Smrt patří k životu

pozdravuj nahoře

Ráno zvonil budík a já byla bez nálady. V noci jsem blbě spala. Ještě se neví jak to dopadne. Oblékla jsem se a chvilku koukala z okna. Po chvilce jsem si vzala věci a šla se nasnídat. Seděl tam táta. Podíval se na mě a nahrnuli se mu slzy do očí. Nadechl se že něco řekne, ale jakoby mu v tom někdo zabránil. "Po škole s tebou chci mluvit." To je vše co řekl. Šla jsem rychle do stáje se podívat na Diega a všimla si že na Kaštanovo Boxu není štítek. V tu chvíli mi to došlo. Slzy v tátovo očích. Začala jsem brečet. Šla jsem do školy. S nikým jsem nemluvila. Nedokázala jsem ani vydat hlášku protože se mi pokaždé nahrnuli slzy do očí. Stále tomu nemůžu uvěřit. Třeba jsem se jen spletla. Nebo přehlédla. Určitě bude stát v boxu a čekat na další vyjížďku. Škola utíkala strašně pomalu a já pořád brečela. Konečně je konec. Rozhodla jsem se jít domů pěšky. Je to asi půl hodiny cesty. V půlce cesty jsem se rozhodla dát si sluchátka. Po nějaké době jsem došla domu. Vešla jsem do kuchyně a tam stál táta. Koukala jsem na něj a zase jsem začala brečet. "Takže už ti víš, že? Chtěl jsem ti to říct, ale nevěděl jsem jak." Koukala jsem na něj pohledem že to chápu a šla do pokoje. Udělala jsem si úkoly a začala prohlížet fotky s Kaštanem. Našla jsem fotku kde jsem na něm poprvé seděla

Flashback:
"Zase nový kůň tati?" "Ano, anglicky teplokrevník, budoucí šampion." Začal se taťka chlubit. "Co ti na něj řekne mamka?" "Utíkej pro ni ať se jde podívat."
Běžela jsem pro mamku
"Ten je nádherný." Začala se mamka rozplývat. "Můžu se svézt?" Zeptala jsem se. "Ano, půjde s tebou maminka." Začala jsem se radovat. Táta osedlal Kaštana a mamka mě vysadila. "to je nádhera." Začala jsem se rozplývat. Už jako malá jsem milovala projížďky.
Konec flashbacku

Utřela jsem si slzy a šla pověsit fotky na zeď vedle fotek s Blackem. Šla jsem do stáje a sedla si k Diavalovi do boxu. Začala jsem mu vyprávět vtipné i smutné vzpomínky s Kaštanem. Vypadám že mě vnímal a chápal. "Kde já bych bez tebe byla broučku můj." Ani neví co pro mě znamená. Seděla jsem tam asi 4 hodiny. Ze školy jsem omluvná dokonce týdne. Uslyšela jsem kroky tak jsem se zvedla a podívala se přes dveře boxu. Byl to táta. "Mám pro tebe překvapení, zítra to akorát vyzvednu." Usmál se na mě a odešel. Překvapení? Pro mě? To jsem zvědavá co to bude. Vyšla jsem z boxu a šla do sedlovým pro ohlávku a vodítko. Vezmu Diavala na procházku a možná zkusím lonžovat. Snad to půjde. Nandala jsem mu ohlávku a pripla ho na vodítko. "Půjdem na procházku. No ano. Na procházku." Vypadal jako kdyby se těšil. Vyšli jsme z boxu. Zastavila jsem ho a koukáme na naší starší dřevěnou bránu. Je hnědé barvy. Nadechnu se a udělám krok. Diaval mě následuje. Pomalu dojdeme k bráně. Naposledy jsem tudy šla s Kaštanem na procházku. Do školy chodím brankou na druhé straně statku. Podívala jsem se před sebe a vzpomněla si na ty nádherné časy. Jak mi vlály vlasy v sedle když jsme s Kaštanem tryskali. Podívala jsem se na Diavala a rozešla se vpřed. Diaval šel hned za mnou. Jdeme po krásné cestě kterou tvoří kameny a štěrk. Tato cesta vede na naší rozlehlou louku. Louka patří ke statku už od začátku. I tato cesta je naše. Došli jsme k začátku louky a já se na Diavala usmála. Rozběhla jsem se s Diavalem po louce a užívala si to. Kolem té louky jsou lesy. Část lesa patří nám. Tam jsem většinou trávila čas s Kaštanem. Po dvou hodinách jsme to obrátili abych stihla i lonžování. Po nějaké době jsme došli ke statku a já ho uvázala u stáje a došla pro lonžku. Prepla jsem ho a šla na kruhovku (p.a. nevím zda jsem to napsala správně, vypadlo mi to slovo 😂😂. Prosím kdyžtak mě opravte). Nešlo mám to. Ještě to neumí. Vyvedla jsem ho ven a pustím ho chvíli na pastvu aby se napásl a proběhl. Vzala jsem ho na pastvinu a pustila ho tam. Začal řechtat, vyhazovat a běhal. Bylo vidět že má radost. Šla jsem i pro Auru a to malé. Tomu ještě musím vymyslet jméno. Pustila jsem je k Diavalovi a šla domů.

Po dlouhé době jsem tu s novou kapitolou. Snad se vám líbí. Zkusím se vrátit ale nic neslibuju. veru_mendes omlouvam se za to co jsem provedla Kaštanovi. Sama jsem to obrečela. Ale neboj. Další kapitola bude lepší. Bude plná vzpomínek. Rovnou všem přeji dobrou noc