Megumiho otec

Toge senpai

Sukuna, nadpřirozená bytost s pro mě nedozírnými schopnostmi. Porušuje pravidla hmoty, energie i mentality. Klidně si za bílého dne vyrve srdce z hrudi, klidně si bez pocitu únavy přivolá svoji dimenzi, kdykoliv chce, vlastně je v ní nějakou svojí částí pořád. A taky si klidně nosí světle růžový vlasy...to ale asi porušuje zákony mé mentality, ne jeho. Proč je taková mocná bytost zrovna tady, se mnou v pokoji, s nohama na stole a čeká, až se mu vyluhuje čaj? Po očku ho pečlivě sleduju zatímco si skládám vyprané oblečení.

Je opravdu tak strašný, krutý, děsivý, bezcitný...

„Buch buch". Ozve se zaklepání na dveře.

„Jdeš tam?" Pootočí na mě Sukuna hlavu a dál se líně houpe v záklonu na židli. Beze slova nechám své činnosti a jdu otevřít.

Za dveřmi klidně stojí Toge senpai, vypadá kawaii jako obvykle. S límcem až k nosu, menšího vzrůstu a velkýma očima působí ještě víc jako dítě.

„Toge Toge." Pozdraví.

„Toge senpai!" Obejmu ho. Byl pryč na misi a už je zpět! Vypadá v pořádku.

Toge mi strčí do ruky svůj mobil. Je na něm napsaná zpráva. Obvykle komunikujeme telepaticky, protože Toge senpai nemůže normálně mluvit kvůli své pečeti na jazyku a v krku. Ale když je unavený, tak píše zprávy na svým mobilu.

„Chci se jít projít a koupit si nový boty a taky se najíst, chceš jít taky?" Čtu nahlas.

Nejspíš někoho potřebuje, aby mu pomohl s komunikací v obchodě a ve městě. „Jo, půjdu, jen se nachystám." Kývl jsem, otevřel dveře dokořán a pozval ho dál. Toge senpai vešel a sedl si na postel. Uviděl Sukunu houpat se na židli a slušně ho pozdravil. „Toge Toge."

Sukuna mávl rukou na opětování pozdravu. Chystal jsem si batoh a oblíkal věci na ven, Toge senpai si mezitím zvědavě Sukunu prohlížel, potom vstal z postele a šel k němu. Cosi ťukal na mobilu a ukazoval mu to. Trochu jsem zbystřil. Nevadí Sukunovi? Nechci, aby se do sebe pustili a udělali mi z pokoje kůlničku na dříví. Sukuna vzal jeho mobil a taky něco ťukal. Potom se oba trapně smáli, tak přidušeně. Píšou si něco o mě?? Pojal jsem podezření.

„Máš velikost 36"? Promluvil Sukuna.

„Tuňák." Odpověděl Toge.

„Tak malý boty, budeme muset jít do obchodu pro děti." Rýpl si Sukuna a dal ruce za hlavu.

„Sušené maso." Řekl naštvaně Toge.

Vyprskl jsem smíchy, když jsem to uslyšel. Sušené maso, to se na Sukunu docela hodí, pořád jí ty svý vysušený prsty.

„Cože?!" Teatrálně pronesl Sukuna. „Nejsem žádnej sušenej salám, jsem šťavnatý a kyprý." Díval se po svém opět napůl odhaleném těle.

Toge senpai udělal krok vzad, dal si zamyšleně ruku pod bradu a zase si chvíli Sukunu prohlížel.

„Solená treska." Pronesl potom přesvědčeně.

Zase jsem vyprskl smíchy. Toge je vtipnej, i když nemůže moc mluvit.

„Solená treska?" Vstal Sukuna ze židle a už byl trochu našvanej.

„Ehm, už jsem nachystaný, můžem vyrazit!" Zakřičel jsem ode dveří a obouval si boty. Musím tu jejich vzniklou rivalitu nějak rozpustit. Oba toho nechali a šli k východu.

Uff, tohle bude zajímavý den.