Me and you // Tom Holland

2| Rozhovor

Zase nová škola. Kolik jsem jich už si vyměnila? Už si ani nevzpomínám. Moji pro teď náhradní rodiče mi koupili nový batoh a pomůcky. Pomůcky mi Rachel koupila včera, když jsme jely nakupovat. Batoh pro mě měli dřív, to ani nevěděli jestli k ním půjdu. Na vybranou jsem zrovna neměla.

Mohla jsem jít do dětského domova, ale když jsem tam byla naposled, malém jsem se zbláznila. Kdo nebyl v dětském domově, nikdy nepochopí to trápení které tam je.

Společně s Mikem jsem vešla do budovy školy. Nikoho má přítomnost nezajímala, za to jsem byla ráda. Kdo by si mě asi mohl tak všímat, že jo. Našla jsem si svou skříňku, do které jsem dala zbytečnosti z batohu. Takže vlastně všechno, jen ne pouzdro a sešit. Zorientovala jsem se a našla svou třídu, kde budu mít právě hodinu. Chemie, jak zajímavý a nepotřebný předmět pro mou existenci.

Sedla jsem si do volné lavice. Modlila jsem se aby si ke mně nikdo nesednul, nestojím o žádnou společnost. Bůh měl ale od začátku v plánu úplně něco jiného. Místo vedle mě obsadil hnědovlasý kluk. Otočila jsem se abych se rozhlédla jestli není místo někde jinde, protože důvod proč si sednul zrovna vedle mě by byl jen protože žádné jiné volné místo není. Ne jedná holka mě právě probodavala pohledem. Panáček bude asi populární. 

,,To je naše místo!" přišla k mé lavici jedna nafintěná princezna a za ní dvě další. Paráda. ,,Tome, ty samozřejmě můžeš zůstat. Ty," ukázala na mě. ,,Odejdi,"

Opravdu by mě zajímalo jak se chtějí vejít do jedné lavice, když si tady můžou sednou jen dva. Když počítám tohohle fuck boye tak jsou čtyři a za námi ani před námi není místo. Navíc mi nikdo nebude říkat kde si sednout!

,,Máte chodit dřív. Nejsem tvůj pes abych tě poslouchala na slovo, takže jestli někdo odejde, budete to vy," snažila jsem se co nejsladčeji usmát. Všechny tři hraně zalapaly po dechu. Kluk vedle, Tom jestli si dobře pamatuju, v sobě dusil smích.

,,Ty tady budeš asi nová, viď?" uchechtla se nejspíš ta hlavní z celé party. Máte někdo nějakou cenu? Za její bystrost by si ji zasloužila. ,,Jedno z pravidel je, že když tě požádáme aby jsi odešla z našeho místa, odprejskneš," vyprskla. Zůstala jsem zcela v klidu. Myslí si, že když se ji tady skoro každá bojí, já budu taky, ale já fakt nejsem ta správná, která by dělala to co se ji řekne. Většinou dělám opak.

,,Ani kdyby jsi klečela na kolenou a škemrala, já se odsud nehnu," mrkla jsem. Myslím, že se mi podařilo ji naštvat. Nejspíš si udělat nepřítele po zbytek střední.

,,Neskončily jsme," projela si mě jedovatým pohledem a pak se svými kamarádkami odešla někde dozadu.

Hodina po chvíli začala a nikdo ani nedutal. Tenhle učitel má nejspíš respekt studentů. Jeho vysvětlovaní jsem ale vůbec nechápala.

Kluka vedle sebe jsem si moc nevšímala, jen periferně jsem viděla, že se na mě občas koukne. Jen co zazvonilo, ze třídy jsem vyšla jako první, myslím, že jsem byla rychlejší než střela.

V ostatních hodinách se nedělo nic moc zajímavého. Vysvětlovali látku nebo probírali něco ne moc podstatného, většina spala, včetně mě.

Nastala ta nejlepší část školy. Oběd. Vzala jsem si tácek s obědem a šla hledat místo, kde si sednout. Všude bylo plno, jen jedna holka seděla u prázdného stolu. Vydala jsem se ke stolu. Seděla ke mně zády, nemohla mě vidět, proto se možná lekla. Ze slušnosti jsem ji pozdravila a pustila se do jídla.

,,To dneska v chemii s Donnou bylo super, nikdo si na ní takhle netroufne," z ničeho nic promluvila. ,,Já jsem Claire, mimochodem," představila se mi.

,,Holly," usmála jsem se. Za celou dobu co jsme byly v jídelně jsme nebyly zticha. Zjistila jsem, že Tom Holland, kluk co vedle mě seděl na chemii, je herec ale teď se vrátil do školy, jelikož skončil natáčení. Já být herečka, kašlu na střední a jdu do Hollywoodu.

Claire mi po obědě zmizela u skříněk a já šla čekat na Viky před její školu. Obě školy jsou vedle sebe, takže jsem nemusela chodit bůh ví jak daleko. Nedívala jsem se při chůzi moc před sebe, spíš mě zajímaly moje boty. Na to jsem doplatila, když jsem do někoho narazila.

Podívala jsem se kdo to je. Měla jsem opravdu štěstí. To ano Holly, to máš, stojí před tebou slavný herec osobně.

,,Promiň," Řekli jsme oba najednou.

,,Ty jsi ta nová... Ehm..." Začal přemýšlet nad mým jménem. Nechtěla jsem ho nijak trápit tak jsem mu pomohla.

,,Holly,"

,,Ajo, promiň. Já jsem Tom," Mile se usmál.

No fakt? Nekecej. 

,,Já už půjdu, snad si někdy ještě pokecáme na pěti sekundový rozhovor," Řekla jsem svůj blbej vtip, na nic jsem pak nečekala a šla rovnou ke škole Viky. Za sebou jsem slyšela větu: ,,Já doufám, že bude delší než pět sekund,"

Nevím proč ale musela jsem se usmát. Já v to doufám taky.

S Viky jsme přišly domů. Všechno jsem udělala podle ranních instrukcích. Udělala jsem s ní úkoly a pak s ní šla do aerobicu. Měla by nás tam už čekat Rachel.