Megumiho otec

Astrální projekce

„Fu fu fu." Seděl jsem na židli na zápraží a mnul si čelo. Mám ho pěkně horký, všechny tři centra mýho třetího oka jsou přetížený. Věděl jsem, že si teď můžu odpočinout, a tak se na mém těle projevil zpětný náraz z přetížení té čakry. Hlavně, že jsme v pořádku, říkal jsem si v hlavě a díval se na svoje kalhoty. Mimoděk jsem si v hlavě přehrával, jak se to všechno stalo, abych to mohl lépe analyzovat....

..............................................................................................................

„Kde to jsem, Naoyo?" Chodil jsem po dvorku Zenin sídla. Že je to sen mi bylo jasné okamžitě, protože se moje tělo nacházelo asi 100km odtud v Naoyově jiném domě. Nejdřív jsem si totiž myslel, že mě tam ve snu přenesl on.

„Toji, pojď dovnitř, je tu i Maki." Mávl na mě rukou Naoya a zalezl do budovy.

„Nějaká astrální schůze klanu, nebo co?" Brblal jsem si a díval se okolo. Byla pěkně vytvořená, všechno okolo působilo velmi důvěryhodně a reálně. Prošel jsem dřevěnými dveřmi do chodby a potom do místnosti. Naoya stál u stolu a Maki vedle něj, všechno vypadalo safe a v pohodě. Chvíli jsme se bavili o tom, jak se máme a o plánech na další týdny.

„A co ty, Maki, co novýho?" Nadhodil jsem se díval se na ni. Na živo už jsem ji neviděl, ani nepamatuju, ale mám ji okoukanou z Megumiho fotek. Nutím ho, ať mi posílá fotky, co dělá a kde a s kým a každý den mu volám. Nechci být stalker, ale už mám svý zkušenosti, že nepřítel může číhat všude a je lepší udržovat průběžný přehled o tom, co se s Megumim děje.

„Za týden chci jet do Tokia, chci víc cvičit se svým hlavním „wakizaši." Odpověděla Maki a poposunula si brýle na nose.

„Aha." Odpověděl jsem a na chvíli se zamyslel. „Myslel jsem, že tvou hlavní zbraní je „naginata".

„Ehhh, jo, naginata, to taky, ale....ale tam chci víc cvičit se svojí dýkou." Odpověděla Maki a klopila obličej.

To bylo divný. Protože od Megumiho a z fotek vím, že její hlavní zbraní je kopí zvané „naginata". Je to totiž zbraň historicky přisuzována ženám a staříci ze Zenin klanu dodržovali tradice a nechtěli, aby ženský bojovaly s mužskými zbraněmi. Navíc wakizaši je druh katany, není to dýka. Sakra, Maki, expertka na zbraně by tohle měla znát jako svý boty. Něco tady nehraje...

Podíval jsem se po očku na Naoyu. Vypadalo to, že si taky něčeho všiml. Najednou tak ztichl a ztlumil se.

„Měli bychom to tu vykouřit a udělat bariéru, předtím než si řeknem soukromý věci." Navrhl jsem a čekal, jak se to ujme.

„Jo, půjdu pro kadidlo." Navrhl Naoya a na chvíli odešel. Jestli to není Maki, tak na kadidlo a bariéru bude chtě nechtě reagovat, a tak ji odhalíme. Naoya se vrátil a nesl kadidelnici a směsi na zapálení. Zapálil to a rituálně obešel prostor. A Maki se to očividně nelíbilo, začala sebou cukat, i když to chtěla skrýt.

„A máme tě!" Vykřikl jsem. Naoya ji chytl a já přisunul kadidlo, ať jí zapálená směs obklopí a nadýchá se jí.

„Grrr, aaah, geeeee, nechtě mě!" Začala ta bytost vydávající se za Maki řvát a vyluzovat hrdelní zvuky.

„Vymítíme tě teď a tady." Řekl Naoya a ještě pevněji ji zezadu sevřel ruce a přitlačil ji na stěnu. Stoupl jsem si vedle a byl připraven na všechno. Pokud jí tak vadí kadidlo, nebude to žádná silná bytost, Naoya by to měl sám zvládnout pomocí své exorcistické energie vymítit během půl minuty. Ale půl minuta uběhla, minuta, dvě a pořád stejný stav.