O 2 měsíce později:
Stojím před kostelem, vedle táty. Všichni hosté včetně Justina jsou už uvnitř. Bříško už mi jde trochu vidět, ale ještě to není tak hrozné.
"Jsi si jistá, že to chceš udělat?" zeptal se mě se smíchem táta. Koukla jsem se na něho a pohladila si svoje bříško.
"Ano." přikývla jsem.
"Dobře." usmál se na mě. Věnoval mi pusu na čelo ve chvíli, kdy se otevřeli dveře kostela. Slyšela jsem ozvěny skladby, kterou Justin složil pro tuto chvíli. Viděla jsem ho před sebou v sako.
Usmál se na mě a nadzvedl obočí. Tiše jsem se zasmála a radši jsem se koukla na ostatní. Všichni se na mě obdivně koukali. Slyšela jsem jak říkají, že mi do sluší. Že jsem nádherná nevěsta.
Vydali jsme se s tátou k mému novému životu. K Justinovi. Na každém kroku jsem cítila nějaký pohled. Byl tu Fredo, Lucy, Chaz, Ryan i Lotty. Babička s dědou, máma s Alexem na klíně. Pattie, Jaxon, Jazzy a Jerremy. Všechni na kom nám záleželo tu byli.
Došli jsme až k Justinovi. Táta s úsměvem podal mou ruku Justinovi. Justin potichu poděkoval a pomohl mi na stupínek u oltáře.
"Sluší ti to." usmál se.
"Děkuju." špitla jsem.
"Jsme tu, aby jsme spojily tyto dvě duše." začal kněz. "Olivii Clarks a Justina Biebera. Přejdeme na sliby." Justin začal. Díval se mi přitom do očí.
"Chci s tebou strávit zbytek života Liv." usmál se. "Ve zdraví i chudobě. S našima dětma. Probouzet se vedle tebe. Usínat vedle tebe. Jíst tvé vynikající jídlo." hosté se zasmáli. "Postarám se o tebe. Vždy a napořád." usmál se.
"A teď ty Olivie." pobídl mě kněz. Nadechla jsem se a dala se do své řeči.
"Nikdy bych si nemyslela, že budu milovat zrovna tebe." hosté se znovu zasmáli včetně Justina. "Ale je to tak." pousmála jsem se. "Teď tu stojím s tebou a čekám naše děti. Které budou jistě po tobě. Takže Justine ve zdraví i chudobě se chci stát tvojí ženou."
"Ptám se vás Justine Biebere, berete si Olivii Clarks?" kněz se otočil na Justina.
"Ano." řekl nahlas.
"A ty Olivie Clarks? Bereš si Justina Biebera?"
"Ano." usmála jsem se.
"Vyměňte si prstýnky." doběhla k nám Jazzy s Jacksonem. Oba jsme se na ně usmáli a vzali si prstýnky. První mi ho navlíkl Justin. Udělala jsem to stejné. "Tímto vás prohlašuji za manžele. Můžete políbit nevěstu. Přivítejte potleskem novomanželé Bieberovi." ozval se potlesk, ale ten jsme nevnímali. Justin si mě přitáhl k sobě.
"Miluju tě paní Bieber." zašeptal mi než mě políbil.
O 5 měsíců později:
"Justine můžeš si pohnout?" zařvala jsem. "Rodím a docela dost to bolí!"
"Jo už jdu." Justin udýchaně doběhl ke mě a pomohl mi do auta. Sám si sedl za volant a rozjel se do nemocnice.
Hned jak jsme přijeli mě vzali na sál. Justin šel samozřejmě se mnou.
"Tak mladá maminka." usmála se doktorka. "To bude radost rodit." pousmála jsem se na ní, ale nezadusila jsem výkřik. "Tak jdeme na to. Zatlačte." Poslechla jsem a zatlačila.
Než jsem se nadála uslyšela jsem dětský pláč.
"Gratuluji je to chlapec." koukla jsem se na Justina. Dva kluci, no to bude super. Nenechali jsme si říct, co tu bude. Mělo to být překvapení. A takhle to dopadá.
