Smrt patří k životu

seznámení

Bylo to o prázdninách. Když táta řekl že pro mě má překvapení. Byl tak maličký, tak bezbranný, tak úžasný, tak dokonalý, tak rozkošný. Vše mu zůstalo až do poslední chvíle. Do chvíle než naposledy vydechl. No nic, ale od začátku. Táta mě poslal na dvůr. Když jsem tam došla nikdo tam nebyl. Najednou jsem ale uviděla jak ke mě jde hříbátko. Bylo samo. Já jsem tam stála a brečela radosti. Moje hříbátko. Nechala jsem ho dojít ke mě. Zdálo se mi že se usmívalo stejně jako já. Připla jsem ho na vodítko a šla s ním do stáje do volného boxu. "Tady je teď tvůj nový domov. Teď půjdeme dovnitř, vymyslíme ti jméno a pak štítek s tvým jménem dáme sem. Toto bude teď jen a jen tvůj box"
Asi po hodině vymýšlení jmen jsme se rozhodli. Jmenuje se Diego. Ještě chvilku jsem seděla u něj v boxu na seně. Pak jsem se rozhodla mu jít udělat štítek na box. Po cestě ze stáje jsem pozdravila táty koně který se jmenuje Kaštan. Došla jsem k tátovi a šli jsme udělat ten štítek. Hodil mě až ke stájí a já došla k Diegovi. "Ahuj Die, mám tu ten štítek" dala jsem mu štítek na box. Šla jsem k mamky koni. "Ahoj Auro, taky ti mamka chybí?" Zeptala jsem se. Aura souhlasné zařehtala. Šla jsem do sedlovým pro čistící prostředky a pro sedlo, uzdu a dečku. Vezmu Auru ven. Aura byla mamky kůň než mamka zemřela při autonehodě. Teď se o Auru starám já. Je to anglický plnokrevník. Vyčistila jsem jí a nasedlala a nauzdila jí. Vzala jsem jí před stáj a nasedla na ni. Tátovi to říkat nemusím. Počítá s tím. Vyjeli jsme směr do lesa. V lese jsme se rozběhly, je tak rychlá. Mamka měla štěstí že jí měla. A já mám štěstí že jsem měla nejlepší maminku má světě. Je to skoro půl roku co do ní narazil opilí řidič když jela domů. Ani jeden z nich to nepřežil. Auru jsem zpomalila. Otočila jsem jí a jdeme zpět domů. Už se začíná stmívat. Došli jsme domů už za tmy. Odstrojila jsem Auru, nakrmila koně, zavřela stáj a šla domů. Zavolal si mě táta. "Copak potřebuješ tati?" Zeptala jsem se "no víš Ann, máme finanční potíže a musíme prodat jednoho ze 4 koní, buď koně tvýho bratra kterého nikdo nejezdí, nebo tvého, pak je tu ještě můj a nebo tvé mamky" řekl táta. "Cože? Ty chceš prodat to jediné co máme? Víš snad že ja se Aury, Blacka, Diega ani tvého Kaštana nevzdám." "Ann, jinak to nejde. Půjde Black, je nebezpečný a ty jezdíš jen na Auře." "Tak dobře" řekla jsem a rozbrečela se.

Pokračování příště.