Šla jsem za tátou do kuchyně. "Co potřebuješ?" "Zachvíli začíná škola a já se chci zeptat jestli máš vše co potřebuješ." "Mám, ale kdyby něco tak přijdu." "Dobře, můžeš jít." Vzala jsem jablko a šla jsem do stáje. "Tak jsem tu Diego." Dala jsem mu jablko. Vzal si ho a snědl. Já se usmála. "Tak co, půjdem ven s Aurou?" Souhlasné zařehtal. Já teda došla pro čistící věci a oba koně jsem vyčistila. Pak jsem došla pro vodítko, sedlo, dečku a uzdu. Nasedlala a nauzdila jsem Auru a připla na Diega vodítko. Nasedla jsem na Auru a pobídla jí k chůzi. Ona se rozešla a malý Diego šel za námi. Jsem tak šťastná že můžu být s obouma dohromady a že se snesli. Aura bude držet dietu, přibrala a to docela dost. Sedlo nešlo pomalu zapnout. Zavolám veterináře a ten nám poradi co a jak.
Asi po hodině jsme došli domů a já zavolala našemu veterináři. Každou chvíli tu bude. Než dojel dala jsem Diegovi a Kaštanovi jídlo. Přijel veterinář a prohlíží Auru. "Tak už vím co jí je." "Ano?" "Aura........"
Tak co myslíte že tam bude?😉❤️
ČTEŠ
Smrt patří k životu
Teen Fictionbyl to nejlepší den v mém životě. dnes je ten nejhorší. ptáte se proč? protože zemřel. ptáte se kdo? byl to můj .......... další v příběhu
