𝙒𝙝𝙖𝙩 𝙞𝙛 𝙄 𝙡𝙞𝙠𝙚 𝙩𝙝𝙚𝙢 𝙗𝙤𝙩𝙝?

12 (non texting)

Bylo něco kolem půl jedné odpoledne a Jungkook už čekal na autobusové zastávce na svou matku. 

Nikdy s ní neměl žádné velké spory, ale i tak nechtěl aby přijela. 

Bylo to tím, že je nejmladší a jeho sestra se o rodinu moc nezajímala, takže se o něj matka starala až příliš. Proto se taky hned co nastoupil na střední odstěhoval na intr, a když bylo Jiminovi osmnáct a koupil si byt, tak se na chvíli nastěhoval k němu a po pár měsících mu rodiče koupili hned byt vedle a konečně mu dovolili bydlet sám. Teda musí jim psát každý den, že je v pořádku a Hoseok se za ním musí aspoň jednou týdně stavit a potvrdit jeho matce, že je v pořádku. 

Častokrát si Jungkook říkal proč jeho matka Hoseokovi tolik věří, když se často chová jako neskutečný idiot, ale už se několikrát přesvědčil, že je Hobi zodpovědný a když chce, tak i chytrý. Vlastně Hoseok je přímo boyfriend materiál, jen to není Jungkookův typ, jak už několikrát zvýraznil svému otci co má pořád blbé narážky na to, že je to dokonalý partner. 

Jeho otce má rád a to nejen kvůli tomu, že ho nechává na pokoji, na rozdíl od matky, je taky jediný člen rodiny co ví že je homosexuál. 

Teď má ale Jungkook jiné starosti než přemýšlení nad tím, že jeho matka nic neví nebo, že se mu jeho otec pořád snaží dohodit Hobiho. Co když se jeho matce na bytu nebude něco líbit? Nebo co když někdo z kluků řekne něco nevhodného? Věděl, že Hobi nebo Jimin s Jinem by nikdy nic neřekli, ale co trojice idolů? V podstatě je nezná a už si je zve k sobě domů. Lhal by kdyby řekl, že nemá žádné obavy...

Čekal ještě dalších pár minut, ale potom autobus přijel a jeho matka se k němu už tlačila skrz davy dalších lidí. 

,,Jungkookie!" vykřikla a snažila se k němu rozběhnout, bohužel její boty na jehlách jí v tom bránily. 

,,Ahoj mami." odpověděl a trochu se pousmál. ,,Co kdybys mě provedl po Soulu?" zeptala se s úsměvem a už se rozcházela, jí neznámým, směrem. Kook nad tím jen pokroutil hlavou, ale vydal se za ní. 

Mezitím co se Jungkook se svou matkou procházel, u Jina a Hobiho doma vládl chaos.

,,Do prdele Seokjine! Já tě zabiju! Já přísahám, že tě zabiju!" rozkřikl se Hoseok tak nahlas, že to museli slyšet všichni okolo. 

,,Hobi, uklidni se jo? Klid. Vždyť to není tak zlé, mohlo to být i v jídle." snažil se Seokjin uklidnit situaci. Opravdu netoužil po tom, aby ho jeho kamarád zmlátil dildem co držel v ruce. 

,,Já ti říkám, ještě jednou uvidím tvoje krémy a make-up, nebo co to všechno je, v ledničce tak ti vrazím to dildo nasucho do prdele!" křičel dál Hoseok. Byl neskutečně moc naštvaný, vždyť on to tolikrát říkal, ale jeho kamarád ho nikdy neposlechl.

,,Hoseoku klid, já se tě vážně bojím už. Je to přece trocha krému v lednici." řekl Jin a začal pomalu couvat. Bylo to snad poprvé co viděl Hoseoka takto naštvaného. On byl ten vždycky šťastný a pohodový člověk, ale od rána nevylezl z pokoje a teď je půl jedné odpoledne a on mu vyhrožuje kvůli troše vylitého krému. 

Najednou se Hoseok zastavil a vztek z něj opadl, teď to spíš byla lítost. Moc litoval toho co udělal. Nikdy si nechtěl nic vylévat na svých přátelích. ,,Promiň." bylo jediné co řekl než odešel zpátky do svého pokoje, kde se zamknul.

Seokjin byl zmatený, ale usoudil, že bude lepší ho nechat chvíli být. Radši rychle uklidil rozlitý krém a na své věci si vyřadil celou jednu poličku, aby Hobimu nezavazely. Nevěděl co mu je, ale doufal, že to bude brzo v pořádku. 

No a ve třetím bytě měli zase úplně jiný problém. Jediný kdo byl dneska v pohodě byl Jimin.

,,Kluci, já tam vážně nechci. Dva z nich jsem ještě ani neviděl a moc se mi nechce někam chodit celkově." řekl už vyčerpaně Yoongi. Vážně nechtěl na poslední chvíli říct, že nepřijde, ale docela se toho hromadného setkání bál.

,,Yoongi, nikdo tě nenutí tam jít pokud vážně nechceš, ale myslím si, že by ti to vážně prospělo. Od té nehody se nestýkáš s lidmi. Bojím se o tebe hyung a ty se mnou nemluvíš. Už ani nevím kdy naposledy ses mě aspoň zeptal jak se mám." řekl mu na to trochu posmutněle Taehyung. Všechno se poslední dobou motalo a nikomu se to nelíbilo. 

,,Od toho máš Jungkooka ne?" odsekl na to Yoongi. Uráželo ho, že si Taehyung myslel, že pro něj nic neznamená a podráždila ho zmínka jisté nehody. 

,,Aha, tak já asi půjdu za Jungkookem, nechci tě otravovat." řekl zklamaně Tae a odcházel z místnosti. Na to ho ale Yoongi zastavil a obejmul. ,,Promiň, to jsem nechtěl říct. Nechci aby jsme i my měli mezi sebou spory jo? Mám tě rád i když to nedávám najevo." řekl velmi tiše Yoongi a Namjoon stojící kousek od nich se mírně pousmál. 

,,Dobře stačí, jsi moc malý na objímání." zasmál se Taehyung a svého hyunga pustil. ,,Nech moji výšku na pokoji, aspoň mám swag na rozdíl od tebe." bránil se okamžitě Yoongi. ,,A k tomu Jungkookovi půjdu, pokud tě to přesvědčí, že se umím i bavit." dodal k tomu rychle a pak odešel do pokoje. 

,,Ha! Zase jsem ho dostal." zasmál se Taehyung a byl na sebe náležitě pyšný. ,,Aby někdy nebylo po tvém." zakoulel očima a se smíchem se vydal pryč.

___

Původně to měla být jenom jedna kapitola co nebude texting, ale nějak jsem se rozepsala a už teď to má skoro 1000 slov takže to bude na dvě části a omlouvám se za týdenní zpoždění-

Zároveň ještě pracuju na další ze série krátkých ff xD takže doufám, že to stihnu v pohodě  části budou vycházet pravidelně.