I'll call you mine (Marie Ulven X Bebe Rexha)

Girls

Marie:

Den jako každý jiný. Jedu ze školy domů, kde mě nečeká nic jiného, než se učit. Nenávidím učení.

Ve škole jsem dostala za pět. To zas doma bude.

Táta mi zemřel, když jsem byla malá. Nepamatuji si ho. Ale vím, že se od té doby matka hodně změnila. Nemá mě vůbec v lásce. Nenávidí mě.

A vlastně nikoho krom matky nemám. Chtěla bych někoho, kdo by mě měl aspoň trochu rád. Ale nikdo takový neexistuje.

Ve škole se se mnou nikdo nebaví. Nešikanují mě, to ne, jen pomlouvají a utahují si ze mě. Už mě to štve.

Došla jsem na zastávku a vešla do autobusu. Cesta bude dlouhá, tak si sedmu. Jediné volné místo bylo vedle mladé, dost pěkné slečny.

Zaklepala jsem ji zlehka na rameno, protože spala a zeptala jsem se "můžu si přisednout?"

Odpověděla ospalým hlasem "jiště." Na ten hlas už nikdy nezapomenu. Byl nádherný. Takový, jako žádný jiný.

Chvíli jsme jen tak seděly a potom jsem se ji zeptala kam jede. Stupidní otázka, ale já fakt nevěděla, jak začít.

Odpověděla, již plně při vědomí "domů, emm, ty myslíš zastávku, že?" Já jsem zůstala v šoku se na ni dívat. Musela jsem vypadat jako debil, ale ten hlásek byl dokonalý.

Jak jsem si uvědomila, že na ni hledím, odpověděla jsem "ne, myslela jsem to takhle" a usmála jsem se.

Úsměv mi oplatila.

Náš rozhovor takhle pokračoval, přičemž jsem se ji ptala na otázky kam chodí do školy, atd.

Moc jsem toho o ní nedozvěděla. Jen že má bratra a ráda zpívá.

Ona mluvila dost, ale já ji nevnímala. Vnímala jsem jen její božský hlas.

Potom přišla ta otázka, na kterou jsem nebyla připravena " máš kluka?" Zeptala se nevinně.

Já jsem nevěděla, co odpovědět. Ne kluka nemám, jsem na holky. Nebo: ne, ale chci. Nebo: ano, mám.

Vážně jsem nevěděla, ale nakonec jsem odpověděla jen "ne, nemám" ona se na mě podívala a řekla "já taky ne, ani nechci" v duchu jsem si říkala, jestli není taky na holky, ale mám často divné myšlenky.

Po chvíli jsem se ji zbaběle zeptala, zda mi nedá číslo.

A kupodivu ano, ta krásná holka, jmenuje se Bebe jsem se dozvěděla, mi dala svoje telefonní číslo! Jsem šťastná, jako nikdy.

Za chvíli byla moje zastávka a já vystoupila, přičemž jsem pořád myslela na tu dívku z autobusu. Doufám, že ji ještě někdy uvidím, ale pochybuji.

Došla jsem domů a otráveně pozdravila matku. Od té doby, co jsem ji řekla, že jsem na holky, tak mě přestala mít ráda.

Ve svém pokoji jsem si lehla na postel a s myšlenkou na dívku z autobusu jsem usnula.