Me and you // Tom Holland

18| Dokonalá chvíle

S Tomem jsem šla rovně chodbou v jeho domě, která vedla do místnosti, kde by se měli nacházet jeho rodiče. Jsem nervóznější víc než kdy dřív. Přežila jsem i horší věcí, potkat Tomovy rodiče snad nebude tak strašné. Čí, víc jsme se blížili do místnosti, tím víc jsem se mi stahoval žaludek z nervozity. 

 Jen co jsme se objevili v kuchyni, okamžitě se ke mně rozeběhl Paddy aby mě mohl přivítat. Trochu jsem na jedné noze zavrávorala ale udržela jsem se. Díky Paddymu se na nás obrátila pozornost všech v místnosti. Jen dýchej, nádech, výdech.

Tom si všimnul, že jsem trochu nesvá, proto mě chytil za ruku aby mi dál najevo, že je tady se mnou.

,,Ty budeš Holly!" Vyjekla nejspíš Tomova máma. Okamžitě mě obejmula jako bychom se znaly roky. ,,Jsem Nicol, Tomova mamka," řekla informaci kterou jsem si už domyslela. Snad si nebrala osobně to, že jsem ji úplně objetí neobětovala, když mám berle.

,,Já jsem Dominic, otec Toma," Podal mi ruku muž středního věku. Ruku jsem mu podala zpět. 

,,Tom říkal, že má novou spolužačku ale už vynechal to, že jsi hezčí než Jennifer Aniston," objevili se dva skoro totožní kluci. Při jejich pokloně jsem se neubránila úsměvu.

,,To je Harry a Sam. Jsou to dvojčata a jsou strašně otravní," Řekl poněkud žárlivě na dvojčata. Je mi jasný, že si je budu plést, i když nejsou úplně stejní.

,,Zmizíme odtud dřív než ti mamka začne ukazovat moje trapné fotky z dětství," Pošeptal mi do ucha Tom. Chtěl se otočit ale Nicol nás zastavila. 

,,To mám v plánu hned co si Holly sedne," Zasmála se. S nadšením se na Toma usměju. Tvářil se otráveně. 

,,Plomiň mi to láško ale malého Tommyho si nešmím nechat ujít," zašišlala jsem a dala mu pusu. Dobelhala jsem se k židli. Druhou židli po mé pravé straně obsadila Nikky. 

,,Pane bože, Tom byl tak roztomilý," Rozplývala jsem se nad Tomovy fotky jako dítě.

,,A teď se na něj podívej," Zažertoval jeden z dvojčat. Myslím, že to byl Harry?

Tom mu dal jeden pohlavek za urážku. Protočila jsem nad tím oči a dál poslouchala Nikky jak mi vyprávěla příběhy k jednotlivým fotkám.

Po "mučení" jak tomu říká Tom, mě zatáhnul do jeho pokoje. Ne doslova, cesta po schodech trvala dvakrát víc. Jeho pokoj byl dost útulný. Kousek od okna měl velkou postel, vedle ní malý stolečet s lampičkou a s dvěma forkami v rámečku. Jedna byla se mnou, kde mi Tom dává pusu a já to fotím jako selfie a kde jsem se chtěla tvářit roztomilé ale to se mi nepodařilo. Ovšem mi to udělalo radost. Druhá fotka byla s rodinou. 

Naproti postele měl malou skříň s postavičkami Avengers. Řekla bych, že je to malinko egoistické, ale nevadí. Nad skříňkou na zdi měl televizi. Pak stůl, normální velkou skříň s oblečením a dveře do neznáma, nejspíš koupelna.

Na kluka tady měl uklizeno. Já mám pokoj s Mikeem, takže já pořádek neznám. Sedla jsem si konečně na postel. Hned jsem se po ní rozvalila. Byla pohodlná. Z ní by mě nedostali ani bagrem. 

,,Já mít takovou postel, tak z ní už nikdy nevylezu," řekla jsem směr k Tomovi, který se usmíval jako sluníčko. 

,,To mám v plánu, zlatíčko," 

****

Pomalu jsem usínala na Tomové hrudi u nějakého filmu. Leželi jsme v posteli a Tom mě hladil po vlasech. To byl důvod proč se mi chtělo spát.

,,Spíš?" Zašeptal. 

,,Když mě tak uspáváš, nemám k tomu daleko," zašeptala jsem nazpět. 

,,To jsem tak nudnej?" Potichu se zasmál.

,,Jako vždycky ale navíc si pohodlný polštář," Víc jsem se k němu přitulila. Přišla jsem si jako štěňátko.

Dal mi malou pusu do vlasu a dál mě hladil. Dlouho to netrvalo a znovu promluvil. 

,,Můžu se tě na něco zeptat?" Jen jsem ze sebe vydala zvuk jako "hm" a aby pokračoval. 

,,Jak jsi se dostala do pěstounské rodiny?" Položil mi onu otázku.¨

Na to se chtěl zeptat už dřív, jen na to neměl odvahu. Ale zničil tuhle dokonalou chvíli. Měla jsem dělat, že spím a neodpovídat. 

Sedla jsem si a podívala se na něj. Nevím jestli mu to říct. Nikdo to neví, ani Claire a to ji říkám i to, co mám k večeří. Možná bude lepší, když to někomu konečně řeknu. A bude asi lepší, že to bude zrovna Tom.

,,Moc si to nepamatuju, bylo mi asi pět. Byla jsem s mámou na pouti nebo v zoo, to už si moc nepamatuju. Šla jsem krmit ovečky, tak to byla asi zoo," uvážila jsem. ,,Když jsem se otočila k mámě, nebyla tam. U policejního auta jsem čekala až mě vyzvedne ale nikdo nepřišel, takže jsem nakonec skončila v děcáku. První týden jsem čekala a doufala, že si pro mě přijde ale vzdala jsem to. Byla jsem u různých rodin ale vždy jsem utekla, protože jsem ji hledala ale nikdy jsem ji nenašla. Přestalo mě to bavit tak jsem zůstala u Rachel a Kaia," Řekla jsem ve zkratce svůj životní příběh. 

Když jsem si na to teď vzpomněla, chtělo se mi brečet. Chvíle, kdy jsem doufala, že budu zase s ní bylo nespočet. Už jsem na to moc nemyslela, když už mám rodinu, která mě má ráda jako vlastní. 

,,Promiň, nechtěl jsem tě rozbrečet," Obejmul mě. ,,Ale jsem rád, že si mi to řekla a zase neutekla,"