Leanor Dawlishová nikdy nebyla nijak zvlášť statečná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že ji Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Jakýmkoliv náznakům nebezpečí se dál dlouhé roky vyhýbala a po škole ochotně zamířila do tepla a pohodlí kanceláře Minis...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„In vino veritas."
***
!! Kapitola obsahuje detailně popsané sexuální scény a je tedy určena výhradně plnoletým čtenářům !!
Svátky utekly jako voda a dům na Grimmauldově náměstí se postupně začal vyprazdňovat. Studenti se vrátili zpátky do Bradavic, Arthur nabral ztracené síly, a tak se s Molly přesunuli do Doupěte. Leanor brzy začala chodit zase do práce, ve které pod Popletovým vedením trávila dlouhé, přímo mučivé, hodiny. A Sirius Black si na tu náhlou změnu jen těžko zvykal a vůbec se mu nechtělo přivítat starou známou – samotu.
Dnes se ale blondýnce podařilo vyvlíknout z ministerských spárů o něco dříve. Těšila se na klid, pohodu a ticho její ložnice, kde po ní nikdo nebude nic chtít, a kde nebude muset poslouchat ty nesmyslné žvásty, ze kterých už byla vyčerpaná. Když se však přemístila do starobylého sídla Blacků, nic nebylo tak, jak si představovala, a její plány rychle nabraly nový směr.
Hned co otevřela dveře, ji do uší uhodil příšerný jekot Walburgy Blackové prolínaný hlasitým zpěvem, který rozvibroval úzké zdi a vrzavou podlahu.
„Siriusi Orione Blacku! Koukej tu příšernost okamžitě vypnout!" křičela stará žena z obrazu jako pominutá a hlas jí dokonce několikrát přeskočil. „Říkala jsem ti už několikrát, že nestrpím, abys v mém domě pouštěl cokoliv od té odporné mudlovské špíny!" Její slova však zůstala bez odezvy. „Tak slyšíš mě, ty jeden malej nevděčnej spratku?! Ty jedno zklamání, ty parchante, zrádce..."
Dál už ji Leanor odmítla poslouchat. Zvedl se jí žaludek z toho, jak hrozně dokáže vlastní matka mluvit o svém synovi a tak vší silou popadla závěsy a přetáhla je přes podobiznu paní Blackové, která i ji obdařila několika peprnými nadávkami, dokud její hlas dočista neutichl.
„Odporná ženská," zamumlala zhnuseně.
Když udělala několik kroků vpřed, aby našla místnost, ze které se hudba ozývala, všimla si, jak na oprýskaných schodech stál Krátura. Už se s ním několikrát setkala a většinou byl podobně příjemný, jako jeho zemřelá paní, ale teď na něm bylo něco jiného. Všimla si toho téměř okamžitě – nenahlížel na ni s odporem, ani nenávistí, ale do nepěkné zmačkané tváře se mu vkradl děsivý klid. Jakoby na něco čekal nebo snad něco věděl...
Když si všiml, že ho Leanor sleduje, otočil se a rychle zmizel.
Rozhodla se tomu nevěnovat pozornost, byla přeci jen po dnešku unavená a větší starosti jí dělal stále nenalezený Sirius. Popošla ještě o několik kroků, než zahlédla otevřené dveře od jednoho z mnoha obývacích pokojů. Teď už byla schopná identifikovat slova písně a rozpoznat v nich mudlovskou kapelu The Beatles.