"A teď ten druhý. To zvládnete. Uděláme to jako předtím." přikývla jsem a znovu zatlačila. A potom znovu a znovu. Tomuhle miminku se nechtělo tak jako jeho bráškovi. Když jsem zatlačila tak po 10té, konečně jsem uslyšela pláč.
Justi jako u prvního ustřihl pupeční šňůru. Potom si ho sestřička odnesla. Justin se ke mě sklonil a políbil mě do vlasů.
"Zvládla si to." zašeptal. Přikývla jsem. Natáhla jsem se, jestli mi nenesou miminka.
"Teď vás odvezeme na pokoj." řekla doktorka. "Miminka uvidíte potom." přikývla jsem.
"Hned za tebou přijdu." křikl Justin, když mě odváželi.
Ležela jsem v posteli, když se konečně otevřeli dveře a v nich stál Justin s dvěma uzlíčky. Došel ke mě a podal mi je. Byli nádherní. Oba měli čokoládové oči.
"Noah a Nathan." zašeptala jsem. "Ahoj kluci." usmála jsem se na ně. Justin si lehl vedle mě a vzal je za malé ručičky.
"Jsou tak malincí." řekl. "Bojím se jich jenom dotknout."
"Já taky." přikývla jsem. "Jako by byli z porcelánu."
"Jsou naši." řekl nevěřícně Justin.
"Jo." usmála jsem se. "Jen a jen naši."
O pět let později:
"Nathane vrať tu hračku Noahovi!" okřikla jsem ho, když si hráli v trávě. Byli jsme na grilovačce u mých rodičů. Byla tu i Justina rodina. Nemohla jsem uvěřit, jak rychle ten čas uběhl.
Nathanovi a Noahovi už bylo pět let.
"Alé mámi." řekl Nathan, a už mi chtěl říct, nějaký argument, ale Justin ho přerušil.
"Nathane máš svojí hračku." řekl. Nathan se zamračil a vrátil hračku Noahovi. Koukla jsem se vedle sebe do kočárku. Měli jsme půl roční holčičku Cassie. Spokojeně spinkala a cumlala svůj dudlík.
Konečky prstů jsem jí pohladila po tvářičce.
Nathan, Noah a Alex ke mě přiběhli.
"Můžeme si vytáhnout kola?" zeptal se Noah.
"Jasně." usmála jsem se na ně. Usmáli se odběhli. Justin si stoupl za mě a objal mě okolo ramen. Seděla jsem na židli se sklonil.
"Jsou po mě, co?" zeptal se smíchem.
"Úplně." přikývla jsem. Byla to pravda. Jakoby mu z oka vypadli. Hnědé vlasy a čokoládové oči. A ke všemu ten úsměv. Až vyrostou žádná holka jim neodolá.
"Ale Cassie bude nádherná po tobě." zašeptal mi do ucha.
"To jo." usmála jsem se a koukla se na toho andílka v kočárku. Na rozdíl od kluků měla světlé vlásky a modré oči.
Justin si sedl na židli vedle mě a vzal mě za ruku. Přitom se koukl na Cassie.
"Nemůžu uvěřit, že jsme to dotáhli tak daleko." usmál se.
"Já taky ne." usmála jsem se. Koukla jsem se na Justina a setkala se s jeho pohledem.
"Jsem rád, že to tak dopadlo Liv." řekl. "Že jsme ty a já. Máme nádherné děti, a nehorázně tě pořád miluju."
"Já tebe taky." přikývla jsem. "A navždy budu." naklonila jsem se k němu a přitiskla rty na jeho.
"Blé." ozvali se kluci. Já, Justin a všichni ostatní jsme se začali smát. Položila jsem si hlavu na Justinovo rameno a nechala se obejmout. Dívala jsem se jak si kluci hrají a jezdí na kole.
Byla jsem ráda, že jsme se přestěhovali sem. Protože kdyby jsme to neudělali, tak bych neznala Justina a nevedla tak nádherný život.
Takže toto je konec :) Jsem ráda, že jste mě touhle povídkou provázeli :))
