se a usadila se na židly u stolu. Máma odložila utěrku a od kuchyňské linky se na mě otočila. Založila ruce na hrudi.
"To by si mi měla spíš říct ty ne? Volala mi tvoje doktorka" sklopila jsem pohled na své ruce a znovu jsem ucítila štiplavé slzy.
"Co bys chtěla slyšet?" zeptala jsem se. Slyšela jsem jak si máma povzdychla a sedla si na židly naproti mě. Chytla mě za ruku.
"Co budeš dělat?" koukla jsem se na ní a viděla její ustaraný výraz.
"Já nevím" zašeptala jsem "Možná půjdu na potrat. Ještě se na to necítím a Justin určitě taky ne"
"Ví to?"
"Ne... víš to jenom ty"
"Tak jak můžeš vědět, co bude chtít Justin?" nadzvedla jedno obočí a vytáhla Alexe ze židličky. Položila si ho na nohy. "Já taky nechci být babičkou ani ne ve 40ti" zasmála se. "Ale kdyby ses rozhodla si to malé nechat, a to doufám, že ano, tak ti s tátou pomůžeme" slzy se už dostali ven.
"Děkuju" vzlykla jsem.
Nervozně jsem přešlapovala před Justinovim domem. Rozhodla jsem se mu to říct, než odjedeme. Tedy jestli s ním po tomto vůbec odjedu. Konečně jsem se odvážila zazvonit. Uslyšela jsem jak někdo běží po schodech. Následně mi otevřel Justin dveře. Prohlídla jsem si ho. Měl jenom kraťase a mokré vlasy.
"Ahoj shawty" rozzářil se. "Právě jsem vylezl ze sprchy" přitáhl si mě k sobě a políbil. "Neměla by ses balit?" usmál se.
"Musím ti něco říct" musel poznat podle mého hlasu, že se něco děje. Přikývl a pustil mě do domu.
"To jsi ty Livie?" uslyšela jsem Pattie z obyváku.
"Jo ahoj" ozvala jsem se. Potom jsem šli k němu nahoru. Justin zavřel dveře. "Měl by ses posadit" řekla jsem.
"Zníš vážně" řekl a sedl si na postel.
"Taky to vážný je" přikývla jsem a založila ruce na hrudi. Najednou mi byla strašné zima.
"Prosím neříkej mi, že se mnou nepojedeš" řekl a jeho hlas zněl smutně.
"Já chci jet" uklidnila jsem ho. "Tedy pokuď o tom budeš potom pořád stát" dodala jsem. Justin mě pobízel, abych mu to konečně řekla. "Justine jsem těhotná" vyhrkla jsem rychle a sklopila pohled na zem.
Když Justin nic neříkal, tak jsem se na něho koukla. Díval se na mě, bez náznaku emocí. Potom si stoupl a došel ke mě. Čekala jsem, co udělá. Myslela jsem,že odejde, ale on se přede mnou zastavil a vzal mě za ruku.
"Co budeme dělat?" jeho hlas zně vystrašeně. Ale potěšilo mě, že se nezeptal, co budu dělat já.Bere nás společně.
"Já nevím" zašeptala jsem.
"Liv já nechci to dítě zabít" pohladil mě po tváři. "Ale taky po tobě nechci, co nechceš ty" zadívala jsem se mu do očí.
"Ty by sis ho nechal?" zeptala jsem se a poprvé se usmála. Justin přikývl.
"Budu ho milovat" políbil mě na nos.
