16| Hysterka

90 10 5
                                    

Seděla jsem s Tomem na dece uprostřed louky a pozorovali jsme západ slunce. Hlavu jsem měla poleženou na jeho rameni a Tom mi vyprávěl pár svých zážitku ať už s rodinou nebo s kamarádky. Měla jsem zavřené oči a poslouchala jen zvuk jeho hlasu.

Už to bylo něco málo přes dva týdny co jsme s Tomem spolu. Upřímně jsem teď nejšťastnější člověk na světě. Každopádně plán, že to nikomu nebudeme říkat se nepovedl. Claire s Harrisonem nějakým způsobem to zjistili, ale slíbili, že to neřeknou dokud to neuděláme my.

Za těch sedmnáct let, skoro osmnáct, jsem se necítila víc úžasně jako za posledních pár dní. Jsem ráda, že jsem zůstala u své náhradní rodiny, kdo ví kde bych teď byla kdybych se rozhodla utéct. Možná přeci jen ty špatné věci měly svůj důvod.

,,Nad čím přemýšlíš? Jsi až moc ticho," Zeptal se Tom, když mu došlo, že na jeho vtipné historky nemám žádnou štiplavou poznámku.

,,Nad ničím důležitým," Odbyla jsem ho krátkou odpovědi s úsměvem. Nadzvednul své obočí jako náznak, že to chce vědět.

,,Jen jsem přemýšlela co jsem musela zažít abych našla konečně někoho jako ty," Stále jsem se usmívala. Na jeho tváři se objevil ještě širší úsměv než byl do teď.

,,Tak nad tím nepřemýšlej, protože už si mě našla," Snažil se zavtipkovat ale to se mu nepodařilo. Pobaveně jsem zvedla oboči.

,,Tenhle vtip byl špatnej i na tebe, Hollande," Vysmála jsem se mu. Herecky se chytne za srdce a dělá jak moc mu to ublížilo. Zašišlala jsem pobaveně "Promiň," a dala mu pusu. Moje šišlání vždycky zabere. Teď to nebyla výjimka. 

Slunce už nebylo skoro vůbec vidět, tak jsme se vydali domů. Už jsem byla celkem unavená, i když nebylo zase tak pozdě. Kousek od mého baráku jsme se zastavili. Nechtěla jsem aby nás kdokoliv z mé rodiny viděl, proto jsme za rohem ulice.

,,Vážně už musíš jít?" Udělala jsem psí oči. Jsem sice unavená ale raději bych usínala vedle něj.

,,Uvidíme se zítra, to vydržíš," Chytil mě za pas a přitisknul mě k sobě na takovou dálku, že by se mezi nás nevlezl papír. Přitulila jsem se na jeho hruď a zběsile kroutila hlavou, že nevydržím. 

Teď jsem si opravdu přišla jako mála holka, nebo jsem až moc zamilovaná. Nechtěla jsem ho pustit a myslím, že jemu to nijak nevadilo, ale asi takhle moc dlouho zůstat nemůžeme.

,,Zavolám ti na dobrou noc, neboj," Slíbil. Jen jsem smutně zamručela a odtáhla se. Na konec jsme se dlouhým polibkem rozloučili.

****

Kreslila jsem si do sešitu malé obrázky, hodinu jsem moc nevnímala. Mám na to jen jeden důvod: Je to nuda. Navíc jsem toho moc nemohla naspat, protože Mike si opět někam vyrazil, tentokrát přišel dost pozdě. Celou dobu jsem se o něj bála, nebral telefon a jeho kamarádi o něm taky nevěděli. 

Přesto, že můj nevlastní bratr má nějaké trable musím sedět ve škole a nemůžu mu pomoct. Je mi jasný, že to udělal opět z toho jeho zoufalství a štve mě to.

Položila jsem si hlavu na stůl a na chvíli zavřela oči. Na to hned zazvonil zvonek na konec hodiny. Povzdechla jsem si, sbalila si věci z téhle hodiny a šla na tělocvik. V dívčí šatně jsem se převlékla a šla čekat před šatny. 

Po chvíli vyšel z pánské šatny Tom s Harrym. Musela jsem se usmát na jeho účesem. Mírné rozcuchané, byl roztomilý. Tohle byla přesně ta chvíle, kdy jsem si říkala, že si to dokonalé a roztomilé stvoření nezasloužím a přesto je moje. 

Me and you // Tom HollandWhere stories live. Discover now